Článek
Určitě aktivní lidé cvičením nic nezkazí. Pokud jsou ale geneticky indisponováni, zvyšováním kondice si zdraví neupevní. Těchto nešťastníků, kteří - cynicky řečeno - v posilovně pouze ztrácejí čas, je poměrně velké procento - 20 % populace. Stejná dávka cvičení totiž působí na každého jednotlivce jinak. Informaci otiskl britský deník Daily Telegraph.
Lékaři navrhují, že právě ta pětina populace, jež cvičením tráví čas zbytečně, by se měla zaměřit na jiné způsoby upevňování zdraví, jako jsou například změna jídelníčku či vitaminové preparáty.
Kdo má cvičit a kdo ne?
Logicky se nabízí otázka, jak zjistím, jestli zrovna já nepatřím do skupiny, která se běháním po parku a jízdou na bruslích morduje zbytečně. Zda zrovna já nemám vyměnit posilovnu za saunu či otužování, abych posílila krevní oběh a práci srdečního svalu.
Podle lékaře Jamese Timmonse z londýnské Královské akademie, jenž se studií zabýval, je ideální pro zjištění genetické dispozice pro aerobní cvičení test DNA. Existují totiž konkrétní geny, které určí, zda má kondiční cvičení pro daného jedince smysl.
Vědci zkoumali pět set dobrovolníků, kteří absolvovali různé druhy cvičení a to nejméně 30 minut pětkrát v týdnu. Po dvaceti, dvanácti a šesti týdnech vykazovala většina dobrovolníků jasné zlepšení ve spotřebě kyslíku během cvičení, která je klíčovým ukazatelem aerobní kondice. Dvacet procent zúčastněných však dokázalo zvýšit spotřebu jen o necelých pět procent, což je podle lékařů zcela zanedbatelné množství.
Objevení "kondičních" genů je průlomem
Každému návštěvníkovi posilovny nejspíš nebude trenér předem odebírat krev pro určení DNA a genetických vloh ke cvičení, ale například u profesionálních vojáků či sportovců by se díky genetickým testům mohlo dopředu vyhodnotit, zda jedinec bude schopen cvičením dosáhnout na vytyčenou kondiční metu.
"Tento výzkum znamená rovněž průlom v oblasti lékařské, neboť se ode dneška tato informace bude rozeznávat v genetické mapě každého jedince," těší se Timmons na další rozšiřování nového vědeckého poznatku.
Výzkum byl proveden ve spolupráci s Human Genomics laboratoří v Louisianě a Centru pro zdravé stárnutí na univerzitě v Kodani.
