Článek
Když se řekne nemoc kostní dřeně, patrně si každý vybaví leukémii. Ona ale není jediným onemocněním, které na hematologicko-onkologickém oddělení řešíte.
Pravdou je, že leukémie patří mezi těmito onemocněními asi k nejznámějším a nejčastějším, ale rozhodně není jediná. Poruch krvetvorby je mnoho – maligních i nemaligních a pro část z nich je jednou z možností léčby právě transplantace kostní dřeně. Příkladem je skupina tzv. myeloproliferativních onemocnění, dále pak některá lymfoproliferativní onemocnění, těžké útlumy kostní dřeně či vzácné vrozené metabolické onemocnění.
Leukémie není ale jenom jedna, příkladem je chronická myeloidní leukémie. Jak to je?
Ve skutečnosti existují takřka desítky typů leukémií, které se zásadně liší průběhem i léčbou. Pro nemalou část z nich máme již účinnou léčbu a není třeba je transplantovat, pro část z nich je transplantace kostní dřeně stále jedinou možností či minimálně jedním z možných postupů.
Ze všech stran slýcháme, že dárců kostní dřeně je nedostatek, jak tomu tedy je?
Zájem o darování kostní dřeně se zvyšuje. Když byl v roce 1992 ČNRDD založen, měli jsme přibližně stovku zájemců, ale jen v loňském roce jich přibylo téměř 8000 a k dnešnímu dni evidujeme více než 70 000 možných dárců. Takový zájem nás více než těší. Lidé už vědí, že dárcovství kostní dřeně nebolí, mnohem těžší je pro ně spíše překonat strach z něčeho neznámého.
Jak moc velká zátěž je tedy darování kostní dřeně pro organismus?
Minimální – člověk daruje cca pět procent objemu své kostní dřeně, kterou organismus kompletně nahradí během jednoho až dvou týdnů.
Koho považujte za ideálního dárce kostní dřeně?
Mladého muže do 35 let.
Existuje nějaká statistika, kolik dobrovolných dárců se stane skutečnými dárci?
Ano, lze říci, že v kvalitním registru reálně daruje kostní dřeň necelé jedno procento zapsaných dárců. To rozhodně neznamená, že zbylých 99 % je zbytečných - naopak. Slouží jako permanentní naděje pro všechny budoucí potřebné pacienty, neboť „pestrost“ transplantačních znaků je tak velká, že musíme mít k dispozici „nadbytek“ potenciálních dárců, abychom byli schopni nalézt toho optimálního i pro pacienta s vzácnějšími znaky.
Jak dlouho trvá, než se nalezne dárce?
To je ovlivněno řadou faktorů jak na straně dárce, tak na straně pacienta. Nicméně lze říci, že standardně doba od zahájení vyhledávání do vlastní transplantace je cca dva až tři měsíce. V urgentních případech se to dá stihnout i za čtyři týdny.
Pro kolik lidí ročně se nenajde žádný dárce?
„Nějakého“ dárce najdeme prakticky pro více než 90 % nemocných. Nicméně pro část z nich ho nalezneme již relativně pozdě, což výsledek transplantace nepříznivě ovlivní či to není optimální (ideálně shodný) dárce. Proto kromě kvantity tolik usilujeme i o kvalitu registru.
U nás existují dva registry dárců kostní dřeně a oba jsou propojeny i se zahraničními registry. Jak funguje taková spolupráce mezi registry?
Zcela hladce a bezproblémově. Pravidla vzájemné komunikace a spolupráce jsou standardizována a přísně dodržována, tak aby každému pacientovi byl dárce nalezen co nejdříve a současně byl dárce maximálně chráněn.
Je potěšující, že pro každého nemocného v ČR máme možnost vybírat z takřka 30 miliónů dárců na celém světě.
Kolika lidem ročně pomohou zahraniční dárci?
V ČR je to cca 120-130 pacientů. Pro zbylých přibližně 30 nemocných najdeme dárce v Čechách.
Má dárce možnost setkat se vždy se svým protějškem?
Ano, za přesně definovaných a striktně dodržovaných podmínek tuto možnost má. Základní je oboustranný zájem se potkat, minimálně tři roky od transplantace a pak samozřejmě dobrý zdravotní stav příjemce.
Nedávno se odehrálo již 19. ocenění nepříbuzných dárců kostní dřeně iniciované Nadací pro transplantace kostní dřeně a Českým národním registrem dárců dřeně, jehož jste ředitelem. Co pro vás akce znamená?
Patrně máte na mysli akci Poděkování dárcům kostní dřeně. Letos byl již 19. ročník. Oficiálně jsme na něm poděkovali 44 nepříbuzným dárcům, kteří v uplynulém roce darovali kus sama sebe – krvetvorné buňky z kostní dřeně a dali tak naději na vyléčení některému z pacientů. Na konci večera se osobně setkal také vyléčený pacient se svou dárkyní.
Upřímně si vážím všech, kteří se rozhodnou kostní dřeň darovat a zachránit tak život i někomu úplně cizímu.
Jaké máte plány s registrem do budoucna?
Největší výzvou pro ČNRDD je udržet stávající kvalitu databáze – tedy mít co nejvíce mladých a dokonale vyšetřených dárců tak, abychom nabídli transplantačním centrům toho nejlepšího (optimálního). Naším cílem je, abychom alespoň pro třetinu českých pacientů našli dárce v našem registru (v současnosti je to cca 15 %, pro zbylé musíme hledat dárce v zahraničí). I když si v tomto směru oproti srovnatelným zemím nevedeme špatně (např. Rakousko či Švýcarsko zajistí „národního“ dárce pouze pro pět procent svých pacientů), tak bychom rádi tento podíl co nejdříve zvýšili.
Kromě leukémie máme co dočinění i s jinými onemocněními krve |
---|
Pravá polycytémie – onemocnění se vyznačuje přílišnou tvorbou všech krevních elementů. Přemnožené krevní složky navýší vazkost krve a následně hrozí její nadměrnou srážlivostí. Nežádoucí vazkost krve se projevuje např. bolestí hlavy, závratěmi i trávicími problémy. Nevšedním, ale o to více obtěžujícím příznakem je nesnesitelné svědění po celém těle, od kterého neuleví žádný krém či mast. |
Esenciální trombocytémie – v tomto případě dochází k výrazně zvýšené produkci především krevních destiček, což se často po delší dobu děje zcela bez příznaků. Krevní destičky mají díky své výborné přilnavosti a schopnosti shlukovat se na starosti zastavení případného krvácení. Jejich nadměrný počet s sebou však nese riziko vzniku sraženin a následného ucpání cév, jiní pacienti mohou naopak pozorovat krvácivé projevy. Neobvyklá není ani bolest na hrudníku, bolest hlavy či otoky a brnění konečků prstů. |
Primární myelofibróza – jedná se o vzácné nádorové onemocnění kostní dřeně, při němž nejprve dochází k nadprodukci krevních elementů. Onemocnění vede k postupné náhradě kostní dřeně vazivem. Úbytek kostní dřeně má za následek sníženou tvorbu krevních destiček, bílých i červených krvinek. Zodpovědnost za krvetvorbu přeberou játra a slezina, ty však dostatečné množství krevních složek nestačí vyrábět. Nemoc se zpravidla dlouhou dobu neprojevuje, příznaky přicházejí často až ve spojení se zvětšenou slezinou, která zapříčiní bolesti či nepříjemný pocit v břiše. Dostavují se i zažívací obtíže a únava. |
Chronická myeloidní leukémie – představuje jeden z typů leukémie, s níž je spojen rostoucí počet nemocných bílých krvinek. Příliš se tvořící bílé krvinky neplní řádně svoji funkci a navíc stojí v cestě tvorbě dalších důležitých krevních elementů. Pacient mimo jiné čelí riziku infekcí a krvácení. První symptomy jsou velmi obecné, jedná se např. o noční pocení, horečky, únavu a nepříjemné bolesti kloubů. Onemocnění se může projevovat i chudokrevností či nadměrnou krvácivostí. |
Zdroj: Myakrev.cz |