Do registru dárců kostní dřeně se lze zapsat i na základě vyšetření slin. Trvá to jen minutu

Pokud se rozhodnete registrovat jako dárce kostní dřeně, můžete to učinit dvěma způsoby. Zajít na odběrové místo přímo do nemocnice nebo do náběrového centra. Případně probíhají i náborové akce. Na jednu takovou jsme vyrazili i my. Registrovat se dnes dá už jednoduše třeba v kavárně.

Před vstupem do kolínské kavárny nás vítá už před vchodem poutač s nápisem „Nábor hrdinů“. Uvnitř prostoru nejsou žádné jehly ani přístroje. Sedí tam pouze náborová koordinátorka, která má kolem sebe papíry a pár obálek.

Sedám si k ní a ona hned začíná vysvětlovat důležité náležitosti, které nesmím opomenout při vyplňování registračního formuláře. „Tam pouze vyplníte své osobní údaje tak, abychom dárce potom mohli dohledat, a také je tam krátký dotazník na zdravotní stav,“ vysvětluje naší kameře Věra Šilerová.

Pouštím se do dotazníku, kde vyplňuji základní údaje o prodělaných nemocech. Síto, kterým musí každý potenciální dárce projít, je celkem přísné, ale jak dodává Šilerová, je to opodstatněné.

Dárci musí být ve věkovém rozmezí 18-35 let, vážit nejméně 50 kilo, být v dobrém zdravotním stavu a nesmějí mít za sebou žádné závažné onemocnění. Současně též nemohou trvale užívat léky.

Po krátké konzultaci zdravotního stavu zjišťuji, že jsem vhodným kandidátem pro zápis do registru, a přecházíme tedy k samotnému odběru. Odběrová koordinátorka otevírá obálku a vyndává dvě tyčinky nápadně připomínající testovací sadu na onemocnění covid-19. Zjišťuji však, že tento odběr slin bude příjemnější.

„Obě dvě štětičky vytáhněte ven. Vložíte si je do úst pod horní ret, budete s nimi otáčet a nabalovat na ně epitely z dutiny ústní. Budete s nimi jezdit po ústech tam a zpátky,“ instruuje Šilerová.

Stěr trvá zhruba jednu minutu a mezitím, co si štětičkami „jezdím“ v puse, pokračuje v popisování, co nastane po odběru.

„Ze slin budeme vyšetřovat část vaší genetiky. Je to asi deset sekvencí. Pokud byste se s někým shodoval, tak si vás pozveme do Vojenské nemocnice v Praze, udělají se základní vyšetření, abychom ověřili, že jste stále zdravý, a potom si vás pozveme na ten samotný odběr,“ pokračuje.

Štětičky vyndávám z úst a vkládám do připravené obálky. „Tak to je vše,“ říká mi odběrová koordinátorka. Zároveň mě upozorňuje, že šance, že zrovna já půjdu darovat kostní dřeň, není ani jedno procento. „Pokud by ale taková situace nastala, jak to vlastně probíhá?“ ptám se.

Dozvídám se, že způsoby odběru jsou dva a kvůli oběma musí každý dárce zajet do centra v Plzni. Žádné jiné odběrové centrum v Česku není.

„První způsob je ten známější. Funguje to tak, že dárce uspíme, výkon trvá zhruba hodinu, a z lopaty kosti kyčelní punkční jehlou vytáhneme část kostní dřeně,“ popisuje Šilerová. „Kolem tohoto odběru panuje spousta mýtů, například že je velice bolestivý,“ doplňuje.

To mi ale vyvrací. Člověk je pod narkózou, a nic tedy necítí. Méně zásahový se přeci jen jeví způsob druhý.

„V tomto případě dárce stimulujeme, vyplavíme kmenové buňky z kostní dřeně do oběhu a poté je sesbíráme pomocí separátoru,“ dodává.

V praxi to funguje tak, že čtyři dny před odběrem chodí dárce ke svému obvodnímu lékaři na jednu injekci denně. Ty vyplaví kmenové buňky do krevního odběhu a při samotném odběru se dárce napíchne v obou loketních jamkách, krev proudí přes přístroj a odeberou se vybrané složky.

Mezi těmito způsoby si každý může vybrat ten „příjemnější“, nebo si nechat poradit. „Pokud jsou dárci ochotni se přizpůsobit potřebám pacienta, může lékař jeden upřednostnit. Oba dva způsoby jsou ale život zachraňující,“ uzavírá Šilerová.

Po úspěšné registraci, která netrvala déle než 10 minut, dostávám ještě kartičku jako potvrzení a také odznáček s nápisem „I ty můžeš dát šanci“.