Anonymní dárcovství zárodečných buněk má svůj význam

Dárcovství vajíček a spermií je šancí pro páry, u nichž nelze z nějakého důvodu využít vlastní zárodečné buňky. Lze jej realizovat pouze v akreditovaných centrech asistované reprodukce, kde probíhá optimální výběr dárce pro konkrétní pár. Budoucí rodiče i dárci vstupují do tohoto procesu za podmínek oboustranné anonymity. To se však může v brzké době změnit.

A jaké jsou hlavní argumenty přívrženců neanonymního dárcovství? Nejčastěji se ohánějí ochranou zdraví dítěte. Aby byla maximální, je údajně třeba znát zdravotní stav jeho biologických rodičů.

„Tento argument neuznávám. Dárci zárodečných buněk musejí splnit velmi přísná zdravotní kritéria včetně genetického vyšetření. Zdravotní stav dárce tedy bývá mnohem přesněji zmapován, než tomu často je v případě biologických rodičů,“ vysvětluje primář MUDr. Jaroslav Hulvert z Centra asistované reprodukce, jež spadá pod Klinické centrum ISCARE.

„Pokud by přesto bylo nutné dárce kontaktovat, bývá snadno dohledatelný. Veškeré potřebné informace týkající se dárců zaručuje ustanovení paragrafu 10 odstavce 2 zákona číslo 373/2011 sb. o zdravotních službách,“ dodává primář.

Dalším často zmiňovaným argumentem je porušování Úmluvy o právech dítěte. Podle právníků zabývajících se touto problematikou je to ale nepřijatelné, protože aktuální právní úprava není v rozporu s touto úmluvou.

Vůbec nejslabším argumentem pro zrušení anonymity dárcovství je podle MUDr. Jaroslava Hulverta riziko incestu v situaci, kdy dítě nezná svého biologického otce ani jeho další případné potomky.

„Za předpokladu, že zhruba každé desáté dítě v rodinách má jiného biologického otce a přibližně 10 % žen neuvádí otce svého dítěte, se každoročně narodí zhruba dvacet tisíc dětí, které mají podobné, tedy velmi nízké, riziko incestu jako děti pocházející z darovaných pohlavních buněk," říká MUDr. Hulvert.

„Navíc je nutno zmínit, že v případě těhotenství ve svazku mezi příbuznými (v tomto případě nejčastěji mezi nepravými sourozenci) není riziko poškození narozeného dítěte výrazně vyšší," dodává lékař.

Odtajnění dárce by mohlo negativně ovlivnit dárcovství jako takové. Varovným příkladem je jistě situace ve Velké Británii. Zavedení neanonymního dárcovství zde program dárcovství téměř vyřadilo z provozu. Počet dárců je minimální a citelně se tedy snížil i počet dětí narozených touto metodou. Páry následně provozují tzv. reprodukční turistiku, což znamená, že absolvují léčbu v zahraničních státech, kde je uzákoněno anonymní dárcovství.

Zrušením anonymity dárce dostává biologické rodičovství přednost před matričním (sociálním) rodičovstvím. To znamená riziko jak pro matriční rodiče, tak pro samotného dárce. Jeho potomek by například mohl teoreticky uplatňovat právo na dědictví, případně na výživu. Na druhou stranu by dárce jako biologický rodič mohl uplatňovat právo zasahovat do poměrů svého potomka, a tím do celé rodiny.