Žena z doby bronzové vládla s muži

„Vypadá to, jako by vše, čeho se dotýkala, bylo ze stříbra,“ řekla podle listu The Guardian Cristina Rihueteová z Autonomní univerzity v Barceloně. Ona a její kolegové považují hrobový nález řazený ke kultuře El Argar za jeden z nejbohatších v Evropě doby bronzové.

Mezi skvěle vypracovanými šperky pohřbené ženy vynikají náramky, spirály, prsteny, ušní ucpávky a diadém. Celkem u ní nalezli podle studie v časopise Antiquity 230 gramů stříbra, což v té době údajně odpovídalo asi 938 denním platům. Muž měl u sebe jen měděný náramek a zlaté ušní ucpávky.

Hrob v La Almoloyi je jedinečný i umístěním. Nacházel se ve stavbě, jež mohla být prvním palácem doby bronzové objeveným v této oblasti. Muž i žena tam spočívali pod podlahou velké místnosti, v níž chyběly nástroje, nádoby na pití i obřadní předměty.

Nebyla to tedy ani dílna, ani místo hostin či náboženských obřadů. Ve spartánsky vybavené prostoře stály jen kamenné lavičky podél zdí, což naznačuje, že mohla sloužit jako místo jednání a přijímání rozhodnutí. To by podle Rihueteové mohlo znamenat, že ženina moc vyrůstala z politiky.

„Máme dva způsoby, jak to interpretovat. Buď řekneme, to byla manželka krále, nebo že byla politickou osobností. Proč si nepředstavit, že ženy jako ona byly ekonomickými a politickými vůdci?“ ptal se podle webu časopisu National Geographic kolega Rihueteové Roberto Risch.

„Je nemožné vědět, jak pohř­bené jedince vnímala jejich komunita,“ varoval Mark Haugh­ton, archeolog z britské Cambridgeské univerzity. Ostatně ve zprávách o „paláci“ chybí zmínky o trůnu. Není tedy jisté, jestli existovala vládní struktura v čele s králem a královnou.

Nálezy mečů v mužských hrobech ukazují, že El Argar měl své bojovníky. „Je zřejmé, že ovládali prostředky násilí a pravděpodobně stáli za expanzí El Argaru,“ řekl Risch.

Lidé El Argaru využívali jako první ve Španělsku bronz. Vyráběli vynikající keramiku a textil. Stavěli i městská centra. Někteří vědci dokonce soudí, že vytvořili stát. Ve své vrcholné fázi se totiž kultura El Argaru rozšířila na území o rozloze až 35 tisíc čtverečních kilometrů.

„V západní Evropě té doby nic podobného nebylo,“ zdůraznil Risch a připomněl, že ve zbytku dnešního Španělska žili tehdejší lidé v soběstačných komunitách s 50 až 100 lidmi.

V 16. století př. n. l. lidé všechna sídla El Argaru opustili. „Zanedlouho po smrti ženy bylo celé místo vypáleno. A dokud na Pyrenejský poloostrov nedorazili Řekové a Féničané, neviděli jsme už nic podobného (jako El Argar), ať už v architektuře nebo v politice,“ konstatoval Risch.