Andrea Voříšková: K hubnutí drahé a radikální zkratky nevedou

Hodně lidí začíná shazovat po vánočních svátcích. Přitom se ale říká, že zima je na hubnutí nejméně vhodná doba a lepší je jaro. Existuje nějaký ideální čas?

Myslím, že tohle je individuální věc. Někdo má nejvíce práce před Vánoci a nemá čas, jiný zas nerad cvičí v létě, když je vedro, jako třeba já, pro každého to tedy může být jiné období.

Leden mnoho lidí vnímá jako začátek, kdy chytnou správný impulz a pustí se do cvičení. Měli by ho v každém případě přizpůsobit svým silám, rytmu a životnímu stylu. Je důležité, aby se člověk cítil namotivovaný, aby mu to pasovalo do jeho režimu, aby nepřepálil začátek a vydržel.

A co když někdo není zvyklý cvičit nebo má nějaké zdravotní limity?

Základ je vždy lepší nasbírat offline. To platí pro mladší i starší ročníky. Obecně bych doporučovala nejprve konzultaci s trenérem či fyzioterapeutem, kteří rozumějí stavbě těla a problémům s pohybovým aparátem. Společně si projděte základní cviky, řekněte si, jaké jsou vhodné, na co si dát pozor, co nedělat.

Budou stačit skupinové lekce?

To pro vychytání správné techniky také úplně nedoporučuji. Netvrdím, že všechny jsou špatné, ale z vlastní zkušenosti vím, že třicet lidí uhlídat nedokážete. Nemáte tedy záruku, že vás lektorka opraví.

To však s online programem také ne.

Máte pravdu, ale můžete cvičit před zrcadlem nebo s partnerem či kamarádem a navzájem si vychytat chyby. Ideální je přizvat někoho, kdo na správnost dohlédne. Našim fanouškům nabízíme, aby se nám ozvali, pokud jim něco nejde, mohou poslat i video přes sociální sítě, na jeho základě jim poradíme, co vylepšit.

Bohužel nejsme schopni to řešit hromadně. Přesto chci zdůraznit, že vždycky je lepší cvičit i s chybami než necvičit vůbec.

Dobře, jak tedy začít a nepřecenit síly?

Vždy je lepší začít pomalu s menší frekvencí a postupně si přidávat. I když máte pocit, že je to málo. Můžete zkusit třeba naše fitness videa FITFAB Strong (zkratka anglických slov Fit Fabulous Strong – pozn. red), která jsou koncipovaná jako ucelený měsíční program dostupný každému, stačí jen počítač s internetovým připojením a pohodlné oblečení.

Každý program má lehčí a těžší verzi a střídají se v něm dynamické lekce s posilováním a jógou. Na začátku doporučujeme méně náročné verze, kde se každý snadno naučí správnou techniku cviků.

Na co dalšího si dát pozor?

I ten, kdo má energii cvičit třeba denně, by si měl dát minimálně jeden den v týdnu klid, aby si tělo odpočinulo. Sama cvičím třikrát týdně, nicméně hýbu se každý den, například si pustím podcast a jdu pěšky z práce.

Často se lidé nechávají strhnout nějakým trendem, aniž by přemýšleli, jestli jim to vyhovuje a jestli je to baví. Pokud jste od rána do večera v práci a chodíte z ní v devět večer, nebudete mít energii se potit v posilovně ani jít běhat. Stačí se třeba jen protáhnout, jít na chvilku ven.

Počítá se tedy i obyčejná chůze?

No jasně. Problém je, že se velmi často srovnáváme se vzory ze sociálních sítí a pak máme špatné svědomí. Třeba taková máma s miminkem udělá během dne tolik pohybů! Chodí s dítětem v náručí, sklání se k němu, zvedá ho… Kdyby se večer podívala na chytré hodinky, byla by překvapená, kolik spálí kalorií.

Pokud okolo dětí celý den běhá, není třeba to ještě večer hrotit nějakým cvičením. A přitom má často pocit, že nic nedělá, jen proto, že zahlédla, jak nějaká holka na Instagramu maká ve fitku o sto šest. Člověk by se měl soustředit sám na sebe a nesrovnávat se s nikým v mobilu.

Narážíte na to, že sociální sítě zkreslují realitu a zbytečně nás stresují?

Nechci fitness influencery házet do jednoho pytle, přijde mi super, že podobné věci dělají. Na druhé straně je pro normální lidi, mezi které se taky řadím, těžké se s tím srovnávat. Máte školu, práci, rodinu, další různé povinnosti a závazky a nemáte celý den na to, věnovat se svému tělu.

Jenže taková fitness influencerka má často práci maximálně na půlúvazek, zbytek dne tráví v posilovně nebo přípravou zdravého jídla.

Proto obvykle nemůže rozumět tomu, že z práce pospícháte, abyste se postarala o dítě, uvařila večeři, že máte mnohem naléhavější starosti než vzhled. Je normální občas zůstat déle v práci a nestihnout si zacvičit, jít do hospody s kamarády… A je zbytečné z toho mít výčitky. Na to se snažím prostřednictvím našich projektů poukazovat, aby si to lidé uvědomili.

V čem ještě lidé chybují?

Přespříliš se soustředí na detaily, které se dočetli v nějakém časopisu nebo je zahlédli na Instagramu či slyšeli od kamarádů. Mají pocit, že když vyřadí ze stravy všechen lepek, že se svět rázem změní a oni zázračně zhubnou, upraví se jim zažívání a za měsíc budou hezčí.

Uvěří jakékoliv scestné radě, když se jim zdá, že je to radikální a rychlé řešení. Lidé totiž mají rádi zkratky, přitom jim nedojde, že si musí poskládat talíř podle toho, jak namáhají tělo.

Jestliže intenzivně trénujete, tuplem nemůžete šidit jídelníček, jinak na to za chvilku dojedete. Proto k našim cvičícím programům přibyla i FitNut akademie, vzdělávací online prostor, kde podobné mýty vyvracíme a učíme základy zdravé výživy.

Znamená to tedy, že lidé stále nechápou základní rovnici příjem, výdej?

To se stává často. Sociální sítě přinášejí spoustu prostoru pro mýty, lhaní, nabízení věcí, které nemusí nutně pomoci. Například jídelníčky na míru, to jsme v rámci projektu FITFAB vyzkoušeli. Měli jsme testerku, která si od několika známých influencerů nechala sestavit jídelníček. Žádný nebyl udržitelný ani nebyl personalizovaný. Nikdo nezohlednil její potřeby.

Ač jsme zmínili věci, jež nejí, v některých se dokonce objevily i ty. Všechny stravovací plány působily jako narychlo udělané, zkopírované, v pár z nich byly obrovské nutriční chyby, chyběly základní živiny. A to jsme za všechny zaplatili, někdy i pár tisíc.

V záplavě různých profilů zaměřených na zdravý životní styl je ale náročné se orientovat.

Máte pravdu! Jsem obklopena komunitou, která principy nutričně vyváženého talíře dávno zná a ví, jak důležitý pro zdraví je pravidelný pohyb. Trápí mě, že jsem zatím nepronikla do bubliny, která nemá silné kritické myšlení a utrácí obrovské peníze za nesmyslné rady ohledně hubnutí. Bojuji, abych se do té komunity dostala a otevřela lidem oči.

Také doufám, že si díky mému programu lidé uvědomí i základy zdravého životního stylu nejen z hlediska výživy, ale i duševní rovnováhy. Že budou více přemýšlet i o termínech, jako je sebehodnota, čas pro sebe, vzdělávání se.

Nápad na online cvičební platformu, která by byla zdarma, padl v knihovně, když jste se učila na státnice. Co se dělo dál?

Představovala jsem si, že první cvičební program na živou hudbu bude velkolepý – že tam budou kamery z různých stran, jeřáb a tak… Svoje představy a postahovaná videa z internetu jsem poslala kamarádům, kteří už se takovému natáčení pár let věnují. Kluci se kompletně ujali techniky a já se tak mohla soustředit na sestavení jednotlivých dílů.

Předtím jsem vedla skupinové lekce, díky tomu jsem věděla, jaké cviky a v jaké intenzitě většině lidem sedí. Poskládala jsem dohromady dynamičtější a klidnější prvky tak, aby se daly libovolně kombinovat a zároveň tvořily celek.

Sehnala jsem si dýdžeje, vizážistky a také partu, která to odcvičí se mnou. Podařilo se mi dát dohromady influencery, kteří mi pomohli ten program promovat. Celkem tým asi třiceti lidí. Měla jsem omezený rozpočet, a když jsem zjistila cenu techniky, bylo jasné, že natáčení musíme stihnout za jeden den.

Připravovala jsem se několik měsíců, abych zvládla cvičit, mluvit a zároveň se trefovat do hudby. Byl to punk. Když se zpětně dívám na videa, jsou dobře poskládaná vzhledem k tomu, že jsem je vymýšlela sama v takovém presu.

Musela jste si tehdy dost věřit – do programu jste vložila své téměř čtvrtmilionové úspory. Za jak dlouho se vám investice vrátila?

Asi tak za rok a půl. Šla jsem do toho projektu s tím, že se na něj později nalepí partneři. To se postupně podařilo. Hned po natáčení jsem odjela v rámci Erasmu na Island, kde jsem kromě studia pracovala, abych si alespoň něco vydělala. Po návratu jsem rozjela pořádání fitness víkendů, založila e-shop s fitness oblečením a připojily se k nám velké světové firmy, zejména z oblasti výroby sportovních potřeb a zdravého životního stylu.

Kam se ten projekt posunul?

Je stále takový, jaký jsem ho zakládala. Akorát už na to nejsem sama, ale jsme tým, jinak bych to nezvládla. A jsme mnohem profesionálnější, před natáčením připravujeme dokumenty, ve kterých má každý přesně stanovené povinnosti, více na natáčení trénujeme a déle točíme.

Spustili jste už desátou sérii. Kde berete inspiraci, abyste se neopakovala?

Od fanoušků, kteří nám posílají tipy. Před každým natáčením se jich také ptáme, co jim chybí. Nejvíce si psali o krátké a také jógové lekce, takže jsme vyslyšeli prosby a zařadili deseti - či patnáctiminutová videa, která se dají odcvičit ráno nebo večer.

Tvářemi projektu jsou kromě vás ještě další tři děvčata. Vážně jste skvělé kámošky, které jsou spolu pořád?

Přijde mi vtipné, že si lidé myslí, kolik spolu trávíme času. Kamarádky jsme, ale vídáme se většinou pouze v rámci akcí a jednou dvakrát do měsíce na společné poradě, protože jinak máme každá dost vlastních zálib. Ono to tak nevypadá, ale můj celý život se točí kolem práva a mých kamarádů právníků, s nimi trávím nejvíce času. Vidíte, jak sociální sítě kecají!

A vytvářejí dojem, že se nezastavíte. To je taky mýlka?

Ačkoliv pracuji ráda a docela dost, nikam se neženu a nenechám si vzít svoji pohodičku a klídek. Loni v lednu jsem dělala advokátní zkoušky a musela jsem předtím pracovat na plný úvazek, což bylo vcelku vyčerpávající. Jakmile jsem je měla za sebou, zkrátila jsem si ho, abych měla více volna a mohla se více soustředit na FITFAB a také na sebe.

Vím, že to nemůže mít každý, ale já jsem sedm let studovala práva a tři roky dřela na koncipienta, během toho jsem i podnikala, takže to teď mám za odměnu.

Jako právnička se věnujete reklamě, autorskému právu a influencerům. Co si pod tím mám jako laik představit?

V naší firmě eLegal se věnujeme právu v online podnikání. Mezi mé klienty patří třeba reklamní agentury, pro které píšeme a revidujeme smlouvy. Ve chvíli, kdy za nimi přijde velká značka, která chce udělat kampaň a najmout influencery, dáme tomu právní rámec. Je potřeba si pohlídat, aby jejich televizní spoty, bannery či PR aktivity byly v pořádku.

Soustředím se i na potraviny a farmaceutické produkty, jako jsou léčiva či zdravotnické prostředky, v tomhle ohledu je v České republice regulace reklamy poměrně přísná. Řešíme i spory mezi konkurenty nebo řízení před institucemi, pokud reklamy klientů nejsou legislativně v pořádku. Považuji to za velmi rozmanitou práci.

Žádný nudný škrobený límeček?

Kdepak. U tohoto typu práva se klienti raději potkávají s advokátem v teniskách a mluví jako normální člověk.

Co vás na tom baví?

Spojila jsem dva světy a mohu využívat kreativitu i paragrafy. Je mi blízké prostředí marketingové agentury, zároveň jsem sama aktivní na sociálních sítích, navíc podnikám, vím, jak funguje byznys. Když přijde klient, dokážu ho nasměrovat a vytvořit mu dlouhodobý koncept.

Byla jste vždycky takhle aktivní, nebo jste si k pohybu musela cestu najít?

Rodiče byli velcí sportovci, takže jsem jako malá tančila, jezdila na kole, plavala, byla jsem hodně aktivní. Pak jsem přišla na vysokou školu a začala obrovská nekončící párty, která trvala zhruba tři roky, než jsem odjela studovat na rok do Hamburku.

Tam jsem se naučila běhat, a když jsem se vrátila zpět, začala jsem pravidelně cvičit. Udělala jsem si i instruktorský kurz, abych mohla předcvičovat na skupinových lekcích. Postupně jsem se více začala zajímat o výživu a zdraví obecně.

Jaký byl váš vůbec největší omyl ve výživě?

V podstatě prvák až třeťák jsem kalorie přijímala jenom z alkoholu. To byl docela přešlap, to bych nedoporučovala. (smích) Měla jsem kila navíc, snažila se hubnout a jedla jsem jen saláty a rádoby zdravé věci, jenže jsem se podjídala. Bylo mi divné, že to nefunguje. Říkala jsem si, proč?

Tak jsem přestala číst rady z časopisů a začala sledovat opravdové odborníky, víc jsem si dohledávala relevantní zdroje a došlo mi, že musím jíst víc a jinak, že nemám dobře rozdělený talíř na bílkoviny, sacharidy a tuky. Zjištění, že mohu jíst pestře a dávat si, co chci, bylo osvobozující.

Zní to jako primitivní návod.

A přesně takhle jednoduché to je. Pokud člověk není nemocný a nemá zdravotní omezení, žádná velká věda v tom není. Jen ty základy je třeba pochopit a přestat věřit drahým a radikálním řešením, která na nás číhají všude na internetu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Osobní trenéři fitness, Fitness centra, Poradenství v oblasti výživy