Článek
Nemoc se u něj začala projevovat v roce 2003, a to rozostřeným viděním při fyzické zátěži. Kvůli špatnému zraku ztrácel orientaci v prostoru.
„Zkuste si vzít na oči brýle, dýchnout na sklíčko a takhle jsem viděl,“ vysvětluje Honza, který dlouhodobě žije v Domově svatého Josefa v Žirči, kde lidem s roztroušenou sklerózou pomáhají odborníci, kteří se o ně starají.
Jeho první cesta vedla před pěti lety do Santiaga de Compostela. „Chtěl jsem si vyzkoušet život poutníka. Dostal jsem se tam jen díky svému týmu a poutníkovi Petru Hiršovi, který mě dovezl až ke katedrále,“ vzpomíná na cestu Honza Dušek, kterého tam doprovodilo i jedno z jeho tří dětí.
S roztroušenou sklerózou žije dvacet let. I když neovládá ruce, pracuje a pomáhá ostatním
Černobyl ho lákal z toho důvodu, že když vybuchl reaktor 26. dubna 1986, tak mu bylo necelých šest let a on se dlouhá léta domníval, že jeho nemoc propukla právě kvůli této katastrofě, radioaktivnímu spadu.
„Viděl jsem na videích, jak se tam revitalizuje příroda, ať už v rovině fauny, nebo flóry, viděl jsem zásah boží ruky a chtěl jsem tomuto zázraku být přítomen,“ vysvětluje důvod cesty.
Honza k životu potřebuje asistenci.
Cesta ovšem nebyla jednoduchá. Nejnáročnější byl pro něj i jeho tým výstup na nejvyšší horu Ukrajiny, Hoverlu.
„Kluci se se mnou táhli přes kameny, do kopce, byli zpocení, hrůza, bylo mi jich líto, měl jsem vůči nim výčitky, ale dostali mě až nahoru, za což jim vděčím,“ usmívá se Honza Dušek.
Z této cesty vznikl film Černobyl na kolečkách, který spustil charitativní sbírku 3000 tzv. Domovenek. Jde o poukaz v hodnotě 290 korun, který může kdokoliv zakoupit a tím zaplatit jednu rehabilitační hodinu jakémukoliv pacientovi s roztroušenou sklerózou. Rehabilitace s odborníky je totiž pro tyto pacienty nesmírně důležitá.
Honza chtěl ale filmem hlavně říct, že život na vozíku přece nekončí. A dokud člověk žije, měl by život užívat a plnit si sny. I přes hendikep. Stačí k tomu pár přátel a odhodlání.