Článek
Měli bychom si promluvit
Na úplně nevinnou otázku, kterou jen vybízíme k rozhovoru, mnohdy dostaneme podrážděnou odpověď. My ženy totiž o problému dokážeme mluvit s nadsázkou hodiny. Muži však na nějaké dlouhé debaty nejsou zvědaví. Jim stačí situaci stručně a jasně popsat a stejným způsobem rychle najít řešení.
Proč si se mnou nechceš povídat?
Jenže my máme pocit, že si s námi náš drahý zkrátka nechce povídat. A touto otázkou ho ale opět naštveme a kýženého výsledku se hned tak nedočkáme. Bude si s námi povídat, ale v rozhovoru musí padat fakta a žádné plané tlachání.
Posloucháš mě vůbec? Co jsem tedy říkala?
Mnohdy víceméně sklouzneme k monologu, kdy očekáváme alespoň malé odezvy na "jemně" položené kontrolní otázky. Nepřicházejí však. Muži totiž při našich "přednáškách" čtou noviny, dívají se na televizi, či dělají něco jiného. A dvě věci pozorně sledovat nedokážou.
Můj tatínek to ale uměl!
Nejhorší chvíle, kterou si můžeme vybrat pro srovnávání a tatínkem, bývalým přítelem, či sousedem, je právě ta, kdy se naše polovička snaží o něco, co jí není vlastní. Na opravu pračky, sušičky, televize, ale třeba i na vymalování, či pověšení konzolí, je určitě lepší zavolat odborníka, pokud jím tedy zrovna není náš muž. Ale to by nám tyto věty zase nevyklouzly.
Špinavé ponožky samy do koše na prádlo nedojdou
Proč se nám doma mají neustále válet hory jeho oblečení? Je to takový problém uklidit si věci do skříně, nebo je odnést do koše na špinavé prádlo? No asi opravdu je. Za prvé se nejedná o podstatnou věc a není to životně důležité. A také věci, které jsou jen našpiněné se přece do koše ani do skříně nedávají!
Mělo by se udělat...
Do šifer a náznaků lze bez nadsázky zařadit tuto naši větu. Jdeme na to oklikou, nechceme přímo úkolovat a proto používáme tuto neurčitou výzvu. Ale právě tato věta působí jako červený hadr na býka. Muži totiž milují logiku a tady ji rozhodně nenajdou.
Nemám nic na sebe
Jak je to možné? Plná skříň oblečení a z toho, že se nedá nic vybrat? Vždyť náš protějšek má třetinu věcí, co my a je spokojen. Jak jsme marnivé...
Já jsem to říkala!
Tato věta jakoby říkala, vidíš, já jsem vyhrála. Ale ve vztahu se přece nesoutěží. A když už, tak muži většinou rádi vyhrávají. A my jim touto větou pocit vítězství rozhodně nedopřáváme.
Miluješ mě ještě?
Co na to odpovědět? Jak to, že to nevíme? Vždyť to naše polovička dává jasně najevo. Když už na tuto otázku muž odpoví, my ženy chceme téma lásky rozvíjet a to už jsme zase na začátku.
I muži mluví v náznacích
Když dojde na téma sex, chodí prý například němečtí muži ve svých výrocích rádi kolem horké kaše. Než by řekli na rovinu, o co jim jde, prostě to "okecávají". Server fem.com vybral několik příkladů, jak jsou uvedeny v knize "Sex-Deutsch/Deutsch-Sex".
Muž říká: "Zítra večer k nám přijdou obchodní partneři. Miláčku, oblékni si něco pěkného." Ve skutečnosti to znamená: "Taky v soukromí jsem fešák a mám doma super kočku."
Muž říká: "Ta žena, se kterou jsem se seznámil, má vážně zajímavou profesi." Ve skutečnosti to znamená: "Celou dobu jen žvaní. Bude z toho sex, nebo ne?"
Muž říká: "Já můžu vlastně pořád. S přítelkyní souložíme nejméně třikrát denně." Ve skutečnosti to znamená: "Nějak nám to skřípe a já nevím, co s tím udělat."
Muž říká: "Oblékni si večer to černé sexy prádélko!" Ve skutečnosti to znamená: "Už aby to prádélko bylo dole!"
Muž říká: "Objednal jsem pro nás dva hříšně drahý víkendový pobyt." Ve skutečnosti to znamená: "Počítám s tím, že se tam s tebou konečně vyspím."
Muž říká: "Večer tě zvu na dobrou večeři!" Ve skutečnosti to znamená: "A pak na to spolu vlítneme!"
