Doktoři jí roky tvrdili, že trpí PMS. Ve skutečnosti měla nádor na mozku

Když Karissa vyrůstala, měla jako mnoho ostatních lidí velmi zkreslenou představu o tom, jak vypadá záchvat. Myslela si, že při něm člověk nejspíš bude v křeči, omdlí a ztratí vědomí. Jak později na vlastní kůži zjistila, nebyla daleko od pravdy.

Jako mladý teenager brzy zjistila, že její záchvaty budou vypadat zcela jinak. Trvaly vždy jen pár minut, během kterých ale cítila nepředstavitelnou úzkost a strach, navíc nebyla schopna mluvit ani dělat cokoli jiného. Podle rodiny na tu chvíli vždy naprosto „vypnula”.

„Podobné záchvaty jsem mívala vždy v době kolem menstruace. Když jsem to řekla svému praktickému lékaři, a později i tomu na vysoké škole, bylo mi řečeno, že nejspíš trpím premenstruačním syndromem a dostala jsem předepsanou antikoncepci. Ničemu to ale nepomohlo,” vypráví mladá žena pro server Health.

S postupujícími roky se ale začaly podobné záchvaty objevovat i kdykoli jindy, nejen kolem menstruace. Diagnóza lékařů byla stále stejná, PMS, navíc k tomu přidali panickou poruchu. Rovněž jí doporučili návštěvu psychiatra.

Jak se záchvaty zhoršovaly, zůstávala mladá žena stále častěji doma, pro jistotu. Stále ale měla neblahé tušení, že za jejími potížemi je něco víc.

Jednoho dne, kdy Karissa výjimečně jela autem, aby dojela na domluvený pohovor, ji záchvat přepadl přímo při řízení, následkem čehož bourala. Naštěstí se nic vážného nestalo, i tak jí ale lékař na pohotovosti doporučil navštívit neurologa, a to poté, co mu popsala své potíže během řízení.

Po dlouhých šesti letech se tak konečně dostala k odborníkovi, který podle netradiční elektrické aktivity jejího mozku zjistil, že v průměru mohla denně utrpět až dvacet záchvatů. Ale ani to stále nebylo to nejhorší.

Poté, co podstoupila další testy a magnetickou rezonanci, se dozvěděla konečný verdikt - nádor na mozku. V březnu roku 2010 pak podstoupila operaci, při které jí co největší možnou část nádoru odstranili. Jak jí ale bylo řečeno, typ, který se u ní vyskytl, se často opakuje. Proto je pod neustálým dohledem, aby se zavčasu podchytil případný růst nádoru.

Největší úlevou po náročném zákroku ale pro mladou ženu bylo, že záchvaty téměř vymizely. „První roky po operaci jsem kolem doby menstruace byla vždy nervózní, zda se záchvaty neobjeví, ale nikdy se tak naštěstí nestalo,” popisuje svou úlevu.

Nyní, devět let po operaci, trpí jednou či dvakrát do měsíce pouze tzv. aurami, téměř nepatrnými mini záchvaty. Nádor se zatím nezvětšuje, Karissa však stále bojuje s následky operace. Občas mívá potíže s řečí, i tak je ale ráda, že se nakonec přišlo na to, co ve skutečnosti za jejími problémy stojí.