Ze svatby v kostele se hned tak nevyvážete

Aby bylo vše, jak má být, měli by faráři své ovečky vyškolit. Snoubenci s nimi absolvují několik pohovorů, kde se spolu snaží přijít na to, jestli je v jejich případě svatba opravdu dobrý nápad.

„Mému kolegovi faráři odešla jedna nevěsta přímo z kostela. V podstatě až před oltářem jí došlo, že to, co dělá, není dobrý nápad. Naštěstí měla odvahu odejít a podle mě to bylo správné rozhodnutí,“ říká farář Jan Blaha z farnosti Selesiáni Dona Boska v Praze.

„Platně uzavřený katolický sňatek je nezrušitelný a končí až smrtí jednoho z manželů, proto by rozhodnutí mělo být co možná nejzralejší,“ dodává.

Snoubenci musí splňovat mnoho podmínek, aby se mohli vzít, a je právě na knězi, aby zjistil, jestli jsou všechny tyto podmínky splněny. Kněz by měl snoubence také dobře znát. „Před svatbou jsme absolvovali něco kolem deseti sezení s knězem, každé trvalo asi hodinu,“ říká Růžena Valentová, která se vdala před devíti lety.

Růžena, která byla k víře vedena odmalička, nyní žije se svým manželem a dvěma dětmi v Olomouci. Svého muže už na začátku vztahu k víře tak nějak přivedla a katolická pravidla nebere na lehkou váhu. S devítiletým odstupem hodnotí seminář jako podnětný, ale na druhou stranu příliš krátký.

„Před přípravnými sezeními jsme dostali jakýsi přehled s otázkami, které budeme probírat a s partnerem jsme o nich měli nejdřív diskutovat v soukromí a poté jsme je probrali i s knězem. Jedno z témat se týkalo i partnerského soužití a sexu,“ říká Růžena.

Tuto lekci snoubenci neabsolvovali u oddávajícího kněze, ale u jahna (nejnižší hodnostář v katolické církvi), který byl ženatý a měl čtyři děti. „Náš kněz nás k jahnovi poslal s tím, že k tématu, jako je sex, opravdu nemá co říct,“ dodává Růžena.

„Kromě kněze může vést seminář jím pověřená osoba, může to být třeba manželský pár,“ vysvětluje pastorační asistent Martin Staněk z Akademické farnosti v Praze.

V současné době je v České republice nedostatek knězů, i proto Akademická farnost otevřela hromadné semináře pro zasnoubené páry. Na těchto seminářích přednáší jak církevní činitelé, tak psychologové.

„V našem týmu jsou i psychologové z manželských poraden, kteří vidí spíš chvíle krize a zabývají se manželstvím v okamžiku, kdy nefunguje. Po absolvování semináře nám snoubenci občas říkají, že je možná až moc odrazujeme a varujeme,“ říká pastorační asistent.

Příprava se tedy skládá z teoretického úvodu do křesťanského manželství, poučení o právních aspektech manželství a z psychologického a spirituálního bloku, kde se probírá komunikace manželů, psychologie manželského vztahu a spiritualita - duchovní život v manželství.

Správný kněz by měl dbát na to, že sňatek, který uzavírá, by měl vzniknout ze svobodné vůle. Je to jedna ze základních podmínek. Pokud se oba manželé nevezmou zcela dobrovolně, sňatek může být prohlášen za neplatný.

„V současnosti se v naší společnosti tento požadavek nemusí zdát až tak důležitý. Na západě se klade důraz spíše na partnerský vztah, ale například v Africe se klade daleko větší důraz na rodinu a společenství a nějaká vzájemná láska nebo zamilovanost nehraje až takovou roli,“ vysvětluje Staněk.

„Svatby domlouvají hlavně rodiče a nějaké instituce, k dohodám dochází, když jsou snoubenci ještě děti,“ dodává Staněk. Kanonické právo platí pro všechny katolíky všude na světě, kněz by neměl dovolit sňatek, se kterým jeden ze snoubenců vnitřně nesouhlasí.

Oddávající by měl dohlédnout i na ostatní náležitosti týkající se platnosti sňatku. Na lehkou váhu se neberou ani čisté úmysly a pravdomluvnost snoubenců. Před sňatkem snoubenci musejí vyplnit formulář, přičemž některé otázky mohou u mnohých vyvolat úsměv. Třeba zda nezapříčinili smrt bývalého manžela či manželky.

Pokud byste zabili svého manžela nebo manželku proto, abyste si potom mohli vzít někoho jiného, tak na druhou svatbu budete mít nárok až po mnoha letech pokání.

„Většinou pár přijde za knězem a požádá, jestli by je neoddal,“ vysvětluje farář Blaha, který vede předsvatební setkání se snoubenci sám.

„Mívám s budoucími manželi tak pět až šest schůzek, během nich by se měli shodnout na tom, jak budou vychovávat děti a jestli našli společný nebo vzájemně se respektující pohled na duchovní svět,“ dodává.

Manželé Kloboučníkovi, které farář Blaha na svatbu připravoval, spolu vytvářejí programy pro vzdělávání dospělých. Nedávno měli civilní svatbu, ale paní Kloboučníková chce mít jako praktikující katolička obřad v kostele. Pro jejího manžela není tato událost zdaleka tak důležitá. „Petr není věřící, na sezení jsme hodně hovořili o tom, jak celou otázku vnímá,“ říká Lenka Kloboučníková. „Pro mne jako pro věřící civilní svatba nic neznamená. Církevní svatba je naopak jako požehnání od Boha,“ dodává.

Přestože Petr Kloboučník není věřící, je pokřtěn a tím pádem katolík. Sňatek mezi ním a jeho ženou bude tedy svátostný. Pokud se vezmou dva pokřtění katolíci a splní všechny podmínky uzavření manželství, tak ani papež nemá moc sňatek rozvázat.

Katolická církev rozvod neuznává a u dvou pokřtěných katolíků ho nepřipouští. Zbavit se manžela nebo manželky můžete jen tehdy, pokud dokážete, že při uzavírání sňatku nebyly splněny všechny podmínky, a tím pádem byl sňatek od samého počátku neplatný.

„Existuje asi čtrnáct překážek, které brání platnému uzavření manželství. Jednou je třeba zatajení psychické nemoci,“ vysvětluje Blaha. Nesmíte se také vydávat za nikoho jiného a po svatbě musíte chtít a ochotně přijmout děti a udělat všechno proto, abyste je vychovali ve víře.

Naproti tomu sňatek uzavřený mezi katolíkem a nekatolíkem je platný, ale není svátostný, k rozvázání takového sňatku může dojít podstatně snadněji.

„Na seminářích věnujeme možnosti rozloučení manželství celou jednu přednášku. Je to opravdu populární téma,“ říká Martin Staněk. „Katolická církev má v tomto ohledu manželské právo nejpřísnější. Celá neexistence rozvodu v katolické a mnoha jiných církvích vychází z Kristova příkazu - co Bůh spojil, člověk nerozlučuj - což je ideál, kterému se snažíme přiblížit. Bohužel ze zkušenosti víme, že se to vždycky nepovede,“ dodává Staněk.

Občas se i v katolické církvi objeví hlasy, kterým by se víc zamlouvalo přiblížit se k pravidlům pravoslavné církve, kde rozvod možný je. Po několikaletém odloučení je možné se rozvést a dostat druhou šanci v podobě druhého partnera. „Podle mě by se povolením rozvodu snížila hodnota manželství jako takového. Svazek na určitou dobu není to samé co svazek na celý život,“ myslí si farář Blaha.

I katolická církev ale udělala určitý pokrok. Mezi našimi prababičkami a pradědečky rozhodně nebylo obvyklé, aby si katolík bral třeba evangelíka nebo člena českobratrské církve. Dnes se v katolickém kostele může oženit i ateista.

„V naší farnosti je minimálně třetina sňatků pokřtěného s nepokřtěným. V takovém případě se požádá o povolení biskup, ale to je pouhá formalita, není důvod takovým manželstvím bránit,“ říká pastorační asistent Martin Staněk.

Katolíci se při obřadu zavazují, že své děti budou vychovávat ve víře. Pokud si katolík bere nekatolíka, zavazuje se, že udělá vše pro to, aby děti byly vychovány právě v katolické víře. „Ještě ale nevíme, jestli si necháme pokřtít děti,“ říká Petr Kloboučník, který se svou manželkou právě smíšený pár tvoří.

Během katolického obřadu slibujete také to, že ve víře budete vychovávat své děti. Růžena Valentová sice seminář s knězem a jahnem hodnotí jako podnětnou a hodnotnou zkušenost, ale během devíti let manželství by ocenila další rady, se kterými se člověk v partnerském soužití a při plnění rodičovským povinností setkává.

„Za hodinu, kterou jsme absolvovali s jahnem a jeho ženou, se toho určitě nedá probrat mnoho,“ říká. Problémy v jejím případě nastaly, když se snažila vést své malé děti k víře a vodit je pravidelně na mši.

„Bohužel jsme museli přestat chodit do kostela, kde jsme se s manželem brali. Máme dvě děti ve věku tři až pět let a na mších nejsou malé děti příliš vítány, protože nevydrží v klidu a prostě ruší,“ vysvětluje svoji situaci Růžena, pro kterou je víra jejich dětí opravdu důležitá.

„Teď chodíme do kostela, který spravují dominikáni. Jsou tam mnohem více otevřeni pro rodiny. Během první části mše chodí děti do sakristie, kde se baví o náplni mše tak, aby jí rozuměli a třeba si na to téma nakreslí obrázek,“ říká Růžena.

Manželství a výchova dětí není nic jednoduchého a mít při svatebním slibu jistotu, že váš partner se rozhodl stát při vás a podporovat vás celý život, je jistě příjemný pocit. Zástupci katolické církve ale doporučují snoubencům, aby se před svatbou v kostele pořádně zamysleli nad tím, jestli jsou duševně provázáni nejen se svým manželem či manželkou, ale i s katolickou církví a vírou v Boha.

„Manželství je úkol, na který je třeba se důkladně připravit, proto jsou tu předsvatební semináře,“ říká teolog Tomáš Halík. „Tento celoživotní závazek by měl na sebe člověk ale vzít, až když rozumí celé křesťanské filozofii manželství a sdílí ji. Opravdu nejde jen o estetickou formu obřadu,“ zdůrazňuje.