Článek
Žádný nevěrník není svatý, ale nemusí být ani darebák, zvlášť pokud se ke své zradě dobrovolně přizná a dokáže říct i skutečné důvody. Pan doktor Plzák sice doporučoval raději vše zatloukat, nicméně doba se změnila a pokud nevěrníkovi na vztahu skutečně záleží a chce na něm pracovat, pak by měl vždy zvážit přiznání, a to se vším všudy.
„Život s výčitkami a pocitem viny rozhodně není jednoduchý a ani neustálý strach z provalení na klidu nepřidá. Přestože přiznání může mít ničivé dopady jak na protějšek, tak na vztah jako takový, nežádoucí provalení nevěry je mnohem horší,” upozorňuje pro Daily Mail Tracey Coxová.
Což potvrdila i nedávná americká studie, podle níž manželé, kde se nevěrník přiznal ke své zradě, měli o třetinu větší pravděpodobnost, že se nerozvedou než ti, co nevěru tajili.
Je ale důležité, aby si byl nevěrník plně vědom svého selhání a nejednalo se o dlouhodobou záležitost.
Jak postupovat při přiznání?
„Řekněte druhému, že jste udělali strašnou chybu a nevíte, zda vám odpustí. A poté se držte faktů. Sdělte, co se stalo, včetně toho, jak moc špatně jste se poté cítili,” radí Coxová.
Většina podvedených prochází několika fázemi. Zprvu se cítí zranění, rozrušení a rozzlobení. Poté budou chtít slyšet odpovědi na své otázky. Nevěrníky budou nenávidět, za to, co jim provedli, zároveň se ale začnou sami sebe ptát, proč to druzí udělali a zda mohli udělat něco jinak, aby tomu zabránili.
Je možné, že pak nevěrníky vyhodí a budou potřebovat čas, aby si vše řádně promysleli. Nicméně ve většině případů vždy dojde k okamžiku, kdy se většina pokusí o smíření a odpuštění.
„Vypořádat se s nevěrou není vůbec jednoduché, ne každý pár to zvládne, nicméně pokud už k tomu dojde a oba z partnerů se budou snažit, pak je velká pravděpodobnost, že bude vztah následně mnohem pevnější a funkčnější,” dodala odbornice.
