Článek
Zákeřnost chřipky však spočívá právě v tom, že si na nás virus pokaždé přichystá něco nového.
Na severní polokouli se viry chovají podle typického vzorce. Krátce před příchodem zimy se virus vyvíjí a mění, aby mohl obelstít imunitní systém. V zimním období nás napadá, v průběhu jara se však opět stáhne do ústraní a na celé léto zmizí. Příštího podzimu se ale znovu objeví v plné síle, zcela geneticky pozměněn, tak aby snadno imunitní systém obelstil.
Předpokládá se, že k mutacím chřipkového viru dochází v jihovýchodní Asii. Lidé zde žijí v těsné blízkosti zvířat, jednotlivé virové kmeny tak spolu přicházejí do kontaktu a mají možnost si vyměňovat informace. Aby vědci zjistili, zda migrační hypotéza platí, analyzovali chřipkový genom. Porovnali devět set vzorků původců chřipkové epidemie z let 1998-2005 pocházejících z Nového Zélandu, Austrálie a New Yorku. Překvapivé bylo, že se řada exemplářů, které v zimní sezoně řádily v New Yorku, během roku vyskytovala i v Austrálii a na Novém Zélandu.
Vědci doporučují zlepšení dohledu nad šířením chřipky a vývoj vakcíny, která bude účinná proti všem chřipkovým kmenům. Tento úkol však pro vědce zatím zůstává velkou výzvou.