Chci vidět vyrůstat své děti, říká žena, která bojuje s nevyléčitelnou nemocí

Před osmi lety poprvé prodělala rakovinu prsu. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Začala se léčit, statečně snášela chemoterapie. Musela podstoupit ablaci, po ní další chemoterapie a nakonec ozařování. Trvalo to rok, který sama považuje za jeden z nejtěžších ve svém životě. Ale díky svému partnerovi, rodině a přátelům ho skvěle zvládla.

Štěpánka toužila po dítěti, ale na radu svého onkologa pět let po léčbě vydržela čekat. V roce 2011 se jí splnil sen a otěhotněla. Byla tak šťastná. Bohužel to štěstí vydrželo jen dva měsíce, po nich o miminko přišla. Měla pocit, že se jí zhroutil svět. Nakonec se však karta obrátila a letos v únoru se jí a jejímu partnerovi narodila dvojčátka Oliver a Anna Mária. Jenže ten pocit nevýslovného štěstí měla statečná žena prožívat zase jen pár měsíců.

Ačkoli si těhotenství s dvojčaty užívala, první tři měsíce jí bylo špatně, čemuž žádnou váhu nepřikládala. To je při těhotenství přece časté. Jenže ji začaly bolet kosti. I bolesti zad, nohou, rukou ale přikládala jinému stavu. „Teď jsem však přesvědčená, že už tenkrát bylo něco špatně. Rakovina mi byla potvrzena 16. června 2014, a to jen díky tomu, že jsem si chtěla nechat z preventivních důvodů odstranit děložní čípek,“ sdělila Novinkám.

Myslela si, že se jí vrátila rakovina prsu, jenže tentokrát byl ortel horší. Rakovina kostí. „Mám metastáze v kostech, obě ramena, pravá lopatka, krční páteř, obratle, páteř, stehenní kost, stydká kost a lymfa. Je to neléčitelné, ale budeme se snažit, abych tady byla co nejdéle.“

První tři dny po sdělení diagnózy prožila jako v mlze. Pořád ji pronásledovaly otázky. „Co bude s dětmi, když umřu, zvládne se Pepíček o děti postarat? Vychovám je? Uvidím je vyrůstat? Tak moc jsem se bála hlavně o ně! Co se týče partnerství, tak o vztah jsem strach neměla, už jsme spolu rakovinu prožili jednou a vím, co v Pepíčkovi mám, je to ten nejlepší chlap na světě a vím, že mi byl, je a bude vždy oporou.”

Ze Štěpánky je cítit nesmírná pozitivní energie. Když jsem se jí ptala, čím to je, řekla mi, že jí největší sílu dávají její děti. „Nemůžu je opustit, nemůžu umřít, potřebují mě, tak jako potřebuji já je! Velikou oporou je mi moje maminečka a sestřička Kristina, která mi nyní v podstatě vede celou domácnost, samozřejmě partner a v neposlední řadě skupina Štěpánka na Facebooku, kterou pro mě založila kamarádka Květa,” uvádí matka dvojčat.

„Všichni mi tam dodávají sílu a podporují mě. Krásná věc byla, že pro mě kamarádi i ti virtuální vybrali během 24 hodin peníze na nový kočárek, který je o sedm kilogramů lehčí než původní. A také mám neskutečnou podporu díky Babywebu, který nám sehnal spoustu výrobků a přípravků pro dvojčata, které bychom si z finančních důvodů nemohli vůbec dovolit,” dodává.

Přesto se Štěpánka, která nyní podstupuje další chemoterapeutickou léčbu, nevyhne vtíravým myšlenkám. Nad čím přemýšlí? „Nejdůležitější pro mě je, abychom s partnerem spolu vychovali Andulku a Olivera,“ říká.

Partner Štěpánky a tatínek dvojčat Novinkám řekl, že je nejšťastnějším otcem pod sluncem. „Naše děti si budou oporou a bude tady vždy jeden pro druhého. Jsou to nejlepší, co nás mohlo potkat.”

Vidět, jak milovaná žena bojuje s těžkou nemocí je pro něj, jak přiznal, hodně náročné. „Ale ve finále jsem zjistil, že mi největší sílu dává Štěpánka. Je neuvěřitelně silný a pozitivní člověk, na všem si vždy najde jen to nejlepší,“ vysvětlil. Jeho největší přání je, aby všechno dobře dopadlo. Nyní se snaží najít větší byt v Roztokách u Prahy. Protože se chtějí sestěhovat s maminkou Štěpánky, hledají nejlépe 4+1 v přízemí a se zahradou. Proč v přízemí? Štěpánka schody nezvládne a výtah se vždy nenabízí.

Musím přiznat, že jsem nepoznala optimističtějšího člověka, který je vystaven tak těžkému osudu. Štěpánka je velkou bojovnicí, statečně nese své břímě a s ní i celé její okolí, rodina i přátelé, kteří ji obklopují.