Článek
K těmto závěrům nezávisle na sobě dospěly dva německé výzkumné týmy, které se zabývaly vlivem dlouhého vysedávání u televizoru na psychiku školáků a mladistvých.
Allensbašská studie na vzorku 819 šestiletých až dvanáctiletých prokázala, že skalní a vytrvalí konzumenti televizního vysílání jsou daleko smutnější než jejich vrstevníci, kteří si dokáží najít jiné aktivity.
Optimistický pohled na svět si udržují zejména čtenáři, kteří se nespokojují s předkládaným hotovým tovarem, ale dokáží rozvíjet vlastní fantazii. Mezi nimi na celé čáře vedou dívky, jež pravidelně sahají po knize.
"Jsou také většinou šťastnější než chlapci," uvedla vedoucí projektu Renate Köcherová.
Dětem chybí povídání
"Během četby si každé dítě může zvolit vlastní tempo, jímž se vnořuje do příběhu, zatímco u televize musí udržet krok se záměry tvůrců. A ty na něj někdy kladou příliš velké požadavky, na něž mnohdy nestačí," vysvětlila Köcherová, která apeluje na rodiče, aby víc ovlivňovali své potomky a našli si dostatek času pro vzájemné popovídání.
Vyjadřovací schopnosti se zhoršují
Obdobné doporučení se jako červená nit táhne i vědeckou studií badatelů z Freiburgu, kteří na stovce jedenáctiletých až patnáctiletých zkoumali souvislost mezi délkou sledování televize a školními výsledky.
Přesvědčivě ukázala, že ti, kteří se nedokáží odtrhnout od obrazovky, mají nejen horší prospěch, ale také potíže s vyjadřováním jak v rodném, tak v cizím jazyce.
Stávají se nemluvnými, protože jim chybí schopnost komunikace i slovní zásoba. Nedokáží navázat kontakt s vrstevníky, do školy často přicházejí emocionálně rozrušeni, což se projevuje v jejich neadekvátním chování.
Kupodivu se umějí zklidnit u svých oblíbených pořadů. Vědci to vysvětlují tím, že televize jim umožňuje zapomenout na špatné školní výkony.
