Článek
"Lepší schopnosti učit se pokaždé něco stojí, a to i tehdy, když je talentovaný jedinec nevyužívá," konstatoval vědecký tým v závěrečné zprávě zveřejněné ve vědeckém časopise New Scientist.
Frederic Mery a jeho kolegové z univerzity ve Fribourgu nejdřív odchovali generaci rychle se učících octomilek, a to tak, že jim dali možnost vybrat si při kladení vajíček mezi šťávou z pomeranče a ananasu. Jedna tekutina ale byla potřísněna hořkým chininem. Když dostaly mušky na vybranou podruhé, ty rychle se učící se hned napoprvé vyhnuly šťávě, v níž byl předtím chinin, i když tentokrát už byly oba moky jen sladké.
Nejlepší je průměrnost
Biologové sesbírali vajíčka "chytrých" jedinců, z nichž se narodili opět velmi bystří a dobře rozlišující potomci. Ostatní octomilky ze skupiny neselektovaných se rozdílu mezi šťávami naučily až na potřetí, některé až na popáté. Průměrné octomilky také zapomínaly rychleji než jejich geniální kolegyně. Mušky dvacáté "vzdělané" generace už šly ke "správným" miskám najisto hned napoprvé.
V další fázi výzkumu mušky z obou skupin žily v podmínkách, v nichž bylo třeba bojovat o velmi skrovné zdroje potravy, a ukázalo se, že bystří jedinci značně zaostávali za intelektuálně průměrnými. Byli natolik pomalí, že mnozí z nich zemřeli hladem.
Podle Meryho předpokladu inteligentní octomilky spotřebovaly víc energie na četnější provoz neuronů, ale sílu pak postrádaly v boji o potravu. "Mohlo by to nastolit evoluční otázku" pro výzkum, jakou cenou platí za vyšší inteligenci jedinci i mezi primáty, domnívá se Mery.