Článek
Vypadá to absurdně, ale není. Hana Kuncová, učitelka ze Sokolova, se o účincích zmíněné metody přesvědčila na vlastní kůži. Trpěla tím druhem alopecie, při kterém pacient přijde o všechny vlasy a chloupky na těle. Včetně těch v nose.
Zkusme teď pominout „maličkosti“ toho typu, jak těžké pro ni muselo být, když se v tomto stavu postavila před žáky. Řešila to parukami a pak i šátkem na hlavě. Hlavně však chodila k lékařům a ti na ní vyzkoušeli nejrůznější klasické postupy. K jejímu zklamání bez velkého úspěchu.
Náhodou se dočetla v jednom z ženských magazínů o Centru Zdravý vlas, které funguje v rámci Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. A o metodách, které tam používají. Rozjela se ze Sokolova do Prahy.
Alergický ekzém jako léčebná metoda
Tady ji prohlédli, udělali anamnézu a navrhli řadu vyšetření. Když absolvovala ta doporučená, přistoupili k léčbě, při které využili i zmíněný postup. Alopecie je totiž autoimunní chorobou. Z důvodů, kterým lékaři zatím ještě nerozumí, začne imunita v určitém okamžiku napadat vlasové cibulky, tedy kořínky vlasů, jako kdyby to byla cizí tkáň nebo nepřátelský vetřelec. Při tom vznikne zánět.
Neustálé útoky imunity však začnou vlasové cibulky decimovat. Vlasy slábnou a postupně vypadávají, U každého člověka jiným způsobem. U někoho se objeví jen kolečka na kštici nebo ve vousech, u dalšího rozsáhlé oblasti, případně mu vypadá úplně všechno.
Lékaři zjistili, že u určitých pacientů může pomoci lokálně aplikovaný difencypron. „Vyvolá v místě opakované aplikace kontaktní alergický ekzém,“ vysvětluje neobvyklý mechanismus jeho účinku prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, přednosta Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. „Dojde k zánětlivé reakci. Ta změní poměr bílých krvinek v postižené tkáni kůže. Sníží se počet těch, které vyvolávají ložiskové vypadávání vlasů a někdy i úplně lysou kůži.“
Efektní výsledek léčby
Jak účinná může být tato svérázná léčba v těch optimistických případech, o tom se přesvědčila právě Hana Kuncová. Na lysé hlavě nosila paruky a později už jen šátek. Po léčbě, která trvala tři roky, má hezké a husté hnědé vlasy. Člověk, který by neznal její osudy, by nikdy neřekl, že ji mohly trápit popsané potíže.
K ohromujícímu výsledku její léčby však musíme dodat následující. Je totiž případem, který dopadl dobře. Léčit se však musí neustále, stejně tak zůstává pod trvalým dohledem lékařů.
Ne všechny případy končí tak jednoznačně a s tak velkým pozitivním efektem jako tomu bylo u ní. Alopecie je autoimunní nemocí, tedy žádná angína. Jednoduchý recept typu antibiotik na ni neexistuje. Způsobů, které lékaři mohou, a někdy dokonce musí vyzkoušet, bývá řada. Využití zmíněného difencypronu je pouze jedním z nich.
Zjistit příčiny nemoci
O tom, že alopecie není žádná rýma, svědčí i prostý fakt: existuje jí několik druhů. Ten nejrozšířenější (alopecie areata) reaguje na zavedené léčebné postupy poměrně dobře. U těch dalších typů to bývá složitější.
Není náhodou, že je někdy doprovází další choroby, které k nim mohou mít vztah: atopický ekzém, onemocnění štítné žlázy, vitiligo, tedy ztráta kožního pigmentu, revmatoidní artritida, cukrovka I. typu, lupénka atd.
„Zásadní je, aby lékaři důkladně vyšetřili příčiny choroby a vzali v úvahu i faktory, které dokážou nepříznivě ovlivnit vývoj nemoci,“ zdůrazňuje profesor Arenberger. Obvyklé je vyšetření na digitálním fototrichogramu. Ukáže, kolik procent vlasů zůstalo na určité ploše v růstové fázi a kolik jich je ve fázi klidové. Lékaři zjistí také detailní změny v jejich stavbě.
Hodně někdy napoví i rozbor odebraného vzorku postižené kůže, vyšetření krve, mikrobiologické stěry, endokrinologické a imunologické vyšetření, v neposlední řadě rovněž oftalmologická kontrola. Je důležité myslet i na to, že alopecie bývá někdy jedním z příznaků postupující syfilidy.
Co všechno ovlivňuje aktivitu vlasových kořínků, to je pro nás ještě do značné míry velká neznámá. Nejasné jsou i vztahy mezi faktory, které už známe. Tím spíš je pro účinnou léčbu zásadní, aby lékaři u konkrétního pacienta odhalili příčiny choroby v té míře, ve které je to u něj možné.
