Článek
Na stravu bohatou na vlákninu a chudou na proteiny je náš organismus nastaven i v současnosti, kdy vyspělá civilizace umožnila radikální změnu v tom, co a kolik budeme jíst. Jenže blahobyt v jídle nám jako druhu nesvědčí. Podle americké studie, zahrnující období mezi lety 1988 a 2006, klesá podíl lidí, kteří žijí zdravým životním stylem.
Počet obézních v USA rychle roste
Počet obézních dospělých s MBI nad 30 stoupl podle letošní květnové studie o třetinu z 28 na 36 procent, počet lidí alespoň třikrát týdně provozujících nějakou fyzickou aktivitu klesl z 53 na 43 procent a těch, kdo jedli ovoce a zeleninu pětkrát denně, spadl o 40 procent. Zlem euroamerické kuchyně jsou tučná a slaná jídla. Jejich vinou je na světě o třetinu víc srdečních příhod. Tvrdí to kanadští vědci na základě rozsáhlého výzkumu, který zahrnul na 16 tisíc lidí z pěti desítek zemí.
Studie rozlišovala tři typy jídelníčku. Západní, bohatý na maso, tuky a sůl. Rozumnou dietu s většinovým podílem ovoce a zeleniny a minimalizací masa. Poslední kuchyni označili jako orientální - se sójou, tofu a dalšími charakteristickými potravinami.
Třetina účastníků studie byla po infarktu, dvě třetiny patřily k rizikovým skupinám. Běžná jídla rozdělili do 19 skupin podle převažujících ingrediencí a na účastnících bylo, aby odpověděli, jak často která jídla konzumují.
Výsledky ukázaly, že u lidí dávajících přednost západní dietě se kardiovaskulární problémy vyskytovaly o 35 procent častěji než u těch, kdo volili orientální kuchyni, zatímco rozumná dieta riziko o třetinu snižovala.
Zpráva v Circulation Journal vyvrátila názor, že komponenty orientální kuchyně například sůl v sojové omáčce, všeobecně označované za zdraví škodlivé, v komplexu nepůsobí negativně.
„Není podstatné, jestli žijete v Bombaji nebo v Londýně, jestli máte rádi čínská jídla, řecká nebo středoevropská,“ shrnula smysl studie Ellen Masonová z Britské nadace Srdce. „Důležité je, abyste si vybírali jídla s minimem soli, netučná a nesmažená, a jedli víc zeleniny a ovoce.“
Bez cukru se žije déle
Německá studie naznačila, že významná složka západní kuchyně - cukr a glukóza -může mít překvapivě záporné účinky. Přitom převládá názor, že je to hlavní zdroj energie a výživy pro naše buňky, ale také kalorií, jejichž nadbytečný příjem vede k obezitě.
Na experimentu s červy hlísticemi zjistil Michael Ristow z německého Ústavu lidské výživy v Postupimi, že vyloučení všech sacharidů (uhlovodanů), které lze metabolizovat na glukózu, z jejich potravy se kladně odrazilo v prodloužení jejich života o dvacet procent. Z toho vyvodil na první pohled kacířskou myšlenku, že „ u zdravých lidí glukóza zkracuje život“ v přepočtu o 15 let.
Co víc, jeho tým prokázal, že u červů, kteří nedostávali žádné sacharidy, ale zato zvýšené dávky antioxidantů a vitamínů, se efekt delšího věku neprojevil. Zpochybnil tak pozitivní účinky těchto tak doporučovaných doplňků lidské stravy.
Nejasno kolem volných radikálů
Zbaveni možnosti získávat energii z glukózy, červi aktivizovali v buňkách mitochondrie, jakési buněčné elektrárny, což vedlo ke zvýšené produkci volných kyslíkových radikálů. Spolu s tím stoupla i imunitní ochrana proti kyslíkovému stresu.
Ovšem jestliže se hlístice s vysokou hladinou volných radikálů dožívaly delšího věku, boří to všeobecně uznávanou teorii, že volné radikály ničí buňky a tím opotřebovávají organismus. Experiment ukázal, že efekt může být opačný „Je to poněkud úděsné,“ shrnul Ristow v magazínu Cell Metabolism.
Ovšem nedoporučil, aby lidé šmahem přestali brát vitamínové doplňky a antioxidanty a odřekli si všechno, co obsahuje glukózu, protože u nás nemusí platit to, co prokázal u červů. „Napřed je třeba detailně zjistit, jak glukóza působí na lidské nemoci a úmrtnost,“ ujistil.
Tajemství polévky
Klíčem může být spolupůsobení různých komponentů, jak ukázal jiný experiment, týkající se obezity. K té nás, jak bylo řečeno na začátku, žene genetický hlad.
Sliznice žaludečních stěn kromě jiného vylučuje hormon ghrelin, a to kdykoliv náš žaludek není plný zpracovávané potravy. Ghrelin putuje krví do hypothalamu v mozku, který poté hlásí pocit hladu. Produkce hladového hormonu se ale zastavuje, když je žaludek plný.
Kuře, těstoviny a voda ve formě kuřecí polévky nasytí víc než totéž kuře na chlebu se sklenkou vody.
Vědci si tedy položili otázku, jak dosáhnout toho, aby byl žaludek zaplněný jídlem co možná nejdéle. Pomocí ultrazvuku a magnetické rezonance zkoumali průchodnost různých potravin. Ukázalo se, že existují významné rozdíly v tom, jestli jíme jednotlivé potraviny samostatně - například chléb, pak maso a teprve potom nějaké tekutiny - nebo v kompletním pokrmu, v tomto případě jako kuřecí polévku s nudlemi.
Zatímco po jednotlivých surovinách pokusné osoby měly pocit sytosti jen pár hodin, tytéž suroviny podané formou polévky je uspokojily na mnohem delší dobu. Ultrazvuk ukázal, že vrátníkový svěrač žaludku se po požití chleba a kousků kuřete zavřel, aby potravu udržel k mechanickému zpracování, ale když jícnem přišla samotná tekutina, propustil ji dál do střev. U polévky reagoval jinak - řídkou kaši vyhodnotil jako tuhé jídlo a držel ho v žaludku déle. Rozdíl činil až hodinu a půl.
Hladoví jsme byli zdravější
„Hladový“ ghrelin není jediným hormonem trávicího traktu, jen v žaludku působí desítka dalších. Jeden z nich, leptin, působí opačně - tlumí hladové signály aktivací tukových a glukózových rezerv. Zdá se, jakoby se rovnováha mezi nimi narušila. Hnáni genetickým naprogramováním se cpeme rychle stravitelnými nutričně nabitými pokrmy a vůči uklidňujícímu volání leptinu jsme hluší. Výsledkem jsou zdravotní problémy, kterými naši hladoví předkové netrpěli.