Článek
Co je vlastně verbální (slovní) zneužívání a jak bychom na něj měli reagovat? Charitativní organizace Relate, která se zaměřuje na poradenství a podporu vztahů ve Spojeném království, uvádí na svých stránkách některé formy verbálního zneužívání – mezi nejčastější patří nadávky, zastrašování, kritika, říkání druhému, co může a co nemůže dělat, podkopávání něčí sebedůvěry či názorů atd.
Pokud jde o to určit, zda je chování, které právě zažíváte, násilnické či zneužívající, záleží podle charity na tom, jak se při tom cítíte.
Život s věčným kritikem aneb Ať udělám, co udělám, vše je špatně
„Pokud se kvůli chování vašeho partnera cítíte ponižovaní, ovládaní nebo se nemůžete bez obav vyjádřit, když je něco špatně, jste ve vztahu zneužíváni. Pokud vám partner brání se vyjádřit, je to zneužívání. Pokud musíte měnit své chování, aby to protějšku vyhovovalo, je to zneužívání,” uvádí se ve zprávě charity.
Verbálního zneužívání je schopen kdokoli
Podle vztahové terapeutky Ammandy Majorové, vedoucí v oblasti služeb a klinické praxe ve společnosti Relate, je „každý z nás v určitém okamžiku vztahu schopen verbálního zneužívání”.
„Všichni někdy říkáme svým partnerům věci, o kterých si uvědomujeme, že jsou kruté nebo nevhodné. Stejně tak ze sebe někdy vyhrkneme něco, co jinak nejsme schopni konstruktivně sdílet,” vysvětluje.
Život s emočním sadistou aneb Když se partner doslova vyžívá ve vašem ponižování
Sama uznává, že kdykoli dojde mezi partnery ke konfliktu, je přirozené, že oba chtějí navzájem vyjádřit své frustrace. Je to důležité, ale vždy podle ní existují způsoby, které nezahrnují verbální zneužívání jakéhokoli druhu a s největší pravděpodobností i povedou k lepšímu řešení, které uspokojí obě strany.
„Pokud vyjadřujete věci způsobem, který nikoho neobviňuje a neodsuzuje, je pravděpodobnější, že budou přijaty dobře a vyústí ve změny, kterých jste chtěli dosáhnout,” pokračuje. „Klíčem je poučit se z chyb – ve zdravém vztahu je to oboustranná záležitost.”
Zásadní krok, jak z toho ven
Pokud už se něco podobného stane, je zásadním krokem umět se omluvit. Ne ale proto, že se vy sami cítíte špatně, ale spíše za způsob, jakým jste se vyjádřili a který zranil váš protějšek.
„Ovšem je třeba vzít i na vědomí, zda nejste jediný, jediná, kdo se ve vztahu omlouvá. Pak je třeba se nad tím zamyslet,” dodává Majorová.
Násilí za zavřenými dveřmi našich domovů
Pokud se partneři nepoučí ze svých chyb, může se z verbálního zneužívání stát vztahový vzorec, který se bude vyznačovat výraznou nerovnováhou mezi partnery.
„Dávejte si pozor na záměr dotyčného. Není jeho prvotním cílem vás zranit či ponížit?” zdůrazňuje. Pokud budete mít pocit, že ano, pak je načase si s někým promluvit. V první řadě, pokud to samozřejmě půjde a nebudete se cítit ohroženi, tak se svým protějškem. Řekněte mu nebo se ho zeptejte, proč se tak chová.
V případě vlastního ohrožení pak s někým z blízkých či odborníkem.