Článek
Nadměrné vysušování a nižší odolnost kůže, daná obvykle geneticky, je základním rizikovým faktorem pro vznik atopického ekzému. Nejedná se samozřejmě o suchost, která se snadno vyřeší běžným nakrémováním.
„Kůže mých pacientů je na počátku zarudlá, nedostatečně váže vodu, její nervová zakončení jsou nadměrně drážděna a dostavuje se svědění kůže. Nemocní se začínají silně škrábat, často na rukách nebo kolem kotníků. Rozškrábaná kůže se také může druhotně infikovat,“ upozorňuje dermatolog MUDr. Radek Litvik z kožního oddělení Fakultní nemocnice Ostrava.
Ekzematické kůži chybí ceramidy
To, co lidem v takových případech pomůže, není natření se vrstvou sádla či vazelíny. Mastná hmota neprodyšně ucpe póry a nijak neřeší nadměrný únik vody, odcházející přes porušenou kožní bariéru. Ekzematické kůži totiž chybí ceramidy, což jsou základní stavební součásti mezibuněčné hmoty povrchové vrstvy kůže. Mají podobnou funkci jako malta, která při stavbě spojuje jednotlivé cihly – ceramidy zase utěsňují kožní buňky. Pokud je struktura kůže narušena, voda masivně uniká a naopak opačným směrem mají do organismu snadný přístup agresivní alergeny či původci infekcí.
Nejsvrchnější vrstva zdravé kůže se průběžně obnovuje, vznikají nové buňky a staré odumírají a olupují se. Tento proces řídí enzymy. Kdo se ovšem často sprchuje, ať už jen vodou nebo se navíc umývá běžnými mýdly, snižuje si kyselost kůže a tím aktivuje tyto enzymy k rychlejší činnosti. Kůže je pak vysušená a nadměrně se olupuje.
Účinnou pomoc představuje používání optimálně kyselých syntetických detergentů, jakýchsi „mýdel bez mýdla“, které zbytečně neaktivují příslušné enzymy. Klíčové je mít stále po ruce kvalitní promazávalo, neboli emoliencium, a dodržovat pravidlo tří minut: namazat se po celém těle do tří minut od opuštění sprchového koutu. V tomto časovém intervalu je totiž kůže nejlépe hydratovaná a optimálně přijme emoliencium, zajišťující udržení vody v kůži.
Zánět pod kontrolou
Typickým projevem atopického ekzému je neustále probíhající zánět v podkoží, který nemusí být vůbec patrný a jen v určitých časových intervalech propuká v silné aktivní formě. Kůže pak oteče, zarudne, svědí, vznikají puchýřky, které později mokvají a bývají bolestivé.
Každá léčba zánětu by měla být zahájena kortikoidy. I když si je lidé kvůli jejich nepříjemným vedlejším účinkům mnohdy mylně démonizují (hovoří se o takzvané kortikofobii), stále platí, že se u atopického ekzému jedná o lék první volby. Dnes jsou k dispozici bezpečné přípravky, používána jsou jen speciální léčebná schémata a přesné minimální dávky, které nemocným ještě dokážou ulevit, zároveň ale nemají nežádoucí účinky.
Pokud ale kortikoidy nejsou účinné nebo je z nejrůznějších důvodů není možné nasadit, lze pro dlouhodobou léčbu použít látku tacrolimus. Jedná se o topický imunomodulátor, aplikuje se ve formě masti na kůži, kde dokáže potlačit zánět, ale jiným mechanismem než kortikoidy. Umí se navázat na imunitní buňky v horních vrstvách kůže a zabraňuje jim, aby vyvíjely alergickou reakci, která jinak poškozuje atopickou kůži. Navíc nemá žádné nežádoucí vedlejší účinky.