V novém roce nezapomínejte na dotyky a polibky. V každém věku jsou zdravé

Provázejí nás od dětské postýlky, přes lože milenecké a manželské, až na postel smrtelnou. Při líbání, láskyplném objetí nebo hlazení se vytváří celý koktejl látek, které nám navozují příjemné pocity. Ať už to jsou endorfiny, hormony pohody a dobré nálady, které navíc tlumí bolest, serotonin, hormon štěstí, fenyletylamin, označovaný jako droga zamilovaných, a tak dál.

Ještě důležitější je ale možná pocit lásky a přijetí, které prožíváme při líbání a v objetí blízkého člověka. Působí na nás velmi intenzívně. Navíc snižuje napětí a z něho vyplývající agresivitu. Ale také přispívá k našemu zklidnění, vyrovnanosti a harmonii.

Zajímavé je například srovnání polibku a sexu. Podle výzkumu německého sexuologa profesora Ertela Hennera dokáže až 66 % žen myslet při pohlavním styku na jiného muže. Ovšem při polibku je u nich něco takového mnohem vzácnější. Profesor nezjistil, proč to tak je. Domnívá se ale, že polibky, něžné doteky stejně jako mazlení vyjadřují naše nejniternější pocity. Pro uspokojení našich nejhlubších pudů a emocí jsou proto důležitější než samotné pohlavní spojení.

Polibky mají samozřejmě spoustu podob. Dostávají je děti, vítají a loučí se jimi blízcí lidé, věřící jimi vyjadřuji úctu posvátným předmětům a církevním hodnostářům, sportovci je často věnují svým medailím nebo pohárům, ale hlavně jsou řečí milenců a životních partnerů.

Větší význam jim přikládají ženy. Celých 66 % z nich dokáže ukončit rozvíjející vztah, pokud jim partner nevyhovuje při líbání. U mužů to bývá jenom 59 %. Ženy je navíc vnímají jako citlivý barometr vztahu. A pokud by se měly rozhodnout mezi sexem a líbáním, vzdalo by se podle výzkumu pohlavního styku 63 % z nich, v případě pánů by to bylo pouze 37 %.

Muži preferují podle psychologů spíš vášnivé francouzské polibky. Domnívají se, často mylně, že tak v ženě vyvolají sexuální touhu. Navíc jejich čich a chuť jsou méně vyvinuté než u něžného pohlaví, a proto prý potřebují důkladnější podněty.

Ženy dávají naopak přednost polibkům se zavřenými rty. Jejich chuť i čich jsou citlivější a ochutnávat sliny partnera nepotřebují. Podvědomě je prý přitahují muži s co nejvíce odlišným imunitním aparátem a reakcemi, což jejich organismus dokáže zaznamenat, aniž si dámy tento jev uvědomí. U jejich potomků to zvyšuje variabilitu imunitní reakce, a tedy i šanci na přežití. Citlivé jsou k těmto signálům hlavně v první půli menstruačního cyklu, nejvíc před ovulací a v jejím průběhu – čili ve chvílích stoupající šance na otěhotnění.

Objetí, mazlení a dotyky jsou pro člověka naprosto zásadní. Bez nich není možný zdravý vývoj dítěte, ale nedokáže bez nich normálně žít ani dospělý člověk. Jakou katastrofu může znamenat jejich absence pro malé děti, to se snažil vysvětlit ve své knize Výpravy za člověkem dětský psycholog prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. Popisuje v ní drsný pokus císaře Fridricha II (1220–1250).

Ten svěřil chůvám několik desítek dětí. Nesměly se jim věnovat, hrát si s nimi, ani na ně mluvit. I dotýkat se jich mohly jen minimálně. Pouze tak, aby je nakrmily, přebalily a nechaly být. Císař chtěl totiž vědět, jakým promluví jazykem. A to měl být onen biblický jazyk, prazáklad všech ostatních. Stalo se ovšem něco úplně jiného. Nedostatek kontaktů, podnětů a dotyků byl pro děti něčím tak strašlivým, že všechny do roka umřely. Ten příběh jasně ukazuje, co znamenají pro normální vývoj člověka.

V běžném životě obvykle nedochází k tak vyhroceným situacím. Častěji se stává spíš to, že se rodiče málo dotýkají svého dítěte, takže zůstane takříkajíc nedomazlené. To pro něj může mít nepříjemné následky. „Obvykle z nich vyrostou lidé, kteří jsou nespokojení a neklidní,“ říká psycholožka Alice Vondrová.

„Stále hledají tu pravou a opravdovou lásku. Bohužel v sobě nemají míru toho, jak se projevuje. Proto jim všechno připadá nedostatečné. Navíc mohou dávat druhým jen to, co sám dostali a prožili. Proto mají problém lásku vyjadřovat. A fyzické kontakty často vnímají jako ohrožující.“

Profesor Matějček upozornil ve své knize také na to, že děti, které matky nosí na těle do 2 až 3 let jejich věku, zrají rychleji a harmoničtěji v porovnání s dětmi, jež chodí do jeslí. Zaměstnané maminky se jim nemohou tak často věnovat, mazlit se s nimi a dotýkat se jich. Zajímavé by zřejmě bylo i to, kdybychom porovnali nemocnost těchto dětí.

Podle doktorky Vondrové je rovněž typické, že dítě, které se dostane do problémů nebo se cítí ohrožené, začne okamžitě vyhledávat náruč rodičů a tělesný kontakt s nimi. Ten ho uklidňuje, vrací mu kus jistoty a pocit bezpečí.

A jak je to s dospělými? Hlazení, objetí a laskavé dotyky i u nich snižují psychické a fyzické napětí, stres nebo třeba pocit samoty. Přinášejí uklidnění, uvolnění a radost z intimního kontaktu. Mohou rovněž působit na zvýšení hladiny přenašečů mozkových vzruchů. Příkladem je třeba oxytocin, hormon důvěry a lásky, který navíc dokáže tlumit bolest. Proto nezapomínejme ani na své rodiče a prarodiče. Právě starší lidé nedostatkem fyzické blízkosti často velice trpí.

Američanka Samantha Hessová by mohla dlouze vyprávět o tom, jak v industriálních společnostech přibývá lidí, kterým chybí tělesný kontakt a laskavý dotyk. Ve svém salónu Cuddle Up To Me, tedy Přitul se ke mně, který provozuje v americkém Portlandu, nabízí profesionální mazlení, objímání a dotýkání.

Když s ním začínala, ozvaly se jí přes web tisíce zájemců. Bez ohledu na to, že si účtuje šedesát dolarů za hodinu (zhruba 1500 korun). Pravda, mnozí asi očekávali víc než tulení. Ovšem i když tihle lidí odpadli, zůstaly stále davy zájemců. Zdaleka přitom nešlo jen o seniory, kteří ztratili partnera. Spoustu z nich tvoří mladí lidé a takzvaní středňáci, kteří nikoho nemají nebo jsou ve svém vztahu nešťastní.

Aby jejich zájem uspokojila, musela si časem vyškolit spolupracovníky. A v USA není zdaleka sama. Podobné služby fungují také v Japonsku, kde existují dokonce mazlící bary.

Příznačné je rovněž to, jak Hessová přišla na nápad zřídit si svůj salón. „Prožívala jsem vážnou osobní krizi, strašně moc jsem potřebovala obejmout,“ vypráví. „Tak moc, že jsem za objetí bez postranních úmyslů byla ochotná i zaplatit. Pak mě napadlo, že podobné pocity může mít spousta lidí. Dnes a denně zjišťuji, jakou moc má laskavý dotek. Dokáže nás utěšit, když jsme smutní, přispět k uzdravení, když jsme nemocní, a posílit nás, když se cítíme ztracení. Ale hlavně nás dovede ujistit, že nejsme na světě sami.“ Podobné služby, jako nabízí Hessová, se už objevily i u nás.

Terapii pevným objetím využívá také řada psychoterapeutů. V oborných kruzích však není tato metoda přijímaná jednoznačně, někteří kolegové kritizují hlavně moment, kdy má být dítě objímáno i proti své vůli.

Fakt, že hormony štěstí, které se při mazlení uvolňují, posilují i imunitní systém, zdůrazňuje například německý Spolek přátel líbání. Lidé, kteří se často líbají, prý žijí déle. Na toto téma byla zpracována řada rozsáhlých studií, které se snaží dokázat, že líbání a mazlení snižuje například vysoký krevní tlak a cholesterol a zvyšuje obranyschopnost našeho organismu.

Pravda ale je, že zatím se hypertenze nebo vysoká hladina krevních tuků léčí pilulkami, a nikoliv polibky. I když mně by se taková léčba hodně líbila.

Jisté však je, že lidé, kteří se často líbají, mazlí a žijí v harmonickém páru, prokazatelně méně marodí. Navíc ženatí muži se, na rozdíl od vdaných žen, dožívají vyššího věku než ti, kteří žijí sami. Myslete proto na všechny své blízké a dopřejte jim radost z vašich dotyků. Vrátí se vám to vrchovatě. Dotyky jsou totiž návykové.