Co se děje v těle po smrti

Po smrti prochází lidské tělo různými fyzickými změnami vyplývajícími z buněčné dysfunkce a rozkladu tkání. Odborníci v této souvislosti hovoří o tzv. kadaverózních jevech.

Většina lidí si pod pojmem smrt představí chybějící pulz a zástavu dechu. Jedná se ale o mnohem složitější proces, který přesahuje oběhový a plicní kolaps, během něhož ještě může dojít k resuscitaci, a tedy oživení.

Elektroencefalografické studie zesnulých lidí naznačují, že lidský mozek funguje ještě 10 minut po smrti. I proto si tělo může stále ještě nějakým způsobem uvědomovat blížící se smrt.

I proto zdravotníci, než prohlásí osobu za mrtvou, si musí být jistí, že u dotyčného chybí zornicové kontrakce na světlo, má nedostatečné reakce na reflexy a došlo u něj k nevratnému zastavení tepu a dýchání.

Jak se tělo po smrti mění?

V okamžiku smrti prochází lidské tělo několika změnami vyplývajícími z biochemických procesů mrtvoly a expozice okolního prostředí. Odborníci tyto změny dělí na časné a pozdní.

Jedná se o změny, které nastanou v těle 24 hodin po smrti. Patří mezi ně:

Když srdce přestane pumpovat krev, kůže během několika minut po smrti bledne. Krev se začne gravitací distribuovat do částí těla nejblíže zemi, čímž se vytvoří lividity neboli livor mortis. Nejde o nic jiného než o nafialovělé či namodralé posmrtné skvrny.

Tyto léze jsou obvykle velmi užitečné při určování polohy těla při smrti. Lze je upravit pohybem těla během prvních 12 hodin. Po 24 hodinách smrti se nevytvoří žádné nové.

V prvních 24 hodinách po smrti dochází ke ztrátě tělesné teploty neboli algor mortis, kdy se teplota těla začne přizpůsobovat okolní teplotě.

V závislosti na atmosférických podmínkách dojde každou hodinu k poklesu teploty o 1 °C. Nejzřetelnější je přitom chladnutí na obličeji a rukou, později pak na krku a podpaží. Lidé s nadváhou chladnou pomaleji.

V první hodině po smrti dochází k primární ochablosti, kdy se veškeré hladké a pruhované svalstvo těla začne uvolňovat. V důsledku toho se klouby těla stávají pružnými, oční víčka ztrácejí tonus a čelist má tendenci se otevírat.

Následně nastane stav ztuhnutí a zkamenění svalů nazývaný též jako rigor mortis. Začíná to od menších svalů v obličeji a postupuje do zbytku těla, čímž dochází ke stažení těla. Maximální intenzity dosahuje mezi 12 a 15 hodinami po smrti.

Trvalé i pasivní vystavení tělesných tekutin okolnímu prostředí způsobuje dehydrataci těla, která se projevuje pergamenovou kůží (křehkou, která se podobá papíru či pergamenu), vysycháním sliznic a genitálií a poklesem očních bulbů.

Běžně pak také kvůli tomuto dochází k zvýraznění výběžků na hrudníku a kyčlích. Kromě toho je např. u malých dětí pozorován i náhlý a celkový úbytek hmotnosti.

Pozdní změny v těle nastávají po prvních 24 až 36 hodinách po smrti. Jsou způsobeny postupnou destrukcí orgánů a tkání.

Autodigesce (samonatrávení) začíná, když srdce přestane bít a tkáně jsou zbaveny kyslíku. K fyzickým změnám ale začne docházet až o několik hodin později. Výzkumy potvrzují, že tato fáze je výsledkem působení tělu vlastních enzymů na buněčné membrány.

K těmto změnám s větší intenzitou dochází nejprve v játrech, ledvinách, nadledvinách a žaludku. Mozek je díky vysokému obsahu vody náchylný k autolýze (samovolnému rozkladu).

Kadaverózní ekosystém se skládá z bakterií žijících v těle a na povrchu těla. Střevní mikroflóra a cékum (slepé střevo) jsou hlavním zdrojem choroboplodných zárodků v lidském těle. Nicméně, dokud je člověk naživu, většina orgánů je bez mikrobů.

Krátce po smrti je ale vypnut imunitní systém a bakterie se mohou volně šířit do všech tkání. Tato skutečnost podmiňuje vznik hniloby v důsledku fermentačního působení bakteriálních enzymů na buňky.

V důsledku působení anaerobních bakterií na cévy se v prvních 24 až 48 hodinách kolem břicha objevují nazelenalé a načernalé skvrny. Později plyn produkovaný mikrobiálním působením způsobuje roztažení břicha, vyčnívání očí a jazyka.

Následně dochází ke konečné fázi rozkladu pojmenované jako zkapalnění. V této fázi jsou tkáně zničeny a vypuzeny ve formě hnědé, hnilobné kapaliny. Tělo postupně zmenšuje svůj objem a je poté zničeno působením hmyzu a jiných živočichů.