Článek
Pocit důležitosti, chtěnosti, atraktivity. I tak si lidé vysvětlují, proč na ně partneři žárlí a chtějí je mít jen pro sebe. Jenomže extrémní žárlivost je spíše vyjádřením sobeckosti a majetnického projevu lásky.
Naproti tomu stojí závist, podobně patologický cit, který je křesťany dokonce považovaný za smrtelný hřích.
Vědci posílají do světa dobrou zprávu pro ty, kteří žárlivost a závist nemůžou vystát a chápou ji jako silně negativní a nepřijatelné chování. S věkem totiž žárlivost slábne a žárlivých lidí ubývá.
Zatímco mezi mladými do třiceti let je silně žárlivých asi osm z deseti, mezi staršími padesáti let už jen devětašedesát procent.
Žárlíme hlavně na své vrstevníky
„Závist může být velmi mocná emoce, křesťanská tradice ji dokonce považovala za jeden ze sedmi smrtelných hříchů. My jsme zkoumali závist nejen proto, že je subjektivně vnímána jako negativní emoce, ale také proto, že je považována za motivaci k celé řadě akcí – od pohádkových vražd k hnutí Occupy (Occupy Wall Street - řada pokračujících demonstrací v New Yorku, které se rozšířily i do dalších světových měst, pozn. red.) moderní doby,“ vysvětluje profesorka Christine Harrisová z University of California v San Diegu.
Závist a žárlivost se nejvíce týkají jedinců stejného pohlaví a věku. „Závist a žárlivost s věkem zřejmě vyprchávají. Podle mého je to dobrá zpráva týkající se stárnutí,“ míní profesorka Harrisová.