Článek
Hlavním důkazem krize byla podle jejího autora stoupající rozvodovost a téměř 5 % dětí, které se narodily mimo manželství. Říkám si, jak by asi bědoval nad nynější situací, kdy se rozvádí polovina manželství a skoro každé třetí dítě u nás se narodí dvojici, která žije "na psí knížku".
Myslím si, že krizi současné rodiny nevyvolávají gayové a lesbičky, ale spíš naši ekonomové. Považují totiž rodinu za jakousi výrobní jednotku. Má zabezpečovat hlavně reprodukci národa, a tedy dostatečné finanční rezervy. Kromě jiného také na důchody.
Ani tito učení národohospodáři se však nedokážou domluvit, jestli je dítě spotřební statek, který si rodiče kupují, protože z něj mají nějaký užitek. Nebo jestli se jedná spíše o statek kapitálový. V tomto případě by šlo o dlouhodobou investici, která jim časem přinese kýžený výnos, tedy podporu ve stáří.
Pokud domyslíme ekonomickou teorii rodiny do důsledků, můžeme si vysvětlit pokles porodnosti v průmyslově rozvinutých zemích tím, že se náklady na výchovu dětí stále zvyšují. Navíc stále méně lidí chce obětovat na oltář početné rodiny lepší dovolenou, auto, různé koníčky nebo čas na přátele. Fakt, že se stále zvyšuje porodné a všelijaké rodinné přídavky, může jen stěží vykompenzovat skutečné náklady spojené s výchovou dítěte.
Ekonomové a politici postrádají humánní přístup
To, že se různé politické strany zaklínají ve svých programech rodinou, působí někdy až trochu komicky. Zejména tehdy, když politici koncentrují tuto "péči" do několika tisícovek porodného a několika stovek rodinných přídavků. Případně do v podstatě symbolických daňových úlev.
Okleštěné ekonomické myšlení postrádá humánní přístup. Nejen k párům stejného pohlaví (ti si podle některých politiků nezasluhují nic dobrého, protože se nerozmnožují). Stejně vnímá i dvojice bezdětné. Bez ohledu na to, jestli jejich neplodnost zavinila nemoc, nebo věk.
Domnívám se, že ani ženu, která se vědomě rozhodla pro to, že nebude mít děti, nemusíme hned odsoudit a opovrhovat jí. Bez ohledu na jednoho českého ekonoma, který se nedávno vyjádřil, že by se žena postrádající mateřský pud měla psychologicky léčit.
Pokud určité, naštěstí malé procento žen dá přednost kariéře před dítětem, nemusí u nich jít o projev sobectví nebo o psychickou poruchu. Mají zkrátka jiný žebříček životních hodnot a životních priorit. V žádném případě si nemyslím, že by je někdo měl kárat a odsuzovat.
To by si zasloužili spíš ekonomičtí myslitelé, kteří dokážou na každé lidské konání nasadit neuvěřitelnou finanční šablonu dvou sloupců: "má dáti" a "dal". Toto schéma pak mívá logický důsledek. Ve vztahu k neproduktivním homosexuálním dvojicím postupují tito ekonomové ruku v ruce s náboženskými fundamentalisty, kteří svými ušlechtilými úvahami o rodině maskují svůj odpor k příslušníkům této společenské menšiny.
Důležitá je kvalita populace než její kvantita
Domnívám se, že podobně jako při řešení demografických problémů je i v tomto případě důležitější kvalita populace než její kvantita. Proto bychom se v našem postoji ke dvojicím, které neprodukují žádné potomky, měli oprostit od rozumování o dětech jako kapitálovém nebo spotřebním ekonomickém statku.
Ostatně podívejme se na to, jak se chová většina takzvané normální populace. Naprostá většina lidí měla děti, i když to pro ně bylo ekonomicky nevýhodné a někdy je to téměř ruinovalo. Nic na dětech nevydělali, a přesto je měli rádi. Protože jejich motivem nebyl pouhý zisk nebo prosperita státu, ale prachobyčejná láska.
Tak mě tak napadlo, jestli jste v těch neustále omílaných debatách o registrovaném partnerství zaslechli triviální myšlenku. Že se třeba ti kluci s klukama a holky s holkama mají docela obyčejně a upřímně rádi.