Endometrióza: málo známá, ale častá nemoc

Některé studie udávají, že trápí 15 % žen, jiné mluví o 40–60 % pacientek. Jde o odhady, poněvadž řada případů zůstane neodhalených. Nemoc se také někdy objeví a zase zmizí. Nebo ženě nezpůsobuje potíže, se kterými by nedokázala žít, takže nepátrá po jejich příčině.

Co se při ní děje? Částečky výstelky dutiny děložní (endometria), začnou růst mimo dělohu. Během menstruace reagují na signály ženských hormonů. V určitých místech pak dochází ke krvácení a chronickému zánětu. Ten vyvolává bolest různé intenzity. Dalšími následky mohou být srůsty či jiné komplikace.

Nejčastěji se ložiska endometria vyskytují na pobřišnici, vejcovodech, vaječnících, v pochvě a na děložním hrdle nebo ve stěně dělohy. Méně často pak na močovém měchýři nebo na střevech. Případně proniknou krví až do ledvin a do plic. Mohou se však objevit ve většině orgánů.

Proč je imunitní systém nerozpozná a nezlikviduje, to lékaři nevědí. Různé názory mají i na příčiny choroby.

Gynekologové nemoc obvykle léčí pomocí hormonů, kterými se snaží eliminovat nebo utlumit aktivitu zatoulaného endometria. Další možností je chirurgický zákrok. Během něho lékaři odstraňují napadenou tkáň s využitím endoskopů (sond zavedených do těla z malého řezu), ale také srůsty.

Předepisují ženám i léky na bolest. Pacientky se relativně často zbaví nepříjemné choroby díky těhotenství. Některým se jejich potíže vytrvale vracejí.

V každém případě je důležité, aby se žena nenechala uchlácholit okolím i lékaři, a nesnášela útrpně svůj stav. Pokud přijde k doktorům pozdě, dočká se zbytečně komplikovaného nálezu.

Bolestivá menstruace, která trvala sedm, ale také až deset dní, trápila Ludmilu Hamplovou už od dvanácti let. Byl pro ni problém cvičit, jít do školy, ale často i jen vstát z postele. Když šla za lékařkou, dozvěděla se, že nepravidelné a bolestivé měsíčky mají všechny dospívající dívky.

Její obtíže s postupujícím věkem nezmizely, naopak, narůstaly. Několikrát skončila na pohotovosti se silnými bolestmi v podbřišku. Podle vyšetření byla v pořádku. Lékaři jí maximálně předepsali antibiotika. Bolest se stále vracela.

Když se v osmnácti dozvěděla po jednom z laparoskopických vyšetření, že ji trápí endometrióza, byla to na jednu stranu úleva. Její problém měl konečně jméno. A bylo jasné, že není žádná fňukna, simulant ani cvok. Své potíže si nevymýšlela. Její příznaky byly přímo učebnicové. Proč tedy diagnóza trvala tak dlouho?

Protože není zas tak snadné určit tuto chorobu. Opravdu přesně to lze udělat jen pomocí endoskopu, přístroje s optickým vláknem, kterým se lékař dostane z drobného řezu v kůži až ke krvácejícímu orgánu. Obvykle v dutině břišní. V některých případech jsou ložiska endometriózy viditelná i na ultrazvuku. Je na ni nutné myslet, pokud pacientku trápí přetrvávající příznaky, které se navíc mohou různě kombinovat.

Lékaři však měli pro Ludmilu i šokující zprávu: možná už nikdy nebude mít děti. Pokud by se o ně chtěla přece jenom pokusit, měla by to udělat co nejdřív. Jenže její partnerský vztah se kvůli zdravotním potížím, které zasahovaly i do intimního života, rozpadl. A nejen to. I když teď znala příčinu svých potíží, stejně měla problém vysvětlit známým, proč je často unavená nebo náhle ruší své plány, protože ji skolily bolesti.

Během čtyř následujících let absolvovala čtyři operace a opakovanou hormonální léčbu. Ložiska choroby a srůsty se lékařům vždycky podařilo odstranit. Po čase se ale objevily znovu.

V dvaadvaceti poznala svého budoucího manžela. Snažil se ji podpořit, když jí lékaři změnili hormonální léčbu. Uměle jí navodili klimakterium. S návaly, s pocením, s nespavostí i s depresemi. Jeho podporu opravdu potřebovala.

Když tahle radikální léčba skončila, podařilo se jí otěhotnět. Dcera Anička se narodila pomocí císařského řezu. Těhotenství obvykle nemoc eliminuje nebo aspoň na chvíli zklidní. Lída to štěstí neměla. Pár měsíců po porodu udeřila choroba znovu plnou silou. Podstoupila dalších šest měsíců uměle navozeného klimakteria a další operaci. Gynekologové jí při ní odstraňovali srůsty mezi dělohou, břišní stěnou i dalšími orgány. Dobrá zpráva byla, že poprvé neobjevili ložiska nemoci.

Letos v lednu zkusila pod dohledem lékařů vysadit silné hormonální léky. Gynekolog jí zavedl nitroděložní tělísko s hormonem, který působí pouze lokálně. Zdá se, že nemoc je v klidu. Ludmila se může starat o dceru, dělat svou práci, cestovat, zkrátka vést úplně normální život. Třeba řešit, co si ráno vezme na sebe a kdo odvede dítě do školky. Jen nikdy neví, jestli choroba nezaútočí znovu.

Sál kongresového centra Tivoli v Kodani byl nabitý. Řada lékařů a novinářů stála dokonce podél zdi. Přednáška profesora Ludwiga Kiesela z gynekologicko-porodnické kliniky fakultní nemocnice v německém Münsteru zaujala.

Prezentoval tu výsledky studie nového léku na endometriózu se 600 pacientkami. Obsahuje dienogest, hormon z řady progestinů, které tlumí účinky jiných ženských hormonů, estrogenů. Ty podle všeho stimulují aktivitu zatoulaného endometria. Dienogest působí rovněž na ložisko endometriózy. To se často zmenší a někdy úplně zmizí.

Nový lék jistě není žádným všespasitelným zázrakem, ale zatím vykazuje stejné nebo lepší účinky než dosavadní léčba a má méně těch vedlejších. Podobně jako moderní léčba by pacientky měl zajímat i fakt, že v ČR existují specializovaná pracoviště. Například Centra pro diagnostiku a léčbu endometriózy ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, v Brně-Bohunicích nebo v Ostravě-Porubě. Na takto zaměřená pracoviště by měl gynekolog poslat pacientku, u které má vážné podezření na zmíněnou nemoc.

Kde zjistit víc: Podrobnější informace o chorobě a její léčbě získáte na internetové adrese www.bolestivamenstruace.cz (začne fungovat do konce října) nebo na www.endometrioza.cz.