Článek
Alergie na vodu, kterou trpí na světě pouhých několik desítek lidí, lékaři odborně označují jako tzv. akvagenní kopřivku. Alergická reakce může nastat po styku s jakoukoli formou vody, sněhem, deštěm, ve formě slz nebo dokonce po kontaktu s potem či slinami jiného člověka.
Alexandra se o ní poprvé dozvěděla ve svých 12 letech a její účinky poznala na vlastní kůži. V létě, když byla s rodiči na dovolené, se jí chvíli po plavání v hotelovém bazénu začaly na pokožce objevovat nepříjemné boláky, které se šířily po těle, a byly doprovázeny velmi nepříjemným svěděním, cituje server FoxNews.
Rodina si nejdřív myslela, že jde o reakci na danou vodu v bazénu, případně alergii na něco jiného. Když se situace zklidnila, dál to proto nijak neřešili.
Konečná diagnóza, tedy akvagenní kopřivka, byla dívce stanovena v 15 letech poté, kdy její dermatolog prováděl rozsáhlý výzkum po dalším výskytu kopřivky, aby zjistil, o co jde.
Od té doby je vegetariánka, aby co nejvíce snížila množství olejů a dalších tekutin v kůži, k bazénům a dalším vodním plochám se nepřibližuje.
Sprcha jen při největší nutnosti, zákaz pocení
Neexistuje, aby se Alexandra sprchovala například v horkých letních dnech podle potřeby třeba i vícekrát za den. Sprchu má dovolenou jen třikrát týdně, a to na velmi omezenou dobu. Stejně tak musí všemi možnými prostředky zabraňovat nepříjemnému pocení.
Zákaz pití vody, čajů či kávy v obvyklém množství, jak mají lidé zvykem, je samozřejmostí. Vše smí jen v omezené míře, nejmenší potíže jí prý dělá, když pije dietní kolu.
O akvagenní kopřivce se celosvětově ví velmi málo, jedna z mála informací hovoří o tom, že je běžnější u žen a objevuje se většinou po pubertě. Podle studie z roku 2011, uveřejněné v časopise Annals of Dermatology, byly první případy tohoto zdravotního problému hlášeny v roce 1964. Od té doby se ve vědeckých literaturách objevilo celkem kolem stovky případů, některé ale nebyly dostatečně podloženy.
Podle některých zdravotních záznamů může být spouštěčem alergie na vodu běžnější situace, jako jsou náchylnost na sluneční světlo, stres nebo vystavení velmi nízkým teplotám.
