Článek
Mezi idiopatické střevní záněty (IBD), tedy střevní záněty bez jasné příčiny vzniku, se řadí dvě onemocnění: Crohnova choroba, která může zasáhnout celý trávicí trakt, a ulcerózní kolitida, postihující výhradně tlusté střevo.
Příčina stále neznámá
Epidemiologické studie ukazují, že se obě nemoci nejvíce vyskytují ve vyspělých průmyslových oblastech Evropy a Severní Ameriky, kde je každoročně diagnostikováno přibližně 10 nových pacientů s ulcerózní kolitidou a 5–10 nových případů Crohnovy choroby na 100 tisíc obyvatel. Odborníci odhadují, že celkový počet pacientů s IBD postihuje 0,3–0,5 % populace. Na základě epidemiologických dat se odhaduje, že v České republice je cca 40–50 tisíc osob, které trpí Crohnovou chorobou nebo ulcerózní kolitidou.
Teorií o tom, proč IBD vznikají, je několik. Některé výzkumy se zabývaly souvislostí mezi vznikem Crohnovy choroby a nákazou virem spalniček nebo mykobakterií paratuberkulózy, žádný z těchto názorů však nebyl potvrzen a přesná příčina, proč ke vzplanutí IBD dochází, stále zůstává neznámá. „V současné době je nejvíce přijímána představa, že idiopatické střevní záněty vznikají ztrátou imunitní tolerance vůči bakteriím, které fyziologicky osidlují trávicí trakt, zejména pak střevo. Pokud se počet buněk lidského těla odhaduje na číslo 1013, tak počet střevních bakterií je deseti- až stonásobně větší – je tedy v číslech 1014–15.
"Při IBD dochází k tomu, že imunitní systém, který má sloužit k ochraně organismu proti patogenním mikroorganismům, svou agresivitu namíří proti vlastním, fyziologicky se vyskytujícím bakteriím,“ vysvětluje profesor Milan Lukáš, přednosta kliniky a primář gastroenterologie Klinického centra ISCARE. Proč se tak děje, se neví, pravděpodobně půjde o více faktorů, které nemoc odstartují.
Jistou a významnou roli budou hrát genetické dispozice a životní styl. „Žijeme v prostředí, které je plné chemických a dezinfekčních látek a je velmi chudé na přítomnost mikroorganismů, se kterými by měl náš imunitní systém bojovat, jíme sterilované, přemražené a vařené jídlo, i to snižuje šanci na to, aby imunita mohla fungovat tak, jak byla naprogramovaná.
To vše pravděpodobně napomáhá vzniku autoimunitních onemocnění, mezi která se IBD řadí,“ dodává lékař.
Jak dostat nemoc pod kontrolu
Léčba IBD zahrnuje terapii medikamentózní a chirurgickou. Při prvním vzplanutí a při relapsu nemoci se často nasazují antibiotika, jejichž úkolem je nemoc v akutní fázi dostat co nejrychleji pod kontrolu. V dlouhodobé terapii se k potlačení zánětu používají k celkové terapii kortikosteroidy, ve vážnějších případech pacienti dostávají imunosupresiva tlumící aktivitu imunitního systému, v lokální terapii se k tlumení zánětů v tlustém střevě a konečníku používají aminosalicyláty ve formě klyzmatu nebo pěny. Ve vážných případech je možné nasadit léčbu biologickou, při které se infuzně nebo injekčně podávají nemocnému imunoglobuliny.
„Biologickou léčbou se v Česku léčí přibližně osm procent pacientů a efekt přináší u devadesáti procent z nich. Její účinek bývá rychlý – zpravidla během šesti týdnů nastupuje remise nebo významné snížení aktivity zánětu. Pouze deset procent pacientů na léčbu biologiky nereaguje,“ popisuje profesor Milan Lukáš. Každá ze zmiňovaných terapií kromě efektu znamená i určitou zátěž pro organismus. U biologické léčby navíc po jednom až dvou letech úspěšné léčby asi u 30 až 40 procent nemocných přichází ztráta odpovědi na terapii. V některých případech je možné přejít na jiný druh biologické léčby, jindy je nutné léčebný proces z důvodu ztráty efektu ukončit a vrátit se k původní terapii.
Pomohou kmenové buňky i vajíčka červů
Světová výzkumná centra se stále snaží najít nové léčebné metody, které by nemocným IBD pomohly. Univerzita v Nottinghamu přišla s novou léčbou Crohnovy choroby pomocí transplantace krvetvorných kmenových buněk získaných z kostní dřeně nemocného. „Tato léčba je zatím ve fázi experimentu. Dosavadní výsledky ale ukazují, že zákrok u pacientů, kteří experimentální léčebný program podstoupili, vedl k vyhasnutí choroby,“ upřesňuje lékař.
Při této metodě je nejprve pacientovi podávána chemoterapie, která zničí leukocyty bojující se střevními bakteriemi, a následně jsou nemocnému transplantovány kmenové buňky, ze kterých se vytvoří nové bílé krvinky. „Nově vzniklé leukocyty mají jiné vlastnosti, než měly leukocyty původní. Rozdíl je zejména v produkci cytokinů, tedy proteinů, jež se na vzniku střevních zánětů podílejí. Aby nedošlo ke kontaktu pacienta s potlačenou imunitou s patogeny, tak celý léčebný proces probíhá ve sterilních podmínkách tak, jako je tomu například u léčby leukémie,“ dodává lékař.
U Crohnovy choroby je novinkou v léčbě terapie pomocí vajíček červů tenkohlavce prasečího. Cílem této terapie je zmatení imunitního systému, který bojuje s vlastním organismem. V okamžiku, kdy se nemocnému podá tekutina s čistými a patogeny nekontaminovanými vajíčky parazita, zaměří se imunitní systém na jeho zničení a přestává bojovat s vlastními bakteriemi. „Parazit zažívacím traktem pouze projde, ale neosídlí ho, jeho přirozeným hostitelem je prase. Metoda spočívá v pití tekutiny obsahující vajíčka po dobu šesti týdnů. Výsledky ukazují, že jde o terapii účinnou. Její problém je v psychických zábranách pacientů,“ dodává profesor Milan Lukáš.
Novou terapií u pacientů s ulcerózní kolitidou je leukocytoferéza, při které dochází k vychytávání aktivovaných bílých krvinek přes filtr. „Tato terapie má podle dostupných údajů značný úspěch v Japonsku, kde je velký počet nemocných IBD, u nás a v okolních evropských státech zatím požadovaný efekt nebyl prokázán,“ dodává lékař.
Když přijde na řadu operace
V terapii IBD má významné místo i chirurgická léčba. Údaje dokazují, že chirurgické řešení komplikací IBD podstoupí někdy během svého života 70–90 procent nemocných s Crohnovou chorobou a 10–15 procent pacientů s ulcerózní kolitidou. Při akutním vzplanutí nemoci jsou nejčastější příčinou chirurgického zákroku perforace střeva, masivní krvácení do zažívacího traktu, těžký zánět střeva s pronikáním střevních bakterií do krevního oběhu, akutní neprůchodnost střev a hnisavá ložiska, u plánovaných zákroků je nejčastějším důvodem podezření na zhoubný nádor střeva, dlouhodobě snížená neprůchodnost střev nebo píštěle.
Crohnova choroba
Crohnova choroba je zánětlivé autoimunitní onemocnění, které může postihnout celou trávicí trubici, přičemž se může projevit v celé výšce sliznice. U 40–50 procent nemocných se nemoc lokalizuje pouze na spojení tenkého a tlustého střeva.
K prvním příznakům nemoci patří zvýšená teplota (kolem 38 °C), bolesti břicha, opakující se průjmy a hubnutí. Nemoc může doprovázet podvýživa (zejména při postižení tenkého střeva, přes které dochází ke vstřebávání výživných látek do organismu), tvorba hnisavých ložisek (abscesů) a píštělí u konečníku, zúžení střeva, které může vést až ke střevní neprůchodnosti a křečovitým bolestem břicha.
Ulcerózní kolitida
Ulcerózní kolitida je autoimunní zánět postihující sliznici tlustého střeva. K nejčastějším příznakům onemocnění patří opakované nucení na stolici s vyprazdňováním krve a hlenu, event. dlouhotrvající krvavé průjmy.
Typické pro ulcerózní kolitidu je, že se potíže nevyskytují pouze během dne, ale i v noci. Medikamentózní terapie je efektivní u většiny nemocných, pouze u menšího počtu pacientů je nutná radikální, chirurgická léčba, která spočívá v odstranění tlustého střeva v celé jeho délce.
„Chirurgická léčba je například vhodná u těch pacientů s Crohnovou chorobou, kteří mají ohraničené místo zánětu na krátký úsek střeva. Pak je na místě tuto část střeva odstranit, čímž dojde k vymizení potíží nemocného. V současné době u řady pacientů využíváme laparoskopické miniinvazivní chirurgické metody. U ulcerózní kolitidy je možné operativně odstranit celé tlusté střevo a konečník a ponechat pouze svěrače, na které se napojí tenké střevo. Tento zákrok je alternativou k trvalému střevnímu vývodu,“ popisuje lékař.
