Antibiotika na rýmu a nachlazení nezaberou

Na zázračné účinky antibiotik jsme si zvykli spoléhat téměř stoprocentně. Vždyť v historii medicíny šlo spolu s vakcinací o jeden z největších objevů, který skokově zvýšil šanci na přežití dětí i dospělých.

Do té doby umíraly jen v Evropě tisíce lidí na černý kašel, tuberkulózu, tyfus i choleru nebo zápal plic. Tyto a mnohé další nemoci dnes dokážeme pomocí antibiotik úspěšně vyléčit.

V současnosti jsou široce dostupná a až donedávna byly tyto léky předpisovány tzv. ve velkém. Někdy pacienti u lékaře antibiotika přímo vyžadují, i když se na jejich nemoc nehodí.

Potíže vznikají i tehdy, když po správném nasazení antibiotik obtíže poměrně rychle odezní a řada lidí pak předepsané léky nedobere. Někdo si dokonce zbylé léky schovává na příště nebo je dá někomu z rodiny.

Jenže podobné chyby v užívání i předepisování antibiotik nás přivádějí do slepé uličky. Zvyšuje se počet preparátů, které nezabírají ani na nemoci, jež se pomocí nich dříve běžně léčily.

Nebezpečné bakterie jsou totiž vůči nim odolné, tzv. rezistentní, a tuto odolnost si mezi sebou mohou dokonce předávat a naučí se, jak se antibiotikům vyhnout.

Poprvé byl jev nazývaný antibiotická rezistence zaznamenán v 70. letech minulého století. V současnosti v Evropě v důsledku neúčinkujících léků umírá každý rok 33 tisíc lidí. Podle vědeckého časopisu Lancet je to celosvětově dokonce milion zmařených životů ročně a kolem roku 2050 by smutné číslo mohlo vyrůst až na 10 milionů.

Za antibiotika v současnosti není náhrada. Přitom v každém okamžiku leží v nemocnicích pacienti, kteří čekají, zda právě jim léky zaberou a oni přežijí.

Antibiotická rezistence je obrovskou hrozbou pro bezpečnost pacientů zvláště v nemocničním prostředí, kde se bakterie odolné vůči léčbě často vyskytují a pacienti jsou oslabeni jinými chorobami nebo úrazy. Nechvalně známé jsou rezistentní pseudomonády, enterobakterie či MRSA, tedy meticilin – rezistentní zlatý stafylokok.

Podle průzkumu agentury Engage Hill a Remmark řada lidí stále tápe v tom, na které nemoci antibiotika zabírají a na které nikoli. Až 37 % dotazovaných si například myslí, že antibiotika zkrátí léčbu nachlazení, ačkoli je virového původu. Pro řadu nemocných představují bakterie a viry jedno zlo, ve skutečnosti jsou to ale dvě odlišné skupiny, a právě podle toho se léčí i nemoci, které způsobují.

Bakterie jsou živé jednobuněčné organismy, které se samy dokážou rozmnožovat a jsou velmi odolné. Helena Žemličková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika SZÚ, vysvětluje, že některé bakterie jsou pro nás prospěšné, jiné ovšem mohou způsobovat nebezpečné infekce.

„Využíváme toho, že struktura bakterií a našich buněk je odlišná. Antibiotika pak cíleně působí právě na bakterie.“ Zamezí totiž jejich množení nebo je přímo zlikvidují. Nakonec je to ale naše imunita, která zajistí, že je nám lépe a vyléčíme se.

Mezi časté bakteriální infekce, které se léčí pomocí antibiotik, patří:

Zcela jiná parta neřádů jsou viry. Nebuněčné organismy potřebují hostitele (tedy lidské tělo) k tomu, aby se mohly množit a růst. Proniknou do našich buněk a stanou se jejich součástí, ale zacílit na ně léky je náročné a antibiotika proti nim neúčinkují.

Mezi typické virové infekce řadíme:

Když se s těmito chorobami setkáme, musíme spoléhat na sílu naší imunity, léky ze skupiny antivirotik nebo očkování.

Na podzim každoročně bojujeme s nachlazením, chřipkou a akutními nemocemi horních cest dýchacích. Úlevu mohou přinést léky, které infekci neléčí, ale snižují její projevy (na bolest, kašel, horečku…).

Když se ale náš stav nelepší, skončí mnoho z nás s receptem na antibiotika. To může někoho zmást, protože typické podzimní problémy včetně zánětů průdušek neboli bronchitid se řadí mezi virové infekce, na které nejsou antibiotika účinná. Jak je to možné?

Problém je v tom, že se tato původně virová onemocnění mohou zkomplikovat, a to tak, že na ně, jak říkají lékaři, „nasedá“ infekce bakteriální. Pak je na lékaři, aby rozhodl, co dál.

Typickými příklady jsou třeba rýmy, které neskončí za pár dní, přidají se bolesti v dutinách a často i vyšší teploty, protože se u pacienta rozvinul bakteriální zánět dutin. Podobně se může z běžné virózy s kašlem vyvinout bakteriální zánět průdušek.

Dobrá zpráva je, že lékař má řadu možností, jak poměrně rychle identifikovat, jestli nemoc způsobily viry, nebo bakterie. Jednou z nich je například test zvaný CRP, jenž udává hodnotu C-reaktivního proteinu v krvi. Tento protein produkují játra, a máme-li v těle zánět (bakteriální), jeho hladina stoupá.

Rozhodnutí, zda antibiotika napsat, nebo nenapsat, je ale mnohem komplexnější.

„To, že nepodáme antibiotika, neznamená, že se lékař o stav pacienta nezajímá a že neusiluje o to, aby jeho či její nemoc odezněla co nejdříve. Důvodem je většinou podložené přesvědčení, že se jedná o infekci virovou, na kterou antibiotika nefungují,“ vysvětluje praktická lékařka Ludmila Bezdíčková a dodává:

„Při rozhodování, zda antibiotika nasadit, nebo ne, vycházíme vždy z vyšetření pacienta, jeho anamnézy, znalosti cirkulujících původců infekcí a jejich aktuálního zastoupení. Ale také ze stanovení CRP, krevního obrazu či výtěru z krku na streptokokový antigen.“

V indikovaných případech samozřejmě lékaři v Česku antibiotickou léčbu pacientovi nasadí.

Pakliže se během nemoci necítíte dobře nebo se váš stav zhorší, jděte na kontrolu vždy ihned. Ať už vám byla antibiotika nasazena, či nikoli.

Existují případy, kdy při prvním vyšetření nebylo možné vyloučit počínající bakteriální infekci, a tak lékař pozve pacienta bez antibiotik na kontrolu už za dva až tři dny, aby vývoj nemoci zhodnotil.

Přesto se nedoporučuje podávat je preventivně či dopředu. Ve výjimečných situacích, nejčastěji před nadcházejícím víkendem, volí lékaři tzv. oddálenou preskripci antibiotik. Recept sice vystaví, ale doporučí léky zatím nevyzvedávat. Pacient dostane instrukce, za jakých okolností (např. horečka, zhoršení kašle) si má léky vyzvednout a nasadit.

Celkový trend současnosti je zkracovat délku léčby pomocí antibiotik. Angína dříve léčená 10 dnů se dnes podle rozvahy lékaře může léčit jen 5 dnů. Zásadní je, že antibiotika nejsou univerzální léky a o jejich nasazení a délce léčby by měl podle konkrétních obtíží pacienta vždy rozhodnout lékař. Ten také vybírá mezi tzv. úzko- nebo širokospektrými antibiotiky, jež ale bohužel zároveň s původci nemoci ničí i naše vlastní „dobré“ bakterie.

Proto se širokospektrá antibiotika používají v opravdu nutných případech a lékaři se jimi snaží šetřit.

Jako velký problém však vidí odborníci i populární třídenní antibiotika. „Účinná látka totiž ovlivňuje bakterie řadu dnů poté, co antibiotikum neužíváme. Kvůli dlouhodobému působení jsou riziková z hlediska ovlivnění mikroflóry u pacienta a také šíření rezistence,“ tvrdí lékař Milan Trojánek z pražské FN Motol a apeluje na pacienty, aby tato antibiotika po svých lékařích nechtěli.