Článek
Dnes 60letá Ivana Neuvirthová žila aktivní život bez závažných zdravotních komplikací. První potíže, které začaly bolestí zad, se projevily před třemi a půl lety. Paní Ivana tehdy nechtěla nic podcenit a šla na vyšetření.
„Byla jsem i na magnetické rezonanci, ale všechny výsledky ukazovaly, že jsem zdravá a můj stav je přiměřený věku,” uvedla Novinkám.
Rakovina vzala Nikol manžela a dětem tátu. Vdova zůstala na děti i dluhy sama
Potíže však nepřestávaly, postupně se k nim přidala i bolest břicha. Závažnou nemoc prozradilo až masivní krvácení, které paní Ivana prodělala před třemi lety krátce po Novém roce.
„Byla jsem hospitalizována v kladenské nemocnici a proběhl menší zákrok, po kterém se mi ulevilo. Bohužel asi po čtrnácti dnech mi přišlo pozvání na gynekologii a mně bylo jasné, že něco bude špatně,” zmínila.
Histologie po zákroku prokázala zhoubné bujení, závažnost stavu ale odhalilo až další vyšetření v Onkogynekologickém centru Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Ivanin manžel vůbec nepochyboval, že by neměla šanci na vyléčení.
„Poslali mě na vyšetření ultrazvukem a tam jsem tehdy dostala hroznou 'ťafku', když jsem poslouchala, kde všude nálezy našli a jak jsou velké. Ležela jsem skoro hodinu a půl na lehátku, tekly mi slzy a opravdu jsem si myslela, že už se nenadechnu, že už jsem mrtvá,” popsala své pocity paní Ivana.
Karcinom vaječníku u ní postoupil nejen do dělohy, ale také do celé břišní dutiny a do lymfatických uzlin v hrudníku a tříslech. „Řekli mi, že je to nález 4. stupně, defacto terminální stádium, že je to v tu chvíli neoperovatelné a že se bude radit konzilium lékařů, zda ještě zkusí chemoterapii, nebo bude následovat paliativní léčba,” dodala.
V patnácti letech přišla kvůli rakovině o ruku. Díky protéze může Amálka i nadále malovat
Nejhorší chvíle života
Pro aktivní ženu, matku čtyř dětí a babičku sedmi vnoučat tehdy začaly nejhorší chvíle života. „V tu chvíli jsem vnímala, že můj život pomalu končí. Strašně jsem se bála. Udělala jsem chybu, že jsem si nemoc vyhledala na internetu, kde psali o dvou až čtyřech měsících života,” popsala s tím, že vstříc nemoci, na kterou i přes neochvějnou podporu rodiny zůstávala sama, uvěřila i v boha.
„On byl v tu chvíli jediný, kdo mě mohl podpořit. V tom období mi víra strašně pomohla. Modlila jsem se, aby se stal zázrak, a opravdu za dva dny volali z konzilia s tím, že se rozhodli zkusit chemoterapii kombinovanou s biologickou léčbou,” zmínila paní Ivana.
Ivana se na léčbu těšila, byla pro ni šancí na delší život.
„Léčba pro mě byla záchranou. Těšila jsem se, že už konečně půjdu a budou mi něco píchat do žíly. Od začátku jsem chemoterapii brala jako něco, co mě může posunout a pomoci žít déle,” dodala.
V léčbě jí tehdy pomáhala zejména rodina, která ji i nadále směřovala k normálnímu životu. „Dokonce jsem na konci šesté řady chemoterapie absolvovala 23kilometrový výšlap po Křivoklátsku,” přiznala paní Ivana.
Že chemoterapie byla správnou volbou, ukázalo následné vyšetření na PET CT, které prokázalo, že zhoubné bujení se zastavilo a bylo možné přistoupit k operaci. Těch paní Ivana absolvovala hned několik, kvůli komplikacím ji přitom ještě čekaly náročné hospitalizace, pokles váhy až na 47 kilogramů a dlouhé rehabilitace.
Dlouhý boj s rakovinou ji připravil o možnost mít dítě. Nakonec pomohla náhradní matka
Od loňského podzimu má ale paní Ivana těžké chvíle za sebou. Pravidelně jednou za čtvrt roku dochází na kontrolu a vše nasvědčuje tomu, že boj s rakovinou zdárně vyhrála. Vítězství přitom v rodině oslavili i svatbou.
„Slavím každý den. Přestala jsem dělat plány daleko do budoucna a zaměřuji se na takové ty běžné radosti normálního života. V loňském roce jsme se také s manželem po dvaceti letech vzali. Byla to taková rychlá akce, protože manželovy dvě dcery, přestože mají už děti, byly také svobodné. Takže v neděli jsme se domluvili a ve čtvrtek u nás proběhla trojitá svatba,” vysvětlila paní Ivana.
Svým příběhem by chtěla vyzvat další ženy, aby nepodceňovaly prevenci. Ne u každého totiž může mít závažné onemocnění šťastný konec, jaký čekal ji.
Rodina je pro Ivanu velkým hnacím motorem.
„Chtěla bych všem ženám říct, aby využívaly preventivní péči. V případě, že máte i jen drobné problémy, které přetrvávají, jděte si za svým, i když třeba první vyšetření nic neprokáže,” zmínila.
„Ženám, které bohužel mají podobnou diagnózu, bych chtěla vzkázat, aby se nevzdávaly a držely se, protože české zdravotnictví je na velmi vysoké úrovni. A určitě si na internetu nic nehledejte jinde než u organizací, které se věnují onkologickým pacientům, jako je například Onko Unie nebo Pacientská organizace Veronica,” dodala.