Činnosti, které se snadno promění v posedlost či závislost

Abychom ve společnosti zapadali v nejlepším slova smyslu, je dobré se chovat umírněně. Umírněnost je definována jako chování, při kterém se vyhýbáme excesům nebo extrémům. Jakmile nás nějaká, byť oblíbená činnost začne ovládat více, než je zdrávo, začnou se postupně vytrácet její pozitiva a přicházejí spíše negativní stránky. Ze záliby se stává nutkavá potřeba se něčemu věnovat neustále a opakovaně. A ve společnosti najednou můžeme být vnímáni negativně.

Koučka Kathy Thielenová pro server Yourtango představila šest aktivit, u kterých se hranice „všeho s mírou“ velmi snadno překračuje a z příjemné činnosti se velmi rychle stává nutkavá potřeba, která začne ovládat všechny aspekty života.

Alkoholismus je chronické onemocnění, které je nutkavé a vyznačuje se nekontrolovatelnou emocionální a fyzickou závislostí na alkoholu. Alkoholik pije, aby se uvolnil, zapomněl na problémy nebo cokoli dalšího, a pije ještě dlouho poté, když dosáhne chtěného stavu.

Není nic proti ničemu dát si sem tam skleničku něčeho dobrého. Z pití se nestává problém do doby, než začne výrazně zasahovat do vztahů, kariéry nebo peněz. Ze zjištění vyplývá, že existuje nemalé procento alkoholiků, kteří svou závislost velmi dobře skrývají. Mnozí jsou přesvědčeni, že když pijí více jen třeba o víkendech nebo dovolené, nejde vlastně o žádný problém. Dokonce se objevují i názory, že když nikomu neubližují, tak do toho nikomu nic není. Je to ale opravdu tak?

Pokud je ovšem vyhlídka na drink to první, co se vám vybaví ve chvíli, kdy se objeví nějaký problém, je třeba se začít zaobírat tím, jak to může ovlivňovat budoucí rozhodnutí či volby. V takové chvíli už totiž nejde jen o „zlozvyk“, spíše to už hraničí se závislostí.

Nákupy všeho možného jsou na denním pořádku. Problém nenastává do okamžiku, než začnete pořizovat něco, co ve skutečnosti vůbec nepotřebujete. Důvod, že si to jednoduše koupím, protože na to mám, i když to vlastně ale mít nemusím, není dobrý.

„V mnoha případech se lidé, kteří pociťují nutkání stále něco kupovat, jednoduše snaží zaplnit určitou prázdnotu. Mají často pocit, že čím více věcí mají, o to důležitější postavení ve společnosti budou mít. To není dobrý způsob myšlení,“ vysvětluje odbornice s tím, že při takovém stylu chování potřebné finance dříve nebo později dojdou, a pocit prázdnoty se tak může jen prohloubit.

Další z činností, ze které se může stát velmi nepříjemná záležitost, je styl stravování. Na jedné straně je to přejídání, které často souvisí s negativními emocemi, na straně druhé ale také nedostatečný příjem potravy. Jakékoli výkyvy, kdy jíte či nejíte, protože potřebujete něco zahnat, potlačit atd., jsou špatné.

„Zkuste místo zajídání problémů vyrazit na procházku. Chůze pomáhá třídit myšlenky a soustředit se na něco jiného. Navíc dokáže uvolnit nahromaděné emoce,“ popisuje Thielenová.

Nejeden člověk si někdy někde vsadil nepatrnou částku v naději, že se zrovna na něj možná usměje štěstí a svůj vklad znásobí. I když věděl, že se tak téměř jistě nestane.

Pokud to zůstane v této rovině, nelze tomu nic vytknout. Mnohem častěji se ale stává, že vidina velké výhry nutí dotyčného vsázet stále vyšší a vyšší částky, které se začnou postupem času promítat do neschopnosti plnit běžné finanční závazky. Není výjimkou, že člověk, který si stále říká, že přece už se mu musí jednou zadařit, přijde naprosto o všechno.

Hromadění věcí nebo také patologické shromažďování je definováno jako porucha, při které má člověk problém s vyhazováním či vyřazováním předmětů a věcí nejen denní potřeby.

„U řady lidí je základ takové poruchy v chudobě v jejich dětství. V dospělosti se tak mohou domnívat, že i naprosto nepotřebné předměty a věci mohou mít nějaký hodnotný význam,“ vysvětluje odbornice.

Užívání si sexu či sledování lechtivých snímků není rozhodně na škodu, pokud to nepřekročí určitou rozumnou hranici. „Nadmíra sexu či sledování pornografie se může projevovat jako intenzivní zaměření se na sexuální fantazie, nutkání nebo aktivity,“ vysvětluje koučka.

Někdy je podobné chování jen následkem toho, že jsme ho viděli ve vlastní rodině. Jindy může jít opět o způsob, jak zaplnit něčím vyvolanou prázdnotu nebo pocity samoty.

„Často říkám svým klientům, až jim bude 70 a budou se ohlížet za svým životem, budou něčeho litovat? Pokud si dokážou upřímně odpovědět a přiznat si problém, je vždy čas s tím něco udělat. Je dobré vědět, že existuje řada lidí, kteří se s podobnými problémy rovněž potýkali a vyhráli nad nimi. A stejně tak, že tu budou vždy lidé, kteří je podpoří. Jen se nebát požádat o pomoc. Neznamená to slabost. Znamená to, že jsme jen lidé a že nikdo není dokonalý. A že se můžeme změnit. Jen je třeba si vybrat priority,“ uzavírá Thielenová.