Znásilnění na porodním sále

Charakterizuje v ní porodníka jako "muže žádostivého sexu, který ženu násilím odhaluje a zraňuje ji na intimních místech". Bohužel nevysvětluje, proč si k porodu raději nevybrala ženu, lékařku. Není však jisté, jestli by pak porod nevnímala jako znásilnění lesbické.

Autorka ostatně považuje za znásilnění i každý normální pohlavní styk. Protože "každé proniknutí mužského pohlavního údu ženu vlastně znásilňuje". Vzhledem k pětinásobnému mateřství prožila takové násilí při souloži nejméně pětkrát. A když si k tomu připočítáme pět znásilnění porodnických, nezbývá než jí vyjádřit hlubokou lítost.

Při četbě její knihy jsem si zavzpomínal na svou porodnickou kariéru. Na těch několik tisíc "znásilnění", která jsem na porodním sále spáchal. Nejstaršímu dítku, které jsem přivedl na svět, bylo letos čtyřicet let. Tak snad je už většina mých zločinů chválabohu amnestována.

Myslím, že jsem ženy při porodech násilím neodhaloval na intimních místech. Ani jsem je schválně a bezdůvodně nezraňoval. To spíš mě rodičky několikrát bolestivě štíply, koply, kously... Stížnosti na porodnické pokořování a násilí však není doménou amerických feministek.

Také u nás stále častěji slýchám reklamace na holení genitálu nebo nástřih poševní hráze. Řada žen vnímá jako násilí dokonce i očistné předporodní klysma, které musí podstoupit proto, aby novorozenec nepřicházel na svět uprostřed výkalů. Ano, mám na mysli klasický klystýr, za jehož aplikaci jsou někteří návštěvníci nevěstince ochotní i slušně zaplatit.

Zmíněné ženy ho při porodu nepovažují za civilizačně hygienické opatření, ale za ryzí teror sadisticky laděného zdravotnického personálu. A ještě k tomu holení dámského genitálu. Přísahám, že jsem tuto delikátní proceduru nikdy neprováděl. Vždycky jsem ji svěřoval do rukou zkušené porodní asistentky.

A teď je to násilí. Překvapilo mne, jak se nedávno jedna slavná modelka rozčilovala nad tím, že u nás dosud existují nositelky chlupatého přirození. Považuje to za téměř středověký relikt. Civilizace prý žádá dokonale vyholené podpaží, nohy i všechna intimní místa.

Že by porodníci z jejího pohledu předběhli dobu? Asi ne. Jen jim chlupy vadí. Nikoliv z hlediska hygienického nebo estetického, ale ryze praktického.

Závěrem bych chtěl místopřísežně prohlásit, že nejsem bojovníkem proti láskyplnému, něžnému, přirozenému porodnictví. Ani těhotenství nechápu jako nemoc a normální porod jako operaci.

Musím ovšem zdůraznit slovo "normální". Při něm může žena rodit vleže, vsedě, vkleče, vstoje, nebo jako v africkém pralese, zavěšená na liánách. Může rodit na souši i do vody, chlupatá nebo oholená, potmě, nebo jak je komu libo. O normálním průběhu porodu však zatím nikdo nedokáže rozhodnout.

A když se zkomplikuje, zpravidla bývá zle. Pak je zdraví rodičky a novorozence chráněné také oholením, vyprázdněním a možností desinfekce.

Co se týká toho nešťastného nástřihu hráze. Zdaleka to není rutinní procedura. Porodník se k němu neuchyluje proto, že by chtěl rodičku sadisticky trápit a sobě pak masochisticky přidělávat práci se zašíváním. Preventivně chrání choulostivou hlavičku novorozence před tlakem měkkých tkání. Snaží se zkrátka udělat vše pro dítě. Navíc nástřih se zahojí téměř vždycky bez následků. Na rozdíl od samovolně vzniklých trhlin.

Když si tak někdy probírám všechny ty výčitky nejrůznějších Leilah McCracenových, říkám si: kéž by na světě existovalo jenom takovéto násilí!