Věk je nezastaví, i po devadesátce se učí nové věci a plní si sny

Jedním z lidí, kteří se po devadesátce nejen těší dobrému zdraví, ale nebojí se učit novým věcem nebo činit velká rozhodnutí, je 97letá Maybelle Blairová. Bývalá hráčka baseballu v poválečné ženské lize se v 95 letech v roce 2022 rozhodla pro svůj coming out. Přestože její sexuální orientace nebyla pro členy týmu žádným tajemstvím, sama to nikdy veřejně nepřiznala.

Celý život tak chodila na rande s muži, se kterými však nechtěla mít nic společného. Pokaždé když se jí ptali, proč se nikdy nevdala, prostě jen odvětila, že nenašla „toho pravého“.

Před dvěma roky se podílela na produkci filmu A League of Their Own, se kterým se účastnila i debat na filmovém festivalu Tribeca v New Yorku. Jednou tak stála na pódiu a najednou ji napadlo, že vůbec neví, proč to stále skrývá.

„Z čista jasna jsem vyhrkla, že chci, aby to všichni věděli. Byla jsem obrazně zavřená ve skříni 95 let a ty staré dveře se najednou otevřely dokořán. Opravdu jsem to udělala a už jsem se nebála, protože jsem byla opravdu dost stará na to, abych si dělala hlavu z toho, co si lidé myslí. Skutečně mi na tom nezáleželo, samozřejmě kromě mé rodiny,“ cituje z jejího vyjádření server The Guardian.

„Pak jsem se posadila, dala si pivo a řekla si, že jsem v životě nebyla šťastnější. Oproti tomu, jak jsem se dříve každou chvíli bála, že když budu o své sexualitě mluvit naplno, tak mě vyhodí. Tohle je velký rozdíl.“

Změnit svůj život ve 40, 50 nebo třeba po šedesátce není dnes nic neobvyklého, někdy je to dokonce žádoucí, ale po devadesátce? Dalším příkladem toho, že to jde, byla i 101letá Edith Murway-Trainaová, která v minulém roce zemřela. Ta byla známa tím, že ve svých devadesáti letech začala se vzpíráním a v 99 letech se stala nejstarší závodní vzpěračkou.

Britský zubař Charles Eugster zase začal v 80 letech s kulturistikou a v 95 se stal sprinterem. Zemřel v roce 2017 ve věku 97 let.

Sarah Yerkesová byla vždy kreativní – byla zahradní architektkou, sochařkou, pracovala až do svých osmdesáti let. Kolem devadesátky se přestěhovala do komunity důchodců, kde se začala věnovat psaní veršů, ve svých 101 letech pak vydala svou první sbírku poezie. Díky tomu se jí prý otevřel zcela nový svět a potkala nové přátele. Když se jí redaktorka Emine Sanerová v rozhovoru zeptala, jak by definovala dobrý život, s klidem odvětila: „Hodně lásky a vydržet.“

To pětadevadesátiletý David Marjot před dvěma měsíci oslavoval s rodinou vlastní promoci, když získal magisterský titul v moderní evropské filozofii. Všichni tito lidé ukazují, že nikdy není na nic pozdě a nikdy nejste na nic moc staří, pokud to zdraví alespoň trochu dovolí.

Jak upozorňuje ředitel International Longevity Centre UK David Sinclair, mnozí z nás, kteří se dožijí devadesáti a více let, nebudou bohužel mít mnoho příležitostí k tomu se chopit další šance a něco zásadního zažít nebo změnit.

„Demence, celková tělesná křehkost a invalidita jsou u devadesátiletých lidí mimořádně časté. Podobné uvedené příběhy jsou tak spíše raritou,“ říká. Jak ale hned dodává, také by byl rád, kdyby se společnost nebála povzbuzovat starší lidi obecně v tom, aby stále vedli plnohodnotný a zajímavý život, pokud jim to zdraví dovolí.

Cvičit, zkoušet nové věci, vzdělávat se – to a mnohé další činnosti by neměly být odkládány na druhou kolej jen kvůli věku.