Vzdejte se těchto čtyř věcí a váš život bude pohodovější a kvalitnější

Začít dělat méně přitom neznamená zlenivět, ale dát šanci mozku skutečně zregenerovat. Mozek navíc využívá chvíle „nicnedělání” ke své nejdůležitější funkci – kvalitnímu učení se. Díky čemuž se lidé mohou zlepšovat, lépe si pamatovat a v konečném důsledku i zvládnout více věcí a přitom klidněji, a tedy bez většího stresu a psychického vypětí.

Jestli je něco opravdovým symbolem dneška, je to propojenost. „Sociální sítě, online propojené platformy, sdílení souborů a kalendářů. Když si nedáme pozor, můžeme se do takové sítě také snadno úplně zaplést,“ upozorňuje psycholožka Alžběta Protivanská.

Podle studie společnosti Mediakix lidé stráví každý den průměrně 40 minut na YouTubu, 35 minut na Facebooku, 25 minut na Snapchatu, 15 minut na Instagramu a jednu minutu na Twitteru. Za život na těchto službách promarní čas rovný zhruba 5 letům a 4 měsícům.

Dát si detox od komunikace v online světě je tak skutečně namístě. „I kdyby to mělo být dvacet nebo třicet minut denně, dopřejte si čas k reflexi, zamyšlení a ujasnění priorit. Nezáleží ani tak na tom, zda jste extrovert, nebo spíš uzavřenější introvert. Každý z nás zkrátka potřebuje chvíli pro sebe. Využijte ji k tomu, abyste se na svůj život podívali z většího nadhledu,“ doporučuje Alžběta Protivanská.

Dopřejte si prostor a odpovězte si i na nepříjemné otázky – Cítím se v této práci opravdu dobře? Čeho chci dosáhnout? Co je pro mě důležité?

Čas o samotě pouze se svými myšlenkami je součástí každodenního rozvrhu všech vysoce úspěšných lidí. Nenechte si ukrást své myšlenky, necháváte si tak ukrást svůj život.

Ve chvílích nudy, prokrastinace a stresu není snad nic svádivějšího než se nechat zabavit nekonečným obsahem internetu. Tyto tři vnitřní stavy člověka mají společného více, než se může zdát. Všechny s sebou nesou nejasnou tíhu v těle, zmatené a často úzkostné myšlenky a silnou nechuť k jiné činnosti. A jsou to právě ony, ve kterých se nejsnadněji vypěstuje závislost.

Ve výzkumech se ukázalo, že průměrně zkontrolujeme svůj telefon 85x denně. Bývá to dvakrát víc, než člověk odhaduje. Znamená to, že kontrola telefonu se stává něčím nutkavým, bezděčným, zcela podvědomým.

„Člověk je jedním celkem a stejně tak jeho vnitřní psychický prostor funguje provázaně. Tak, jak fungujeme v jedné oblasti, budeme fungovat i v jiné. Jak tedy můžeme čekat, že po hodinách strávených bezcílným scrollováním dokážeme věnovat plnou pozornost třeba svému partnerovi nebo dětem? Mozek se i s nimi zkrátka odmítne soustředit a my se začneme brzy nudit nebo nesoustředěně zlobit,“ varuje Protivanská.

Příliš času u obrazovky narušuje naši schopnost pochopit druhé lidi a vyznat se ve vzájemné komunikaci.

Jak tedy začít, když si přejete dát obrazovce nějaké hranice? Zkuste se používání technologií vyhnout první hodinu po probuzení. Raději ji věnujte cvičení, psaní do deníku, soustředěné snídani nebo svým blízkým.

Vyhněte se obrazovce i těsně před usnutím a nahraďte ji třeba knížkou. Nepoužívejte telefon, když jste s druhými lidmi, se kterými si přejete mít dobré vztahy. Zkuste to a uvidíte, že na začátku to možná bude velký úkol, ale brzy se vám to vyplatí.

Prožíváte práci tak, že vás dokáže snadno zahltit? Myslíte na práci hned po probuzení a stejně tak s myšlenkami na ni usínáte? Trvá dlouho, než se začnete soustředit na něco jiného ve svém volném čase? Lidé vám říkají, že se práci obětujete?

Dříve se v této souvislosti hovořilo o workoholismu, dnes už se daleko více mluví o overcommitmentu neboli neúměrném závazku k práci. Prožívá to daleko více lidí než dřív a co hůř, téměř se to považuje za normu.

„Opravdový odpočinek od práce přichází teprve ve chvíli, kdy tu nejsou žádné pracovní myšlenky. To je možná snazší v případě manuální práce nebo zkrátka takové, za kterou se dají zavřít dveře. Takových už je dnes čím dál méně. Daleko častěji se věnujeme datům, tabulkám a informacím. Vykonáváme mentální práce ve vysoce stresovém a na výkon zaměřeném prostředí,“ upozorňuje psycholožka.

Pokud se ale člověk nedokáže zcela odpoutat od myšlenek na práci, po nějaké době nastává zlom a efektivita práce se snižuje.

„Přetížený jedinec zároveň začíná trpět nepříjemnými fyzickými příznaky, jako je bušení srdce, stres, poruchy spánku, zhoršená schopnost soustředění, trávicí potíže, snížená chuť na sex, únava, bolesti hlavy a hlavně trpí jeho imunita, takže je například i častěji nachlazený,“ vysvětluje psycholožka Lenka Čadová.

Přesvědčení, že se taková práce dá vykonávat osm hodin denně, je z předminulého století, kdy klasickou pracovní dobu nastavila průmyslová revoluce. Dnešní výzkumy jasně ukazují, že vysoké soustředění a kreativní pozornost je pro člověka možná maximálně 3–5 hodin denně.

Nastavit si něco takového je opravdu možné. „Ujasněte si, které hodiny ze dne jsou pro vás nejproduktivnější a věnujte je nejdůležitějším úkolům. Nastavte si v nich jasné hranice a lidé v práci je budou respektovat. Když nejste v práci, vyhýbejte se rozhovorům o ní i pracovním úkolům. Pečujte o své hranice a svět je bude ctít,“ radí Protivanská.

Každý z nás má v sobě svého vnitřního kritika, který v naší hlavě neustále něco kritizuje, analyzuje, pošťuchuje nás a nedá nám v podstatě často ani spát. Často je to důvod i naší nízké sebedůvěry, sebejistoty a nejistoty v nejrůznějších životních krocích.

Jak se ho zbavit? „Zkuste se zaposlouchat do hlasu svého kritika. Možná zjistíte, že se chová jako naštvaná nebo protivná verze vás. Možná zjistíte, že mluví trochu jako táta nebo učitelka ve škole. Ještě chvilku ho poslouchejte. Všimněte si tónu, jakým mluví a jaká používá slova. A zkuste si uvědomit, jak se v ten okamžik cítíte,“ doporučuje Protivanská a dodává:

„Jestli se objevilo stažení nebo napětí, našli jste svého vnitřního kritika. Všimněte si, že nemá k dispozici nic jiného než myšlenky a dokáže vás úplně paralyzovat. A co hůř, tyto myšlenky vůbec nejsou vaše. Jsou to mnohokrát opakované a známé myšlenky, které jsou ve vás pravděpodobně velmi dlouhou dobu, nejspíše už od dětství. A vy je dosud necháváte převzít kontrolu. Dává to smysl, protože jsou to myšlenky autorit z dětství.

První krok je uvědomit si, že myšlenky ve vaší hlavě nejsou nutně vaše. Vlastně téměř nikdy. Druhý krok je naučit se dát si na chvíli detox i od myšlenek.“