Článek
Všechny páry jsou směsicí těchto šesti typů, přičemž s jedním ze stylů se ztotožňují více než s ostatními. A to jak po stránce kladů, tak záporů. Pokud jedinec pozná, do jakého typu spadá, pak má šanci poznat své slabiny a na vztahu jako takovém zapracovat tak, aby v něm byl šťastný a spokojený po všech stránkách.
1. Oddělené partnerství – jedinci, kteří sice jsou oficiálně ve vztahu, ale osobní svoboda je pro ně natolik důležitá, že vlastní potřeby stále upřednostňují před těmi partnerskými.
Mít s takovým jedincem sex je občas stejné jako milování s duchem. Během milování bývá natolik zaujat sám sebou, že ten druhý se cítí odstrčen a opomíjen. U těchto párů se dost často stává, že upřednostňují v rámci osobního prostoru oddělené ložnice či si stanovují jiné hranice. Partneři dokážou i mnohem snáze oddělit sex od lásky. Přesto takový vztah může podle sexuoložky fungovat.
2. Vášnivé partnerství – dost často se jedná o velké protiklady, jež se vzájemně přitahují svými rozdíly. Jejich láska je velmi intenzivní – obrovské vzplanutí na začátku ale téměř zničí všechny základy reálného vztahu. Proto je téměř nemožné, aby takový vztah vydržel delší čas, natož navěky. Obvykle jak rychle vzplane, tak i vyhasne. Lidskou tragédií pak je, pokud spolu partneři zůstávají i bez vášně a všeho, co je zprvu spojovalo.
3. Partnerství plné porozumění – na první pohled by se dalo říct dokonalý vztah, jenže ani naprosté souznění duší nemusí vždy stačit. Nulové napětí je sice předpokladem láskyplné harmonie, ale ponurý a nudný sex to všechno může narušit. Ne každému vyhovuje být ve vztahu s někým, kdo se k němu chová spíše jako k sourozenci než k milenci.
4. Společníci – dvě spřízněné duše, které dělají vše dohromady, přesto nemají pocit, že by je cokoliv příliš svazovalo. Jejich vztah je postavený na důvěře a vzájemné spokojenosti. Společné milování sice nemusí být to nejžhavější, ale to neznamená, že nebude plně uspokojující.
5. Praktické partnerství – vztah postavený výhradně na rozumu. A je jedno, zda jsou motivací peníze, vzhled, děti, dostupnost či pohodlí. Ve skutečnosti tyto vztahy mají větší šanci na dlouhodobé trvání než vztahy plné vášně a nehynoucí lásky. Pokud si partneři nic neidealizují, jejich cíle a očekávání bývají mnohem realističtější.
6. Zdravé partnerství – každý jedinec si ponechává svou vlastní identitu ve vztahu a zároveň si nastavuje pomyslnou hranici, co je a není už ochoten od druhého akceptovat. Přesto všechno je propojení partnerů natolik silné, že spolu dokážou vyřešit každý problém, dokonale si užít společné okamžiky a plánovat společnou budoucnost. Jelikož každý z nich je zvyklý pečovat o své vlastní potřeby včetně těch sexuálních a přitom nezapomíná na toho druhého, jejich sexuální život bývá obvykle velmi uspokojující.
