Co všechno mohou odhalit naše sny

„Zdá se, že sny ovlivňují náš bdělý život v mnoha směrech. Teorie o významu snění předpokládají, že sny jsou prostředek, kterým mozek zpracovává emoce, stimuly, vzpomínky a ostatní informace, které jsme vstřebali během bdělého stavu,“ vysvětluje klinický psycholog Michael J. Breus.

Jestliže je tedy zpracovává, znamená to také, že výsledky tohoto procesu nějak poznamenají naše následné chování. Kdyby člověk věděl jak, lépe by rozuměl sám sobě. Jenže právě to je největší problém.

Pomineme-li dávnou víru ve věštecké kvality snů nebo nejrůznější výkladové snáře, které přiřazují dějům ve snech symbolické významy, jedinou uznávanou metodou, jak se ve snech vyznat, je analytický výklad.

Jeho základy položili Sigmund Freud a Carl Gustav Jung, ale ani ten nemůže být dokonalý. Je silně individuální a laik bez pomoci psychologa nebo psychoanalytika sen rozklíčuje jen velmi těžko.

Přesto vědci o snech zjistili řadu zajímavých faktů. Jde například o rozdíly mezi tím, co se zdá ženám a mužům. Třeba opačné pohlaví se nám ve snech objevuje v jiných poměrech.

„Šedesát osm procent postav v mužských snech jsou jiní muži. U žen je to vyrovnanější, o jiných ženách sní ve 48 procentech,“ upozorňuje Patrick McNamara, psycholog a doktor behaviorální neurovědy.

Silnější pohlaví se ve snech chová agresivně vůči svým snovým protějškům. Ty většinou nereprezentují reálné lidi z jejich životů. I sexu je v mužském snění víc a také v něm figurují spíše neznámé postavy.

Erotika se v mužských snech údajně objevuje každou druhou noc. Muži často také vidí auta, cesty, v abstraktnějším slova smyslu pak násilí, úspěch i neúspěch a konkurenci. Jejich sny jsou kratší a méně barevné než ty ženské.

Ženy komunikují více než muži jak v bdělém stavu, tak i během snů. Zpravidla se svými blízkými a známými. K tomu si více, i během snu, všímají jejich emočních projevů. Také se jim často zdá o domově, ale i ztrátě blízké osoby.

Pokud se objeví agrese, je spíše verbálního rázu. I něžnější pohlaví sní o flirtování nebo sexu, každopádně ale mnohem častěji s člověkem, který se v jejich životě opravdu objevuje. Takový sen přichází údajně pětkrát do měsíce.

„Ženy trpí mnohem více než muži i nočními můrami,“ doplňuje americký psycholog Patrick McNamara. Zdá se jim častěji například o ztrátě zubů, pronásledování, pádech, plavání, záplavách a také o nejrůznější havěti, jako jsou hadi a pavouci.

„Jedna z teorií o nočních můrách tvrdí, že část z nich funguje jako trénink na takzvaný ‚boj‘ či ‚útěk‘,“ předestírá psycholog James Roland. Hluboce zakořeněná instinktivní reakce nám byla dána do vínku evolucí pro případ náhlé hrozby.

„Dnes můžeme jasněji vidět otisk evoluce už i v dětských snech. Často sní o tom, jak jsou pronásledovány nejrůznějšími příšerami, podobně jako nás kdysi pronásledovali predátoři v přírodě,“ vysvětluje psycholog Antti Revonsuo. Jiné teorie mluví o adresování a zpracovávání traumatických událostí.

Americký psycholog Calvin S. Hall zkoumal fenomén snění přes čtyřicet let. Zaznamenal okolo padesáti tisíc snů svých studentů. Převládající emocí byla úzkost a jiné negativní pocity. Tedy ne noční můry, ale nepříjemné sny. Podle mnoha odborníků během dne mnoho negativních emocí potlačíme a ony se během spánku znovu hlásí.

Dusíme v sobě také smutek, pocit hanby, vztek a již zmíněnou agresi. Odborníci se zatím neshodli na tom, zda rozdílné projevy a míru násilí ve snu způsobuje kultura, nebo biologické nastavení jednotlivých pohlaví.

„Může to samozřejmě být různým přístupem k socializaci. Dospívající chlapci jsou učeni projevovat se více agresivně a dívky zase více společensky, ale také je tu dostatek důkazů o tom, že nemusíme učit kluky, aby byli více agresivní a dívky zase sociální. Jde o přirozenou trajektorii vývoje,“ doplňuje psycholog Patrick McNamara.

Zajímavé je, že podle slavného neurovědce Allana Hobsona prosníme do svých sedmdesáti let plných šest let a v dětství sníme mnohem víc než v dospělosti. Odlišné obsahy snů jsou pozorovány už u malých kluků a holčiček.

„Určité rodové rozdíly existují především v oblasti hezkých snů, konkrétně ve způsobu hry a v objektech, jako jsou hračky. Chlapci si hrají s auty a vrtulníky, dívky s panenkami Barbie,“ prozrazují psycholožky Lucie Kráčmarová a Alena Plháková výsledky vlastního výzkumu zahrnujícího pětatřicet českých dětí ve věku od šesti do osmi let. Dívkám se také například zdálo více o zvířatech.

Témata se u jednotlivých dětí opakovala. Příjemné sny byly o hraní si s hračkami, jinými dětmi nebo rekreačních aktivitách s rodiči.

„V děsivých snech bývá zranění snícího nebo člena rodiny, objevuje se agrese.“ Dětem se zdají převážně barevné příběhy, ale objevují se i černobílé obrazy. „Polovině dětí se zdají i kreslené sny,“ doplňují psycholožky.

Rozdíly se dají najít i v tom, co si dokážeme vybavit po probuzení. Lidem se zdá šest až sedm snů za noc. Žádný z nich si nepamatuje patnáct procent mužů a jen osm procent žen.

Aspoň na jeden si podle spánkové laboratoře v německém Mannheimu vzpomene dvacet pět procent mužů a čtyřicet dva procent žen. Ženy si také vybavují více detailů a těm následně přikládají i větší důležitost než muži.

Ale proč si sny často nepamatujeme? Možná je máme až příliš živé. „Snová aktivita může působit velmi skutečně a intenzivně a mozek vizi ,schová‘, abychom si ji později nezaměňovali se vzpomínkou,“ vysvětluje psychiatr Alex Dimitru.

Studie z roku 2013 také tvrdí, že ti, kteří si sny lépe pamatují, mají lehčí spánek a tendenci se častěji probouzet. A podle profesora Roberta Stickgolda z Harvardské univerzity také záleží na tom, zda se probouzíme v té části spánkového cyklu, kdy se nám zdají sny.