Článek
Je zajímavé, jak často se tyto argumenty opakují. Ještě před několika lety psali někteří novináři o tom, že celá hormonální antikoncepce je kořistnickým vynálezem chamtivých výzkumníků. Ti v žoldu farmaceutických koncernů zotročují ženy, poněvadž je činí přímo drogově závislé na jejich každodenní pilulce.
Rozumím tomu, že údaj o 43 procentech žen, které trpí poruchou sexuálních funkcí a zoufale čekají na vynalezení účinného léku, připadal řadě lidí přehnaný. Stejně jako představa, že farmaceutické firmy investují miliardy dolarů na podporu vývoje zázračného prášku, který těchto 43 procent žen každý den polkne a jejich sexuální život bude rázem připomínat ráj na zemi.
Není podle mě zapotřebí příliš odborného vzdělání k tomu, aby člověk bral podobné údaje a výzkumy s velkou rezervou. Pochopí to i každý sexuolog-amatér. Touto kvalifikací disponuje téměř sto procent obyvatel České republiky. Pokud totiž lidem položíte otázku "Jste spokojen(a) se svým sexuálním životem?", bude procento záporných odpovědí nebezpečně vysoké. A což teprve v případě odpovědi na otázku "Pozoroval(a) jste někdy ve svém sexuálním životě nějakou poruchu?" Ti celoživotně bezporuchoví se určitě ocitnou v naprosté menšině.
Muži si budou nejčastěji stěžovat na poruchy erekce a předčasnou ejakulaci. Ženy pak na poruchy orgasmu a hlavně na obecný nezájem o sex vůbec. Ten na první pohled hrůzně vypadající údaj o 43 procentech sexuálně dysfunkčních žen se nám pak začne jevit docela realisticky. A tím se dostávám k otázce položené na začátku. Představují sexuální dysfunkce pro farmaceutické firmy nevykopaný poklad? U mužů už odpověď částečně známe. O účinné léky, které podporují erekci, je skutečně velký zájem. S částí problémů mužům pomáhají také hormony, které na jejich sexualitu působí mnohem účinněji než na intimní život žen. Dokonce i na tu předčasnou ejakulaci jim lékaři mohou předepsat celou řadu léků. S trochou nadsázky se tedy dá říct, že tady už poklady byly, a zřejmě ještě budou, vykopány.
Ženská sexualita je však do značné míry nezávislá na hormonech a jiných léčivech. Nedostatek orgasmu a malá chuť k sexu bývají u žen způsobeny celým komplexem příčin. Jde o důvody osobní, partnerské, rodinné a nejednou i sociální. Často se také jedná o reakce na únavu a stres. Rozpletení tohoto klubka problémů představuje někdy příběh téměř detektivní. Proto je asi ženská sexuologie jedním z nejzajímavějších medicínských oborů.
Aby to nebylo tak jednoduché, některé ženy tuto svou sexuální dysfunkci nepociťují jako nějakou újmu. Se svou frigiditou, tedy pohlavní chladem, a neschopností dosáhnout orgasmu dokáží žít v dokonalé shodě. Dokonce je někdy uplatňují jako zbraň ve vztahu k partnerovi. Vědci proto zřejmě nikdy nevynaleznou univerzální nápoj lásky, který by z pohlavně chladné ženy učinil vášnivou nymfomanku, případně který by nepřítomnost vyvrcholení nahradil mnohočetnými orgasmy.
Většině žen však jejich sexuální problémy vadí. Stačí nahlédnout do záznamů sexuologů a pochopíme, že sexuální dysfunkce žen není nutno objevovat. Ty prostě existují. Jejich příčiny jsou jak psychické, tak tělesné. Proto by jejich léčba měla postupovat oběma těmito cestami. A pánbůh zaplať za všechny léky, které ženské pohlavní funkce pomáhají zlepšit.
Vyčítat při tom farmaceutickému průmyslu zisky z prodeje léků je podobně stejně nesmyslné jako vyčítat pivovarům zisky z piva a textilním továrnám zisky z prádla. Na své si chce přijít i výrobce šamponu proti lupům nebo třeba pastí na myši. Představy, že by své zisky označil za něco nelidského a konečně začal své výrobky produkovat z pohnutek ryze humanitárních, patří nepochybně do říše pohádek.