Životní změny, které mohou ovlivnit funkčnost rodiny

Odborníci zjistili, že pro změnu jsou příznačné určité cykly, tzv. tranzitní období - tehdy jeden člen rodiny zažívá určitý přerod, zvrat v životě, přeměnu, a to nějakým způsobem ovlivní i všechny ostatní. Na konci takového cyklu bude i rodina jako celek vypadat jinak.

„Typickými událostmi, při kterých se to děje, jsou narození dětí, poté stěžejní události v jejich životech, adolescentní vývoj i to, že dospějí a opustí domov nebo založí rodinu,“ vyjmenovává rodinná terapeutka Kat Austinová.

Velký zvrat v osudech všech nastává také ve chvíli, kdy dospělé děti převezmou odpovědnost a péči za stárnoucí rodiče.

Jde o osudové milníky, které potkávají většinu z nás - člověk by tedy řekl, že by měly proběhnout hladce, když jsou po ruce tak hojné zkušenosti jiných, kteří zažívali stejné situace.

Tak jednoduché to ale není. Pravdou je, že do rodiny jako celku mohou tyto chvíle přinést i spoustu nejistoty, se kterou se její členové, kteří jsou sami o sobě jedinečné individuality, budou muset vyrovnat.

„Vstup do nového rodinného cyklu mohou provázet těžké zkoušky, strach, konflikty a zmatek. Je běžné se cítit úzkostně, nechat se přemoci city a zpochybňovat svoji schopnost podpořit adekvátně členy rodiny,“ doplňuje terapeutka.

Vezměme si jako ukázkovou situaci narození dítěte. V tu chvíli se nezmění život jenom novopečené mamince, z její matky se rázem stane babička. To může přinést obrovskou radost, ale i spoustu smutku ze stárnutí a také mnoho otázek, které se týkají nového praktického fungování i nové identity:

Kolik času mám vnoučeti věnovat na úkor toho svého? Domluvíme se s dcerou dobře na tom, jakou pomoc ode mě potřebuje? Najdeme si s jejím manželem lepší vztah, i když si moc nerozumíme, nebo se vše ještě zhorší? Atd.

Každý člen rodiny může mít nesčetně obav, všechny jsou legitimní a musí je nějak překonat, vyřešit, vyrovnat se s nimi.

Ať už jde o jakoukoli změnu, dojednat nová pravidla a povinnosti není vždy jednoduché. Složitost a často i bolavost tohoto procesu bychom ale měli brát jako něco normálního.

„Většina rodin zažívá obtíže ve chvíli, kdy se přizpůsobuje novotám a nejistotám,“ říká Austinová s tím, že nejlepší strategií v takových momentech je zdravá flexibilita. Což je v podstatě schopnost pozměnit pohled, názor a postoj podle toho, co se děje v našich vztazích.

Odborníci ujišťují, že i když tato mentální změna nebývá vždy snadná, významně pomáhá překonat stresové situace, zvlášť pokud jsou všechny strany ochotné na tom pracovat. Právě flexibilitu považují za jednu ze základních okolností, jejíž zdravá míra je nutná pro dobré fungování rodiny.

Vztáhneme-li to na náš modelový příklad - nikoho asi nepřekvapí, že pokud čerstvá babička ani její zeť nebudou ochotni své vzájemné vztahy přehodnotit, zřejmě tím způsobí problémy celému zbytku rodiny.

Jak se takovým problémům vyhnout? Psychologové nabízejí pro začátek několik bodů, které se vyplatí sledovat:

Flexibilitu můžeme uplatnit nejen vůči svému okolí, ale i vůči vlastním představám. Měli bychom si umět připustit, že situace je zkrátka jiná, než jsme si vysnili. Například, že nejsme tak dokonalí rodiče, jak jsme si představovali.

„Novopečený rodič se potýká s řadou překvapení. Věcí, které nečekal nebo si je představoval jinak,“ upozorňuje koučka Monika Dosedělová.

Naše očekávání jsou často velice ovlivněna okolním světem, a tak se podle koučky nemáme nechat strhnout lifestylovými fotografiemi v magazínech nebo na sociálních sítích.

„Vysmátá rodina hrající si spolu třeba na pláži nebo vysmáté dítě vbíhající do otevřené náruče svého vysmátého rodiče. Všichni jsou svěží, odpočinutí, plní energie, pěkně oblečení, tráví celé dny na procházkách a povídají si spolu,“ vyjmenovává koučka.

„Obrazy, které potom přináší náš reálný každodenní život, jsou dost odlišné.“ Naše naděje a předpoklady se zkrátka nepotkávají s tím, co potom reálně zažíváme. Osvojili jsme si lživou představu a čelíme zklamaným očekáváním. Ničí život samozřejmě nevypadá jako jedna fotka na Instagramu. Koučka radí, abychom se nebáli podívat se na sebe reálně.

„Sebereflexe je ale jen první krok. Dopad má, až když na jejím základě uděláte nějakou reálnou změnu ve svém životě, zvolíte jiné chování a třeba se naučíte něco, co neuměli vaši rodiče a vám to chybělo.“

Tranzitní období přichází i s tragickými událostmi. Odborník na toto téma, profesor William Bridges, považoval právě konec za začátek změny.

„Rozvod, smrt, změna práce, stěhování, nemoci a mnoho menších událostí nás odpojí od kontextu, ve kterém jsme dobře znali sami sebe. Věci, díky kterým jsme si upevňovali naši starou roli, jsou náhle pryč.“ Podle Bridgese se nevyhneme těmto pěti zátěžovým fázím:

Poté nastává fáze mezidobí, kdy jednotliví členové v rodině jaksi tápou. A i když někoho změna vyloženě nabudí a posílí, většinou to chce trochu času, než vše začne fungovat jiným způsobem.

„Ať už jste rodič, nebo dítě, bratr, sestra, spřízněni krví nebo láskou, prožívání rodinných cyklů ovlivní to, kdo jste a také kým budete. Čím lépe budete chápat jednotlivé fáze cyklu, tím více budete schopni se pohnout z místa,“ uzavírá psycholog Blake Griffin.

Teorie rodinného systému jednoho z nestorů psychologie dvacátého století Murraye Bowena je založená na tom, že rodinu vnímá jako emocionální jednotku, jejíž interakce jsou velice komplexní.