Článek
Jen málokteré cvičení působí na naše zdraví tak komplexně jako právě taj-či:
- učí nás přirozenému hlubokému dýchání,
- je vynikající prevencí proti kardiovaskulárním problémům a zlepšuje i poruchy krevního tlaku,
- relaxuje celý nervový systém, zlepšuje naši schopnost kompenzovat negativní stres, ale také schopnost koncentrace a další mentální schopnosti,
- snižuje napětí svalů a přispívá k uvolnění celého těla,
- je efektivní metodou na ochablé a zkrácené svaly, protože je protahuje, zvyšuje jejich sílu i pružnost, ale zároveň rozsah pohybů kloubů, může být i užitečnou prevencí proti artróze,
- ačkoliv vyžaduje dobrou fyzičku a při intenzívním cvičení může být skutečnou dřinou, zároveň nám energii jakoby paradoxně dodává,
- významně přispívá k tomu, že se lépe cítíme a jsme duševně daleko vyrovnanější,
- podporuje činnost trávicího systému a má řadu dalších pozitivních efektů.
Vášnivý závod o zdraví
Janě Uchytilové, studentce architektury, se na taj-či-čchuan ze začátku líbilo to, že sice vychází z bojového umění, ale je takové pomalé a elegantní. "Jsem líná," tvrdí. "Aerobik nebo třeba posilovna mi nic neříkají. Navíc mi připadají nudné a povrchní."
Dnes je pro ni jednou z životních vášní a skoro až drogou. Kdyby si však před dvěma roky nepředplatila v pražské Akademii taj-či kursy na půl roku, vykašlala by se na ně po prvních třech měsících. Měla pocit, že je nemehlo. Pak jela na soustředění a tam ji taj-či doopravdy chytilo. Líbilo se jí i to, že objevila nové lidi a že to zvládla sama.
Dnes jí pomáhá v závodě o zdraví a možná i o život. Lékaři jí před dvěma roky objevili nezhoubný nádor, který jí utlačoval podvěsek mozkový. Nebyla to pro ni radostná zpráva, ale aspoň vysvětlila její zdravotní i hormonální potíže. Podstoupila dvě operace a také ozařování. S taj-či pak začínala jakoby znovu. Nebylo to snadné.
Dnes se cítí hůř, když necvičí. A naopak. Nejde prý jen o euforii, kterou pociťuje, když převléká propocené triko. S větším přehledem zvládá také studium architektury. "Když přestanu cvičit, začnu hned řešit nějaké problémy," říká. "Chybí mi síla nadhledu, kterou mi dává taj-či. "Také jsem se díky němu naučila být víc trpělivá. S věcmi, s lidmi i sama se sebou. Dřív jsem chtěla všechno hned."
Úžasně si při cvičení od všeho odpočine
"Dejte mi kafe, bačkory a deset minut klidu," říkávala svým dětem fyzioterapeutka Jitka Švíková, když přišla unavená z práce domů. Někdy si večer obkládala nervy také panákem. A když jí muž, maminka i kamarádka darovali k narozeninám každý láhev becherovky, řekla si, pozor, tohle bude potřeba změnit.
Jako většina fyzioterapeutek pomáhá lidem s bolavými zády a s dalšími potížemi svalů i kloubů. Je to fyzicky náročná práce. To, co však bývá na její práci nejvíc unavující, jsou někteří pacienti. Nechtějí pochopit, že problémy, s kterými přišli, za ně nevyřeší zdravotní personál. To musí oni sami. Fyzioterapeutky jim mohou pomoci jen s něčím, ale hlavní příčinu jejich potíží - jednostranný, obvykle sedavý, způsob života - za ně neodstraní.
Uvolnit se a znovu nabrat síly jí pomáhala nejprve jóga. Po ní objevila taj-či. Zalíbilo se jí. Je jí příjemné, že působí i na lidskou psychiku a časem může změnit také mentalitu člověka. Tyhle dimenze ji na něm přitahují.
Když začala cvičit venku, na trávníku mezi paneláky, chodili se na ni dívat lidé z okolních balkónu jako na šílence. Zvykla si na to. Po dvou třech dnech přestala být zajímavá a pak už překvapila spíš tím, když cvičení vynechala. Jednou také zaslechla svou dceru, jak vysvětluje kamarádce: "No to je moje máma. Chudák, ona musí pořád cvičit."
| Hlasujte v anketě pod článkem: |
| Máte s taj-či vlastní zkušenosti? |
A chudák máma o taj-či říká: "Když cvičím, připadám si jak filatelista nad sbírkou známek. Nic jiného pro mě neexistuje. Jenom to, co prožívám tady a teď. Užívám si to a úžasně si s taj-či odpočinu."
Kdyby ho necvičila, asi by s masérskou profesí brzy skončila. Není prý náhodou, že Asociace amerických masérů ohodnotila jejich průměrnou životnost na pět roků. Samozřejmě na základě statistik. Pak začne mít jeden problémy s klouby, druhý se zády, další s koleny a musí masírování nechat.
"Taj-či mě udržuje v kondici," říká. "A zároveň mi pomáhá co nejsilněji prožívat přítomnost. Také mě drží při zemi, abych nežila ve svých představách, ale ve skutečnosti. Pomáhá mi vnímat život jako řeku, která plyne tak přirozeně, že si ani nemusí hledat tu svou cestu. Její proud si ji nachází sám."
