Článek
Jako umělá nebo také náhradní sladidla jsou označované látky, které jsou i mnohonásobně sladší než cukr, na rozdíl od něj však neobsahují žádné nebo téměř žádné kalorie. Při jejich konzumaci se tak nemusíme bát o svou linii, dokonce ani o svůj chrup, protože umělá sladidla neposkytují výživu ani bakteriím zubního kazu, a nemohou tak podpořit jejich růst a množení.
"Jako většina na první pohled příliš dokonalých věcí mají i umělá sladidla svůj háček: objevují se spekulace o jejich škodlivosti pro lidské zdraví a o jejich vztahu k rakovině, ale především obavy, aby umělá sladidla ještě více nezvyšovala naši závislost na sladkém a nesměrovala náš jídelníček směrem k tučným průmyslově zpracovaným jídlům plným prázdných kalorií," upozorňují odborníci ze serveru Ulékaře.cz.
Lidé by si měli uvědomit, že v lidské výživě neexistuje nic, co lze konzumovat v libovolném množství bez následků.
"Když vidíme umělá sladidla bez kalorií, můžeme mít tendenci si myslet, že konečně někdo vymyslel sladkost, za kterou se neplatí – ale nejspíš tomu tak není. Umělá sladidla nemají své doporučené denní limity pro nic za nic. Jejich stoprocentní bezpečnost nelze zaručit, protože se jedná o uměle vyrobené přísady a nejsou tady proto, aby vyživovaly naše tělo. Ve skutečnosti jsou tu proto, aby ošálily naše zhýčkané smysly uvyklé na příliš sladký život," dodávají odborníci.
Nejdůležitější skupiny umělých sladidel:
Alkoholová sladidla – tato sladidla nemají nic společného s alkoholem, jak jej běžně známe, pouze ho svou chemickou strukturou vzdáleně připomínají. Na obalech výrobků je můžeme rozpoznat tak, že jejich název velmi často končí příponou -ol, například sorbitol, xylitol nebo maltitol. Na rozdíl od jiných umělých sladidel tyto látky nejsou tak docela bez kalorií, v průměru jich však obsahují přibližně poloviční množství než běžný cukr.
I přesto mohou být vhodná pro diabetiky a také snižují riziko vzniku zubního kazu. Co se týče potenciálních zdravotních rizik, alkoholová sladidla jsou považována za vcelku bezpečnou skupinu látek. Nicméně jejich nižší kalorickou hodnotu způsobuje fakt, že nemohou být dokonale vstřebány v našem střevě, a protože větší množství těchto nevstřebaných látek vyvolává průjem, vystavujeme se při nadměrné konzumaci umělých alkoholových sladidel riziku nepříjemných střevních potíží.
Tak je to ostatně napsáno na většině žvýkaček („při nadměrné konzumaci může mít projímací účinky“), které umělá alkoholová sladidla běžně obsahují.
Sacharin – na rozdíl od předchozí skupiny umělých sladidel je úplně bez kalorií a zároveň je mnohem (200 až 700krát) sladší než běžný cukr. Sacharin byl objeven již před více než sto lety úplně náhodou, když chemici pracovali s deriváty kamenouhelného dehtu. Dnes se s ním můžeme běžně setkat v pečivu, žvýkačkách, marmeládách nebo třeba salátových dresincích.
| Pro denní příjem sacharinu, stejně jako pro většinu dalších umělých sladidel, existuje doporučený limit, který by neměl přesáhnout 5 mg na kilogram tělesné váhy. |
V sedmdesátých letech minulého století vzniklo okolo sacharinu velké pozdvižení, protože studie na laboratorních potkanech ukázala, že jeho příjem ve větším množství vyvolává vznik zhoubných nádorů. Od té doby byla provedena řada dalších studií a dnes je zřejmé, že závěry ze studie na potkanech (kteří navíc dostávali sacharinu skutečně obří dávky) se na člověka tak docela nevztahují.
Aspartam – dnes velmi oblíbené sladidlo bylo objeveno v šedesátých letech minulého století rovněž náhodou při výzkumu nových léků ve farmaceutickém průmyslu. I když aspartam obsahuje nějaké kalorie, pro oslazení průmyslově vyráběných potravin je ho zapotřebí tak malé množství, že jeho skutečný vliv na naši štíhlou linii je naprosto zanedbatelný.
Chuť aspartamu je asi 200krát sladší než chuť běžného cukru. Stejně jako další umělá sladidla ani aspartam se zcela nevyhnul podezření, že negativně ovlivňuje lidské zdraví. Nejrůznější zdroje mu připisují například spojitost se vznikem rakoviny, s vypadáváním vlasů, depresí, demencí a poruchami chování. A i když pečlivě provedená zkoumání nic z toho nepotvrdila, i u aspartamu bychom měli dodržovat doporučený denní limit, který je zhruba desetkrát vyšší než u sacharinu.
| Kromě toho si musí na obsah aspartamu v potravinách dávat pozor lidé s fenylketonurií, vzácným metabolickým onemocněním, pro které může být tato látka škodlivá i v malém množství. |
Sukralóza – poměrně nové umělé sladidlo se vyrábí ze skutečného cukru, avšak na rozdíl od něj neobsahuje žádné kalorie a je přibližně 600krát sladší. Protože sukralóza je termostabilní a nemění se při vyšších teplotách, může být použita také při pečení, což z ní dělá jedno z nejpopulárnějších umělých sladidel současnosti.
| Doporučený denní limit pro sukralózu je stejný jako u sacharinu (doporučený denní limit by neměl přesáhnout 5 mg na kilogram tělesné váhy), a přestože se často uvádí, že je blízce podobná cukru, není tomu tak. |
I když je možné ji z cukru vyrobit, výsledný produkt naprosto není cukr a ve skutečnosti byla sukralóza opět objevena náhodou při pokusech vyrobit nové druhy insekticidů (přípravků proti hmyzu).
Cyklamát – toto umělé sladidlo má snad nejhorší pověst ze všech a například ve Spojených státech nebo v Norsku je jeho použití úplně zakázáno. Může za to především fakt, že podle některých studií může mít cyklamát karcinogenní účinky (vyvolává vznik rakoviny) nebo přinejmenším podporuje karcinogenitu jiných látek. Použití cyklamátu je však povoleno v Evropské unii, a tedy i u nás a toto vysoce kontroverzní umělé sladidlo běžně obsahuje řada výrobků.
Více informací naleznete na www.ulekare.cz.
| Přečtěte si také: |
|---|
| Největší pády slavných sportovních hvězd |
| Sportu obětovali celý život, když dosáhli vysněných met, přišel pád na tvrdou zem. Někteří propadli dopingu, jiní alkoholu či drogám. Jaké jsou příběhy slavných sportovců?Více se dočtete ve čtvrteční příloze deníku Právo Café. |
Peklo na talíři: Umělá sladidla
Taky rádi pijete nápoje light, sugarfree, zero apod. v domnění, že je to zdravější? Tak si pusťte tento díl seriálu Peklo na talíři. Hostem tohoto dílu je prof. Anna Strunecká, která působila mnoho let na Přírodovědecké fakultě UK v oboru fyziologie a vývojové biologie, dnes pracuje v Ústavu lékařské biochemie na 1. lékařské fakultě UK.
