Člověk by neměl ztrácet důstojnost, říká žena, která 18 let trpí únikem moči i stolice

„Moje onemocnění inkontinence začalo po porodu prvního syna, který byl komplikovaný a nebylo zvoleno dobré řešení,“ vysvětlila Monika. Rodit měla původně císařským řezem, na poslední chvíli ale porod proběhl klasicky.

Podle Moniky to byla fatální chyba lékařů. Jejím následkem skončila v invalidním důchodu. Následná péče navíc prý probíhala formou pokus, omyl.

Během osmnácti let absolvovala celkem 12 operací malé pánve. „Operace přinášejí chronické záněty močových cest i měchýře, dostávají do těla různé chemikálie a hlavně to obnáší velmi bolestivé stavy. Mně se k tomu spustil i syndrom bolesti, takže chodím i kvůli tomu do ambulance,“ vysvětlila pacientka.

Monika si navíc musí velmi přísně hlídat veškerou stravu. Může jíst pouze vybrané potraviny, špatná volba může mít na její zdraví velmi negativní vliv.

„Těch 18 let bylo opravdu složitých. Snažila jsem se přesto na život dívat tak, že neskončil. Mým velkým hnacím motorem byly mé děti,“ svěřila se paní Monika.

Pacienti kvůli onemocnění musí extrémně často navštěvovat toaletu. Stud jim však často brání problémy řešit. Ty se pak stupňují, pojí se s nimi i další obtíže jako stres, nízké sebevědomí, strach, psychická nepohoda a s tím narůstají i problémy v zaměstnání, vztazích i společenském životě.

„Někdy máte dobrý den, někdy špatný. Stane se nehoda. Představte si, že přijdou rotavirové chřipky a vy ji máte. Já ji nemám 1, 2, 3 dny. Mám ji 365 dní v roce,“ řekla.

Monice se z velké části kvůli onemocnění rozpadlo manželství a také opakovaně přicházela o práci.

„Tyhle problémy přinášejí právě to, že nemáte svou práci jistou. Kolegům se to znelíbí. Začne jim vadit, že mám častější potřebu chodit na toaletu. Většinou to dopadne tak, že po ukončení smlouvy na dobu určitou nedojde k jejímu prodloužení,“ doplnila.

Pacienti jsou omezeni nejen v pracovních aktivitách, ale také v naprosto běžných denních situacích.

„Počítáte si minuty před tím, než vyjdete do obchodu, jestli to stihnete, počítáte minuty mezi každým jídlem. Přemýšlíte, jestli můžete jít s dětmi do kina na pohádku, jestli s nimi můžu do bazénu. Všechny věci, které patří k rodinnému a společenskému žití,“ vysvětlila. Člověk by při všem ale neměl podle slov pacientky ztrácet důstojnost.

„A to ať už v ohledu, kdy jsem nemocný pacient, nebo člověk, který na nemocného nahlíží. Na prvním stupni absolutní hodnota lidské bytosti je právě ta lidská důstojnost. To by si měli lidé uvědomit dřív, než se spustí nějaké komentáře,“ dodala.

Podle paní Moniky je ohledně inkontinenčních onemocnění ve společnosti velice málo informací, a to i mezi nemocnými.

„Na sociálních sítích se rozebírá kdejaká bábovka, nový typ auta či sport. Tohle tam ale nikdy nebude. Není to sexy téma, ale lidé, kteří inkontinencí trpí, mají více než právo ty informace někde najít.“

„Já sama bych se před těmi osmnácti lety chtěla na někoho obrátit. Doteď neexistuje žádná pacientská organizace, která by se tím zabývala. Je to opravdu tak intimní a tak moc silné téma, že o tom nikdo nemluví a hlavně k tomu nepřiřadí tvář,“ řekla.

I proto se ona sama rozhodla založit pacientskou základnu osob trpících právě inkontinencí.

„Chtěla bych lidem dát šanci, nějaké povzbuzení - ať už ve formě anonymního povzbuzení, nebo klidně veřejné. Sejít se tváří v tvář, povyprávět si, napsat si, zavolat si. Prostě nějakým způsobem pomoci a poradit. Spousta lidí třeba ani netuší, že je to velmi rozšířené onemocnění, které postihuje i mladé lidi následkem pádů, úrazů a podobně,“ nastínila paní Monika.

Dalším důležitým důvodem pro založení organizace je i propojení různých zdravotních oborů a jejich informovanosti.

„Dnes se setkáváme s tím, že každý specialista si řeší svou agendu, ale u spektra malé pánve je velmi důležitá spolupráce. Navíc oni často nevědí, na koho pacienty odkázat, koho doporučit. A to bychom chtěli změnit,“ upřesnila.

Teprve před několika týdny podstoupila paní Monika zákrok, při kterém jí byl do těla nainstalován neurostimulátor.

Ten dokáže řešit příčiny, které jsou spojené s narušeným fungováním systému nervů, které ovládají vyprazdňování. Zákrok je prý velmi efektivní, omezí obtíže až o 95 %, současně je miniinvazivní, tedy maximálně šetrný.

„Pomocí slabých elektrických impulzů, které neurostimulátor vysílá do nervového okruhu, se obnoví funkce močového měchýře a ten začne fungovat tak, jak má. Výhodou je, že nastavení intenzity a četnosti impulzů můžeme upravovat pomocí aplikace na mobilním telefonu, takže si pacient může stimulaci řídit podle potřeby,“ vysvětluje Michal Rejchrt z Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze.

Zákrok je plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Přestože v zahraničí se jedná o běžně dostupnou léčbu, která se s úspěchem vykonává už přes 30 let, u nás se příliš nevyužívá a lidé o ní nevědí.

„Vím, že nemůžu chtít zázrak, že to jen tak najednou zmizí jak mávnutím kouzelného proutku. Hodně mi to ale pomohlo. Musím být trpělivá. Nervy se pomalu probouzejí a já to nesmím přetáhnout. Stav se zlepšuje, ale stále jsem v takové testovací fázi,“ uzavřela povídání pacientka Monika.