Ani vážné onemocnění mu nezabránilo cestovat. Dělá vše, co má rád

Vypravil se tedy do Thomayerovy nemocnice v Praze na pohotovost. Odtud pak pokračoval přímo na neurologii. První diagnóza zněla: zánět dutin. Lékaři ale nic nepodcenili a souběžně ještě provedli několik neurologických vyšetření. Po třech dnech v nemocnici se tak dozvěděl, že se jedná o mnohem závažnější zdravotní problém. Aleš onemocněl roztroušenou sklerózou.

„Zpočátku to byl šok a s diagnózou jsem se těžce smiřoval přibližně tři měsíce. Neuvěřitelně mi pomohla partnerka Jana – ta mi byla nejenom psychickou oporou, ale zabojovala i s „úřednickým šimlem“, abych dostal moderní léčbu a postavil se na nohy. Na začátku jsem v podstatě jen ležel. Když jsem se vydal na procházku, vydržel jsem tak pět minut. Ale postupně se to zlepšovalo, až jsem se srovnal,“ vzpomíná Aleš.

Jakmile se nejen za pomoci partnerky Jany stabilizoval, rozhodl se, že s nemocí bude bojovat. Jak sám říká: „Duši mám zdravou. Jen tělo je nemocné.“

Každý den si píchá injekce, a to je vlastně jediné omezení. „Nepociťuji žádné vedlejší účinky a věřím, že vše díky lékům zvládnu,“ říká Aleš.

Jeho první kroky tři měsíce po diagnóze vedly ze Špindlerova Mlýna na Luční Boudu a zpět kolem Bílého Labe - 20kilometrová procházka po horách. A ono to šlo! Aleš se svojí partnerkou Janou začal podnikat výlety, jako by žádná RS nebyla.

„Vyrazili jsme například na Šumavu, a ušli 32 kilometrů z Kvildy na Kvildu. A když jsme po 27 kilometrech už sotva pletli nohama, dali jsme si v šumavské hospůdce polévku a zbytek výletu již došli v pohodě,“ popisuje s nadsázkou Aleš.

Limity svého těla zkouší neustále, v loňském červenci v Alpách ušli s Janou za zhruba pět a půl hodiny bez zastávky asi 25 kilometrů s vysokým převýšením. „Večer jsem pak cítil neskutečnou únavu, která ale naštěstí po vydatném spánku zmizela,“ vzpomíná Aleš.

„Na doporučení lékařů jsem přestal kouřit a i toto pozitivně ovlivňuje náš rodinný rozpočet. Jídelníček plný vitamínů i minerálů a dostatek pohybu pomáhá udržovat mé tělo v optimální kondici a nedává zatím nemoci prostor na zlobení,“ doplňuje výletník.

Postupně tak Aleš s partnerkou Janou navázali na svá předchozí cestování do cizích zemí, vyrazili na Fidži a později procestovali i Filipíny. „S nemocí mám dohodu - pakt o neútočení. To znamená, že já neútočím na ni, ona neútočí na mě, a když je hodná, beru ji s sebou na výlety. A už jsme tak spolu procestovali řadu zajímavých míst. Ona je zvědavá holka, stejně jako já s Janinou, a tak nám to cestování snad nezkazí,“ dodává Aleš.