Článek
„Werich dělal vždy o Štědrém dnu takový den otevřených dveří, ale čistě jen pro pánskou společnost. Od rána až do druhé odpoledne se ve vile vystřídalo na sto padesát hostů. Byli mezi nimi herci, muzikanti i výtvarníci,“ vzpomíná dvaaosmdesátiletá Eva Tůmová, která byla rodinnou přítelkyní a rovněž pomáhala u Werichů jako hospodyně pět let před smrtí obou manželů v roce 1980. Ve vile tehdy dokonce bydlela. Přípravy na opulentní oslavu probíhaly několik dní předem.
V režii paní Zdenky
V kuchyni se vařili šneci, uzené koleno, párky s křenem a také legendární šoulet. Recepty brala Eva Tůmová z rodinné kuchařky nebo přímo od paní domu, Werichovy ženy Zdenky.
„Už se tehdy špatně pohybovala, seděla v kuchyni a diktovala mi, jak co udělat, jaké použít koření a podobně. Já ji poslouchala, já se neměla od koho naučit vařit, ale díky ní jsem se to naučila,“ dodává žena, jež je původně učitelka.
Ve Werichově vile v těchto dnech připravili pro návštěvníky novou expozici. Součástí jsou nyní i nejoblíbenější recepty Werichů, které Eva Tůmová pravidelně vařila.
Werich během vánočního dopoledne, které pořádal pravidelně, trval také na jedné nezbytnosti. Všechny stoly musely mít ubrus. Každý z hostů, který do vily na oslavu dorazil, totiž dostal do ruky černou fixu a musel se na ubrus podepsat.
„Ubrusy se pak schovávaly do papírových pytlů, na kterých byl vždy vyznačen rok,“ objasňuje s tím, že přestože se během dopoledne hostům podávaly nejrůznější pochoutky, štědrovečerní večeře se u Werichů nesla v tradičním duchu. Na stole nesměl chybět kapr ani bramborový salát. Večer už vše probíhalo jen v rodinném kruhu.
Jedlé dárky
Kuchyně ve Werichově vile byla podle Evy Tůmové otevřena všem, kdo přišel, mohl si uvařit, na co měl zrovna chuť.
„To byl zvyk, který si přivezli z Ameriky. Kdokoliv přišel, mohl si otevřít ledničku a vybrat si z toho, co tam bylo. Často přišli hosté i s taškou plnou jídla a začali sami vařit nějaký nový, zajímavý recept,“ říká bývalá hospodyně a dodává, že Jana Wericha často přátelé obdarovávali „jedlými dárky“ z nejrůznějších koutů světa. Nejvíc v oblibě měl cizokrajná koření.
Eva Tůmová byla u Werichů až do roku 1980, kdy oba manželé zemřeli. Pracovala u nich nezištně, bez nároku na plat. Vybavuje si jedny Vánoce, kdy jí Jan Werich chtěl udělat radost.
„V nově otevřeném obchodě s kabelkami v Nerudově ulici mi v roce 1979 sám vybral a koupil černou elegantní kabelku,“ vykládá s úsměvem Eva Tůmová, pro kterou jsou vzpomínky na léta strávená ve Werichově rodině těmi nejvzácnějšími. „Není sebemenší maličkost z té doby, kterou bych si nepamatovala,“ dodala Eva Tůmová.