Článek
Barvoslepost neboli daltonismus je porucha barvocitu, tedy barevného vidění lidského oka. Svůj název získala od přírodovědce Johna Daltona, který sám barvoslepostí trpěl a vědecky ji popsal.
Dnes trpí daltonismem asi 9 % mužů a 0,4 % žen. Podle odhadu asociace Color Blind Aware je to 300 milionů lidí na světě. K daltonismu jsou přitom náchylnější větší měrou běloši.
Co ji způsobuje?
- „Barvoslepost je dědičné onemocnění, které je vázáno na chromozom X. Ženy mají dva, muži jeden. Pokud se tedy vada na tomto chromozomu vyskytne, u muže se projeví vždy. U ženy je třeba, aby tato vada byla kódována na obou chromozomech X, což je vzácnější,” objasňuje primář Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.
- Nemoc se obvykle dědí ob generaci a většinou z matky na syna.
- Příčiny však nejsou jen genetické a vrozené. Barvoslepost může způsobovat i diabetes mellitus, zelený zákal nebo roztroušená skleróza, může být následkem nežádoucího účinku některých léků a také dlouhodobého působení chemických látek jako styren (C8H8) nebo sirouhlík (CS2).
Dědičný původ nemoci v praxi naprosto převažuje, proto bohužel ani neexistuje žádná její účinná prevence. Nedá se ani léčit. Pokud ovšem někdo trpí tímto onemocněním, neznamená to, že nutně nebude moci rozeznat žádné barvy. Daltonismu totiž existuje řada forem, jež se projevují v různé intenzitě.
Červená, nebo zelená?
Za běžného stavu má člověk v oku tři druhy čípků. Každý typ je citlivý na jinou část viditelného spektra. Čípky obsahují pigment, který pohlcuje vlnové délky světla a tento jev ovlivňuje, jaký nervový signál vysílá čípek do mozku. Otázkou vždy je, které čípky jsou postiženy, ale také jak závažná je porucha.
Nejčastější oční vady a na co si dát pozor při výběru brýlí
Podle těchto dvou kategorií také lékaři dále rozdělují typy barvosleposti.
- Částečný daltonismus se dělí na tři druhy podle tří základních barev barevného spektra – protanopii, deuteranopii a tritanopii. Při protanopii nevnímá postižený červenou barvu, deuteranopie znemožňuje rozlišovat barvu zelenou. Tritanopie znemožňuje vnímat modrou barvu.
- Barvoslepost se ale také rozděluje podle počtu postižených čípků, tedy závažnosti poruchy. Jde o anomální trichomazii, kdy sítnice obsahuje všechny tři druhy čípku, ovšem jeden z nich nepracuje správně. Při dichromazii, nejčastější formě barvosleposti, postižený také nerozeznává jednu ze základních barev, ale v sítnici má jen dva funkční typy čípků. Monochromazie člověku dovoluje vnímat jen jednu barvu.
- Posledním druhem je achromatopsie, tedy úplná barvoslepost, při které není pacient schopen vnímat žádné barvy kvůli úplnému selhání funkce všech čípků, případně v důsledku onemocnění sítnice nebo při albinismu. Barvoslepý tak vnímá pouze různé stupně šedi. Toto onemocnění ale není časté.
- Nejčastější je naopak mezi barvoslepými stav, kdy vidí svět v odstínech žlutomodré, červená se zelenou splývají v zelenohnědooranžovou a zdroje zeleného, červeného či oranžového světla se mohou jevit jednoduše jako bílé.
Vcítit se do toho, jak svět vidí barvoslepí lidé, není snadné. „Pokud se jedná o úplnou barvoslepost, lze vidění připodobnit k pohledu na vybledlou fotografii. Lidem, jejichž zrak nedokáže rozlišovat mezi červenou a zelenou barvou, se například těžko sbírají jahody. V případě poruchy rozlišování mezi modrou a žlutou se může vlajka Švédska jevit poněkud fádní. Vnímání barev je ovšem velmi subjektivní záležitost. Není proto snadné detailněji popsat, jak se na svět s poruchami vidění barev dívají,“ vysvětluje lékař Pavel Stodůlka.
Jak ulevit očím při dlouhé práci na počítači
O vadách dětí je třeba vědět
Rozeznávání barev je také jednou z podstatných dovedností, které učíme své děti. Zhruba po druhém roku věku by k sobě mělo umět přiřadit minimálně dva stejně barevné předměty, do tří let pak pojmenovat jednotlivé barvy.
Právě na barvách je založená nejen celá řada her a pomůcek, které dítěti pomáhají ve vývoji, ale později i uspořádání ve školkách a učebnice a učební systémy ve škole. Rodičům, jejichž děti barvy rozpoznávají špatně nebo vůbec, se pak může zdát, že zaostávají ve vývoji.
Proto je důležité zhruba kolem třetího roku věku konzultovat případné potíže dítěte s pediatrem, který může provést dětský test na barvoslepost a odeslat ho k očnímu specialistovi na další vyšetření.
K očnímu lékaři však často přijdou zejména částečně barvoslepí lidé až v dospělosti. „Barvoslepost se testuje pomocí hned několika metod, k těm nejčastějším patří metoda Ishiharových obrázků. Test obsahuje několik obrazců a úkolem testovaného je přečíst číslo či písmeno složené z barevných teček obklopených tečkami jiné barvy. Takové testy je možné najít na internetu. Vhodnější je obrázek vytisknout, protože monitor počítače může barvy zkreslovat,“ říká Pavel Stodůlka.
Ishiharovy obrázky patří mezi tzv. pseudoizochromatické tabulky. Ty obsahují body různých barev a různého jasu vytvářející pozadí a na něm určitá písmena, číslice či geometrické obrazce, které osoby s porušeným barvocitem nejsou schopné rozlišit od bodového pozadí a nejsou tak schopné úspěšné identifikace znaků.
U malých dětí se ovšem z pochopitelných důvodů častěji používá řazení barev dle odstínu. I toto vyšetření lze použít jako orientační pomůcku při vyšetření dospělého.
Život bez barev
Porucha rozeznávání barev s sebou v běžném životě nese řadu komplikací, od omezení třeba při vybírání oblečení, vaření masa až po zákaz vykonávat některá zaměstnání, zejména řidičské profese či funkci pilota, o povoláních přímo pracujících s barvami, jako jsou např. pracovníci v módním průmyslu, malíři pokojů, grafici atd. ani nemluvě.
Potraviny, které zlepší váš zrak a pomohou předcházet nemocem očí
„Barvoslepí lidé mohou mít problémy už během školní docházky. Problematická je pro většinu z nich výtvarná výchova. Nesnáze ale mohou mít i v zeměpise při rozeznávání vlajek jednotlivých států nebo při hledání v mapách. V dospělém životě je to pak větší řada obtíží. Při zásadní barvosleposti, kdy člověk nerozezná základní signální barvy, jako jsou světla na semaforech, není možné vlastnit řidičské oprávnění,“ vysvětluje Stodůlka.
Daltonismus se nedá léčit. Existují ale speciální brýle, které pomáhají barvoslepým lidem barvy rozlišovat. Nejde však o žádný zázračný výrobek.
„Na trhu se skutečně prodávají brýle určené speciálně pro barvoslepé. Tyto brýle filtrují určité vlnové délky světla – každá barva má totiž svou vlnovou délku. Vyplývá z toho, že přes tyto brýle se rozdíly mezi některými barvami, například mezi červenou a zelenou, zvýrazní, a mohou tedy zrakovou vadu korigovat. Současně se ale rozdíly mezi jinými barvami, například mezi modrou a žlutou, sníží. Je to tedy něco za něco,“ říká lékař.
Usnadnění života |
---|
Trpí-li poruchou barvocitu vaše dítě, je důležité tuto skutečnost oznámit ve škole, kterou navštěvuje. Barvy jsou častou rozlišovací pomůckou ve spoustě učebních materiálů především pro první stupeň, bude tedy nutné, aby na to vyučující bral zřetel a případně upravil učební pomůcky. |
Dobré je také požádat o pomoc rodinu či přátele, u dětí spolužáky či kamarády, kteří mohou pomoci dítěti v jídelně, dospělému při nákupu potravin, s oblékáním atd. |
Důležité je kvalitní a správné osvětlení, které pomůže barvoslepému snáze rozlišovat barvy. S výběrem může poradit váš oční lékař. |
Technologie dnes myslí téměř na všechno, stačí zapátrat v nastavení vašich elektronických přístrojů. V těch novějších jistě najdete možnosti upravení podsvětlení obrazovky či nastavení zobrazování textu i obrázků v pro barvoslepého přirozenější barvě. |
Brýle nejsou jedinou kompenzační pomůckou, jsou k dostání též kontaktní čočky. |