Češi významně posouvají léčbu leukemie

„Leukémie je vždy závažné onemocnění. Naším hlavním cílem u všeho, co děláme, je pomoc pacientům. Je to dlouhodobý proces a jsem rád, že právě naše brněnské pracoviště v tom patří k předním pracovištím v Česku i v Evropě. Leukémie už není tabu. Naše objevy přispívají k tomu, aby těch vyléčených bylo co nejvíce,“ uvedl profesor Mayer.

Řeknu ten rozdíl asi takto: u některých leukémií je to jako cestování nejmodernějším autem se všemi bezpečnostními prvky pro cestující proti jízdě koňským povozem. Ale u některých jiných onemocnění se musíme stále spokojit s něčím jako poslední verzí škodovky na konci osmdesátých let.

V důsledku poruchy funkcí kostní dřeně a krve dochází k nekontrolovatelnému množení určitých skupin bílých krvinek v kostní dřeni a většinou i v krvi. Zmnožené „špatné“ bílé krvinky nevykonávají svou obrannou funkci a naopak utlačují zdravé krvetvorné i jiné buňky v lidském těle. Tak vzniká onemocnění.

Ano. Bílých krvinek je několik typů a leukémie navíc mohou probíhat akutně nebo chronicky, pokud to velmi zjednodušíme. Jsou čtyři základní typy leukémií – akutní myeloidní leukémie má zkratku AML, chronická myeloidní leukémie (CML), akutní lymfoblastická leukémie (ALL) a chronická lymfatická leukémie (CLL).

Pravda je, že laika dělení leukémií asi příliš nezajímá. Musím ale upozornit: přestože u uvedených čtyř typů leukémií jde o naprosto odlišná onemocnění se zcela odlišnou léčbou, mají překvapivě řadu společných znaků, a to hlavně v tom, jak se projevují.

Zhruba 1200 lidí ročně leukémií onemocní, přičemž nejčastěji chronickou lymfatickou leukémií a pak akutní myeloidní leukémií.

Je to na počet obyvatel hodně. Díky hlubokým znalostem a práci expertních týmů brněnské hematologie se daří tato onemocnění lépe diagnostikovat i léčit. Třeba nyní jsme na cestě ke stanovení cílené kombinované léčby, která pomůže pacientům s chronickou lymfocytární leukémií, která je nejčastější leukémií dospělé populace v Evropě.

Zjednodušeně se dá říci, že ve vyspělém světě je výskyt všech typů leukémií zhruba stejný.

Pokroky v možnostech léčby z poslední doby jsou skutečně enormní. Např. u akutní myeloidní leukémii stále léčíme kombinací protinádorové chemoterapie neboli cytostatik a nezřídka je léčba zakončena velmi komplikovaným a intenzivním zákrokem, transplantací krvetvorných buněk, tedy kostní dřeně.

Léčba je intenzivní a vede mnohdy k několikatýdenní nefunkčnosti kostní dřeně, než se podaří zahubit nádorové buňky a vyrostou buňky zdravé. Chronická myeloidní leukémie se také kdysi léčila cytostatiky a transplantací kostní dřeně, ale zhruba dvacet let jsou k dispozici zcela převratné léky, jejichž objev umožnila kumulace poznatků z molekulární biologie a genetiky nádorových onemocnění.

Že za chronickou myeloidní leukémií je chromozomální vada, tzv. Philadelphský chromozom, který nakonec vede v buňce k tvorbě bílkoviny, která se normálně v těle nevyskytuje. A tato bílkovina spustí nádorové bujení.

Dnešní moderní léky dokážou tuto bílkovinu dlouhodobě blokovat, a tím leukémii extrémně potlačit. U chronické lymfocytární leukémie máme v poslední době k dispozici širokou plejádu léků včetně nedávno zcela nové kategorie léků, jejichž podstata zase vychází z hlubokého pochopení toho, jak leukémie vznikají.

Léčba leukémií je extrémně drahá, transplantace kostní dřeně může stát milióny korun a měsíční léčba jednoho pacienta statisíce. A mnohdy je taková léčba dlouhodobá.

Já bych byl možná skromnější, ta otázka zní velmi vznešeně, ale neskrývám, že máme ambici být viditelní minimálně na evropské scéně. Podařilo se nám také publikovat několik kvalitních prací ve špičkových celosvětových časopisech, které zpravidla vycházejí v USA. Výzkum na poli leukémií může probíhat různými způsoby.

Můžete v laboratoři zkoumat buňky buďto přímo od pacientů, nebo nějaké speciální laboratorní kultury. Lze testovat nové léčebné postupy, zkoumat nové, neočekávané vedlejší účinky inovativních léků nebo nějaké nové diagnostické metody, ale tady je zpravidla potřeba spojit síly nejen v rámci ČR, ale mezinárodně. Dvanáct set nových leukémií všeho druhu v České republice je relativně hodně, ale na to, abyste rychle vyzkoušeli nějaký nový léčebný postup u jednoho typu leukémie, je to málo.

Jsme velmi rádi, že se nám daří vše – jak vlastní laboratorní výzkum, tak výzkum více orientovaný klinicky, kde třeba vedeme nějaké projekty, na kterých se podílí celá Česká republika, nebo jsme součástí projektů mezinárodních, z nichž také některé vedeme.

Mnohdy je to na léta. Peníze a přístroje se nějak seženou, i když čím dál obtížněji, ale dát dohromady tým skutečně kreativních, inovativních lidí, kteří ještě navíc budou spolupracovat, to je nejsložitější. Je mimořádně důležité mít také dlouhodobá data nejrozmanitějšího charakteru o nemocných a dlouhodobě uschované různé krevní vzorky k dalším analýzám, jak se postupně objevují nové výzkumné metody.

Leukémie a transplantace krvetvorných buněk bylo mé odborné, řekl bych, hobby od počátku, kdy jsem na klinice v Bohunicích. Za tu dobu ale extrémně přibylo nových poznatků a dnes máme v podstatě několik specializovaných týmů, které se věnují různým problematikám u různých typů leukémií.

Některé věci, které se nám povedly, mohou asi mít bezprostředně širší dopad, jiné, zvláště laboratorního charakteru, otevírají nové možnosti a jejich reálné klinické uplatnění leží v budoucnu.

Myslím tím, že se uplatní v praxi za dva pět možná i více let.

Ano, ale mnohé jednotlivé publikace a objevy jsou již dílem řady vynikajících odborníků, kteří na našem pracovišti vyrostli. Například profesorka Pospíšilová a docent Trbušek a jejich týmy se u chronické lymfatické leukémie věnují některým závažným genetickým změnám, které dramaticky zhoršují prognózu nemocných.

Docent Mráz se zabývá tím, jak nádorové buňky komunikují s jinými buňkami, atd. Na poli akutní lymfoblastické leukemie se nyní velmi dobře v celoevropském měřítku etabloval pan prof. Doubek, který koordinuje některé klinické studie zkoumající nové léčebné postupy. Mě osobně přímo fascinuje problematika tzv. leukemických kmenových buněk, velmi malé populace, z níž choroba vzniká, ale jak se v poslední době ukazuje, celá problematika bude extrémně složitá.

Určitě ano. Čeští pacienti mají možnost díky různým klinickým studiím přijít k nejmodernější léčbě a k nejmodernějším léčebným postupům. V neposlední řadě se tím i ušetří finance a myslím si, že je pravdivá i představa, že pacient, který se ocitne na pracovišti, které se nějaké problematice skutečně hluboce a intenzivně věnuje, bude dobře vyšetřen a ošetřen.