Alzheimerovu chorobu je nutné zachytit včas

Lidově jí říkáme „alzheimer“ a taky se jí většinou dost obáváme. Nejenže postihuje stále víc lidí určitých věkových skupin, ale je i nejčastější příčinou demence (tu mohou způsobit i jiné choroby) – v podstatě tak při ní ztrácíme sami sebe.

V důsledku této nemoci totiž odumírají mozkové buňky, postupně se horší paměť, úsudek, schopnost se rozhodovat, číst a mluvit souvisle, pacienti se neorientují ani ve známém prostředí, nedokážou udržet hygienu a fungovat samostatně.

Proto je důležitý každý další den, o který se prodlouží soběstačný život pacienta v okruhu rodiny a přátel. A jako u dalších závažných onemocnění, i v případě neurodegenerativní choroby, pojmenované po německém psychiatrovi a neuropatologovi Aloisi Alzheimerovi, má největší šanci ten, komu je nemoc diagnostikována v jejím časném stadiu.

Jde totiž o to, že v současnosti jediná dostupná léčba – pomocí léků zvaných kognitiva – nedokáže nemoc vyléčit ani úplně zastavit její další zhoršování. Ovšem při jejím včasném nasazení je velká šance zpomalit průběh onemocnění a oddálit tak nejzávažnější stadia.

„Alzheimerova nemoc je věkově vázané onemocnění. Čili čím je populace starší, tím více jedinců s tímto onemocněním bude v Česku žít. V současnosti je to asi 150 tisíc lidí, do roku 2050 by se toto číslo mělo minimálně zdvojnásobit,“ vypočítává Robert Rusina, přednosta neurologické kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice a 3. LF UK v Praze.

Ve věkové skupině 65letých má 3 až 5 % lidí, tedy každý dvacátý senior, počínající nebo rozvinutější demenci, a to zejména Alzheimerovu nemoc. Čísla se s věkem násobí a kolem 85. roku je postiženo již zhruba 30 % seniorů, tedy téměř každý třetí.

Onemocnění se může kvůli genovému zatížení objevit i u čtyřicátníků nebo padesátníků. Projeví se například atypickými poruchami chování nebo paměti a může se pak rozvíjet velmi rychle. Většinou ale postihuje především pacienty nad 65 let.

Lidé často nad svým zapomínáním mávnou rukou s tím, že patří ke stárnutí. To je ale chyba. Je sice pravda, že s věkem klesá paměťový výkon stejně jako fyzická síla, přesto je třeba brát v úvahu, že výpadky paměti mohou souviset právě s nějakou formou počínající demence. Ptejte se sami sebe, zda zapomínáte více než vaši vrstevníci. Ano? Pak kontaktujte svého praktického lékaře.

„Test na včasný záchyt demence Mini COG provádějí všeobecní praktičtí lékaři u svých pacientů v souvislosti s preventivní prohlídkou od věku 65 do 80 let v intervalu dvou let,“ říká Bohumil Seifert, praktický lékař a vedoucí Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK v Praze.

Pokud máte pochybnosti, můžete žádat o provedení testů i mimo screening za přímou úhradu.

Na základě „pozitivních“ výsledků tohoto testu provádí praktik buď podrobnější vyšetření kognitivních funkcí MMSE, nebo odesílá pacienta k dalším specialistům – neurologovi, psychiatrovi či geriatrovi. V případě zcela jasné diagnózy může praktický lékař sám zahájit léčbu pomocí dostupných léků, už zmíněných kognitiv.

Když ale existují o diagnóze pochybnosti, použijí lékaři zobrazení pomocí CT či magnetické rezonance. „Ty jednak vyloučí jiné nemoci, ale znázorní i míru atrofie, což je zmenšení některých oblastí mozku důležitých pro správné fungování dlouhodobé paměti,“ popisuje Rusina a upozorňuje ještě na další dvě metody, jak mohou lékaři Alzheimerovu chorobu potvrdit.

Jedná se o vyšetření mozkomíšního moku nebo vyšetření amyloidového PETu. U obou jde o prokázání přítomnosti beta-amyloidu a tau proteinu v mozku a mozkomíšním moku. Právě tyto dvě bílkoviny způsobují degradaci mozkové tkáně a rozvoj onemocnění.

Vyšetření jsou ale poměrně nákladná, proto se provádějí hlavně u pacientů v mladším věku, u nichž mívá nemoc atypický průběh, a tam, kde je diagnóza nejistá.

„Příčina Alzheimerovy nemoci spočívá v tom, že se v mozku ukládají dvě bílkoviny. Beta-amyloid se ukládá v mezibuněčné hmotě a tau protein v neuronech. Třetím příznakem nemoci je odumírání neuronů, neboť zmíněné bílkoviny je laicky řečeno začnou hubit,“ popisuje neurolog Robert Rusina.

Zatím však vědci nevědí, proč k těmto dějům dochází. Beta-amyloid nebo tau protein jsou bílkoviny, které máme v mozku všichni. Když doslouží, tak se samy odbourají a vytvoříme si nové.

„Nevíme, proč to funguje správně 50, 60 let života a v sedmdesáti se bílkoviny u někoho začnou najednou ukládat a ničí v mozku vše kolem. Je to, jako byste svoje stará auta, když doslouží, nechávali stát doma na dvorku. Po čase z nich začnou vytékat toxické látky a dvorek bude úplně zničený. A to se při této nemoci děje,“ vysvětluje lékař, jak dochází k devastaci oblastí důležitých pro dlouhodobou paměť.

Velký problém je, že důsledky Alzheimerovy nemoci zdaleka nepostihují jen pacienta samotného. Jde o značnou zátěž pro jeho blízké, a to nejen z hlediska péče, ale i v emocionální rovině. Vzácné nejsou případy manželských sporů či vyhoření pečujících, kteří se o nemocného seniora starají.

„Tím, jak pacienti ztrácejí schopnost paměti, postupně se přidávají poruchy s orientací, řečí, objevují se poruchy chování, mění se osobnost, ztrácí se samostatnost, jsou kladeny čím dál větší nároky na pečovatelskou podporu nemocným. Proto je nutné starat se od začátku o celou rodinu, ptát se jich, co by jim v péči pomohlo, poučit je o vývoji nemoci,“ říká Rusina.

Protože se onemocnění i přes léčbu postupně zhoršuje, je důležité předvídat problémy, které se objevují, například když senior žije sám v domácnosti.

Plynové sporáky a další spotřebiče pro něj mohou být nebezpečné, stejně jako zapomínání na jídlo, pití, správné užití léků i základní potřeby.

Každá rodina potřebuje trochu jinou pomoc, někde to vyřeší dovážka obědů či asistenční služba, jinde se musejí srovnat s agresivitou nemocného nebo tím, že je depresivní. Pro některé pacienty je nutné vyhledat denní či týdenní stacionář, v pokročilých stadiích nemoci domov se zvláštním režimem, který se specializuje na klienty s Alzheimerovou nemocí a jinými typy demence.

S podporou pečujících rodin a pacientů pomáhá Česká alzheimerovská společnost (www.alzheimer.cz). Kromě cenných informací, rad a kurzů, jak pečovat o nemocného, zajišťuje konzultace a odlehčovací službu, pořádá i svépomocná setkání, tzv. Čaje o páté. Odborníci vám tu dokážou poradit, jak naplánovat průběh péče o nemocného i kam se obrátit, když vám starosti začnou přerůstat přes hlavu.

Velkou naději pacientům s Alzheimerovou nemocí a jejich rodinám přináší tzv. biologická léčba. Nová generace léků by měla aktivizovat imunitní systém vůči bílkovině beta-amyloidu tak, aby se ho v mozkové tkáni ukládalo méně a následně nedocházelo ke ztrátě mozkových buněk, úbytku paměti a dalších kognitivních funkcí.

Nová látka na této bázi Lecanemab byla nedávno schválena v USA. Dostupné studie ale zatím prokázaly u biologické léčby účinnost pouze u pacientů v časném stadiu nemoci. Jestli bude nový lék schválen také Evropskou lékovou agenturou (EMA), a pro které skupiny nemocných, na to si budeme muset zatím ještě počkat.

Sami pacienti s Alzheimerovou nemocí či jinými demencemi mohou pomoci vědě a výzkumu nových léků. I u nás už lze darovat mozkovou tkáň do tzv. mozkové banky (www.brainbank.cz). Podobné fungují po celém světě, tu českou najdete ve Fakultní Thomayerově nemocnici.

Vznikají také nová pravidla pro léčbu. Mezioborová skupina neurologů, geriatrů, psychiatrů a praktických lékařů připravuje jednotné doporučené postupy, jak by se měli pacienti s Alzheimerovou nemocí léčit, aby to bylo pro ně přínosné. V každém kraji by měla vzniknout Centra specializovaná na léčbu této nemoci.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Alzheimer centra