Článek
Děložní myomy (odborně leiomyomy) postihují až 40 procent žen ve věkové hranici 40–50 let. Vlastní onemocnění neohrožuje přímo život nemocné, ale jelikož existují případy, kdy se nezhoubný myom přeměnil na zhoubný leiomyosarkom, je zapotřebí být pod lékařským dohledem.
"Onemocnění může probíhat zcela bez příznaků. Podle lokalizace a umístění myomů se nejčastěji objevuje nepravidelné krvácení z dělohy, bolest nebo tlak v podbřišku. Pacientky si stěžují na nadměrné nebo nepravidelné krvácení nebo premenstruační špinění. Dále to bývají potíže s močením ve smyslu retence moči nebo inkontinence, zácpa, tlak na konečník, bolest v podbřišku, bolest při pohlavním styku," vysvětluje gynekoložka MUDr. Blanka Vavřinková, CSc. z První české lékařské společnosti.
Ženy s myomy mohou mít problémy i s otěhotněním, jelikož nádory deformují dutinu děložní a zároveň nepravidelně dorůstá endometrium. Pokud se ženě otěhotnět přesto podaří, hrozí jí komplikace při porodu i v období šestinedělí, jelikož vyšší množství hormonů progesteronu a estrogenu způsobuje zvětšení myomů.
Někdy se myomy mohou objevit i v období menopauzy, a to v souvislosti s užíváním hormonální léčby. V takových případech je nutné léčbu hormony přerušit. Po skončení menopauzy pak obvykle myomy samy zmizí.
Pravidelné vyšetření
Lékaři většinou myomy objeví náhodně při pravidelné prohlídce nebo na základě obtíží. Pokud je myom velký, pak ho většinou gynekolog nahmatá už při běžné kontrole, nicméně mnohem větší službu při odhalování myomů prokazuje vyšetření ultrazvukem.
Jen výjimečně je pak nutné k upřesnění nádoru provést endoskopické vyšetření dělohy (hysteroskopii). Velká většina těchto nezhoubných nádorů je dobře rozeznatelná již při ultrazvuku.
Podle umístění myomu vzhledem ke stěně děložní rozeznáváme tři hlavní typy myomů:
- subserózní – klenoucí se pod zevní povrch dělohy směrem do dutiny břišní,
- submukózní – uložený těsně pod povrchem sliznice a vyklenující se do dutiny děložní,
- intramurální – prostupující celou šíří stěny děložní.
- dále se může jednat o myom stopkatý neboli pendulující, který může být uložen v dutině děložní nebo na povrchu dělohy
Léčba závisí na věku a charakteru obtíží pacientky
Pokud se u ženy neobjevují žádné potíže, pak se obvykle myomy hned neodstraňují. Žena jen dochází ke gynekologovi na pravidelné kontroly ultrazvukem.
Operace obvykle přichází na řadu jen v případě obtíží. U mladých žen pak bývá myom odstraněn tzv. vyloupnutím, u starších žen se většinou odstraní myom i s celou dělohou. Vždy záleží na rozsahu nezhoubného nádoru a míře obtíží.
"Farmakologická léčba vedoucí ke zmenšení myomů má bohužel pouze dočasný efekt a poměrně výrazné vedlejší účinky. Po vysazení léčby dochází k opětovnému nárůstu myomů do původního stavu v průběhu 2–3 měsíců," vysvětluje MUDr. Blanka Vavřinková, CSc. a dodává:
"V posledních 10 letech byly možnosti léčby doplněny o metody ovlivňující krevní zásobení myomů. Jedná se o metodu radiologickou – embolizaci děložních tepen –, a metodu chirurgickou – laparoskopickou okluzi děložních tepen. Díky těmto metodám dochází ke zmenšení, případně k naprostému zmizení myomů. Výhodou radiologické metody je také její možné použití u obézních žen nebo u žen po opakovaných břišních operacích, kde hrozí při běžné operaci větší komplikace. Radikálním řešením myomatózní dělohy je hysterektomie, tedy odstranění dělohy. V dnešní době je nejčastěji volen méně invazivní vaginální přístup, příp. vaginální přístup s laparoskopickou asistencí."
