Článek
„Když jsem ještě byla vdaná, měli jsme s manželem práce v domácnosti rozdělené. Já jsem se starala o vaření, nákupy potravin a prádlo, zatímco manžel jednou týdně luxoval, staral se o auto a občas také vzal do rukou kladivo nebo kleště a spravil, co bylo potřeba. V kuchyni dokonce položil i linoleum,“ vypočítává Marie O. z Brna zásluhy svého bývalého chotě.
Opravou štokrlete, které by jinak skončilo v popelnici, byla jeho majitelka nadšena.
Jenže to vše po rozvodu skončilo a Marie si stejně jako tisíce dalších žen najednou s řadou věcí v domácnosti nevěděla rady. Dnes si najímá hodinového manžela a je nadmíru spokojená. A zdaleka není sama. „Spraví, co je potřeba, uklidí po sobě a za šedesát minut odejde. Je to určitě levnější a jednodušší než se o nevděčného pána tvorstva starat celoživotně,“ dodává.
Nový trend přišel z východu
Nápad učinit z vrozené mužské manuální zručnosti živnost se zrodil v roce 2003 ve městě Perm na Urale v hlavě podnikavé Niny Rachmaninové a hned se ujal i v praxi. Firmu na pronájem „manželů“ založila v Moskvě a Moskvanky jí prý mohly utrhat ruce. „Telefony drnčí a ženy stále poptávají nějaké služby,“ svěřila se novinářům. A jejich prostřednictvím se tato myšlenka brzy rozšířila dál.
Pepa Čistý z Prahy při opravě pantů u kuchyňské linky
V Česku se s ní seznámil Vladimír Šimík z Brna, zkusil to a stal se u nás historicky prvním hodinovým manželem. V roce 2005 se k němu přidal společník a záhy se po jejich vzoru k této živnosti přihlásili i další kutilové v naší republice. Na jižní Moravě si hodinoví manželé účtují za hodinu práce dvě stě korun, zatímco v Praze a okolí v průměru tři sta padesát. Jakékoli součástky, jež jsou pro splnění poptávané služby zapotřebí, se platí zvlášť. A k tomu cestovní výlohy.
Hodinoví manželé si poradí prakticky s čímkoli. Od výměny žárovek přes věšení záclon, lustrů a obrazů až po vyluxování bytu nebo shrabání listí. Hodinový manžel je vlastně něco jako Ferda Mravenec, který je schopen zajistit práci všeho druhu.
Tomáš Janda z Újezdu nad Lesy zajišťuje drobné řemeslnické práce v Praze a okolí.
„Zvládneme všechno, co se týká údržby a oprav domů i zahrad,“ vysvětluje mi Jaroslav Miladinovič z Jesenice u Prahy, jehož firma IBAR, provozující stavební pohotovost, má v nabídce i služby hodinového manžela. O zakázky se starají dva kutilové, Pepa a Petr. Zakázky firma přijímá buď telefonicky na dispečink, anebo je možné vyplnit na patřičných internetových stránkách formulář a manžel se pak už ozve sám. Denně přijdou v průměru dvě zakázky.
Nepije, nekouří a vše udělá včas
„Včera jsem u jedné dámy v Libni spravoval panty u kuchyňské linky a opravoval rozpadající se štokrle,“ líčí mi Pepa, který jako hodinový manžel funguje už téměř rok. Má za sebou průmyslovku a několik semestrů na Stavební fakultě ČVUT v Praze.
Práce rukama, při níž musí také přemýšlet, ho opravdu baví. Dokonce má i vlastní dílnu, a když si například s rozklíženým kusem nábytku neporadí přímo na místě, opraví ho a pak zákazníkovi opět přiveze.
„Možné je prakticky cokoli, ale důležitá je také otázka, co to stojí,“ usmívá se Pepa, který mě překvapil i tím, jaké krásné obrazce umí vykouzlit z obkladaček.
Jakákoli práce rukama ho baví a nářadí má stále u sebe.
Hodinoví manželé jsou zvyklí na všechno a řada z nich si s sebou do domácností kromě svačiny bere i vlastní přezůvky. Obvykle jim je nabídnuta káva a voda, jednotlivé návštěvy v průměru trvají dvě až tři hodiny. Někdy se však z několika odpadlých kachliček v koupelně může vyklubat její kompletní rekonstrukce, trvající několik dní.
„Drtivá většina zákazníků jsou ženy, které bývají v jakýchkoli technických záležitostech bezradné, ale už si nás objednalo i několik mužů, hlavně staršího věku. Upřednostňujeme opravy všeho druhu, ale čistění nábytku a úklid naše firma nedělá,“ vysvětluje její majitel Miladinovič.
Jednou měl na dispečinku však obzvláště zajímavou pohledávku. Volala totiž jeho vlastní manželka, která hlásila, že doma potřebuje vyměnit žárovku…
Erotické služby sem nepatří
„Neměl žádné zbytečné řeči a všechno udělal kvalitně,“ nemůže si návštěvu hodinového manžela vynachválit Jana Aubrechtová z Prahy. Smontoval jí komodu a instaloval nové plastové okno. Vůbec nejčastějšími klientkami hodinových manželů jsou ženy kolem padesátky, rozvedené anebo vdovy. Přibývá ale i manželek podnikatelů, kteří na domácí práce nemají čas. Sotva večer přijdou, padnou na gauč, následně do postele a o víkendu chtějí odpočívat.
Pod slovem manžel, a tím spíš hodinový, si někdo může představovat i služby erotické, ale od toho se kutilové distancují.
Zdvořile odmítají i nabídky doprovodu do divadla či na společenské akce a stejné to je i s domácími prácemi, jako je žehlení, vaření a mytí nádobí.
„Tyhle činnosti jsou až příliš intimní, a proto do naší kompetence nespadají,“ vysvětluje Miladinovič.
O služby tohoto typu ale ženy ani zájem nemívají, což zároveň vysvětluje, proč se neujala živnost hodinové manželky. A to ani v Rusku, kde se narodil hodinový manžel.
Proti řemeslníkům mají hodinoví manželé obrovskou výhodu – kvůli kapajícímu kohoutku se například instalatér s návštěvou obtěžuje nerad. Tedy alespoň v Praze. Ale hodinový manžel to naštěstí bere jinak.
„Žádný kšeft není malý, protože vím, že i z maličkosti se může vyklubat větší věc, anebo může být větší zakázka příště. A hlavně je to vždycky práce, která je placená hned,“ říká další hodinový manžel fungující v hlavním městě – Tomáš Janda.
Třináct let měl v zaměstnání na starosti technickou správu budov a o živnosti hodinového manžela se dozvěděl před třemi lety. Nápad se mu zalíbil už tehdy, ale odvahu věnovat se mu na volné noze sebral až před rokem. Na svou novou profesní dráhu se připravil velmi svědomitě.
„Nakoupil jsem si kvalitní nářadí a stejně důležité bylo založit si internetové stránky, tj. dát o sobě vědět a věnovat se prezentaci.“ Dnes, zhruba po roce činnosti, o zakázky nouze nemá.
Zlatý důl to prý není, ale je spokojený, že je sám svým pánem. A co je hlavní – práce ho baví.
Manžel se přidal bez řečí
„Když jsem u jedné dámy před časem instaloval police a obrazy, celou dobu mi kladla na srdce, abych si pospíšil, než se vrátí domů její manžel. O přidělání ho prý prosila už několikrát, ale zatím si nenašel čas. Ač jsem se snažil, přišel, když jsem ještě pracoval. Byl to ale takový formát, že si sundal sako a bez řečí se ke mně přidal,“ líčí Tomáš Janda jednu z příhod, které zažil. Také jeho nejčastěji volají na pomoc ženy, ale někdy ho shánějí i muži.
Novinkou v rozšiřování jeho aktivit je i drobná údržba automobilů, která zahrnuje jak přípravu na sezónní provoz, tak i čištění interiéru a výměnu náplní. V generaci našich tatínků a dědečků bylo kutilství běžné. Muži opravovali, co se dalo, ženy byly zvyklé si občas něco ušít nebo uplést. U mladších ročníků je tomu dneska jinak. Navíc mizejí i některá tradiční řemesla, a tak se prostor pro hodinové manžely, zvládající základy téměř všech oborů, otevírá čím dál víc.