Článek
Pak jsem ze dne na den začala ochrnovat na levou stranu těla. Začalo další kolečko po ordinacích. Závěr z jedné neurologie: je to od páteře. Doporučení: antidepresiva. Na další neurologii: vše přiměřené věku. A poslali mě na psychiatrii.
Můj stav se neustále zhoršoval, až jsem po mnoha peripetiích našla neuroložku, které se můj nález na mozku nezdál být normální, a poslala mě na infekční pro vyloučení neuroboreliózy. Test ji prokázal. Načež jsem absolvovala standardní léčbu v Česku – 28 infuzí lendacinu a měsíc doxycyklinu orálně. Po půl roce kontrolní test, tentokrát negativní, tím léčba skončila.
Já ale uzdravená nebyla. Začala jsem tedy sama studovat problematiku na internetu. Zejména na stránkách sdružení Borelióza CZ jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Například to, že klíšťata přenášejí i jiné bakteriální nemoci, nejen boreliózu. Testy na takové nemoci mi ale nikdo neprovedl.
Můj stav se stále zhoršoval, úplně jsem přestala chodit, žila na vozíku a v neskutečných bolestech na morfinu.
Život mi zachránili lékaři v Německu
Na stránkách www.borelioza. cz jsem našla odkaz na Borreliose Centrum Augsburg v Německu, což je špičkové evropské pracoviště. Nanejvýš zoufalá jsem tam nakonec odjela. Setkala jsem se s úplně jiným pochopením než v Česku. K mé nemalé radosti mi vysvětlili, že i borelióza ve třetím stadiu se dá léčit.
Testy prokázaly: bartonela, babesie, chlam pneu, mykoplasma pneu a pozitivní western blot na borelie. Nechci unavovat podrobným popisem léčby, ale šlo o dlouhodobou infuzní léčbu s kombinacemi antibiotik. Po čase jsem mohla vstát z postele a začala chodit s hůlkou. Podle lékařů mám téměř jistotu, že neskončím ani v psychiatrické léčebně, ani na invalidním vozíku.
A v čem jsem měla největší štěstí? Hlavně v tom, že lékaři v SRN nepodceňují boreliózu tak jako v Česku. A že již léta žiji ve smíšeném manželství – můj muž je Němec – mohla jsem proto odjet a zaregistrovat se tam u lékaře. Léčbu v cizině, na niž bych neměla, uhradila pojišťovna.
