Umění hádek aneb Jak vyhrát nad partnerem

Lidé by si měli uvědomit, že vztah není o tom, kdo je lepší, ale o tom, jak si vzájemně dokážou vyjít vstříc, jak moc jsou schopni a ochotni dělat ústupky a celkově spolu vycházet. Touhou po vítězství obvykle dochází k největším ztrátám.

"Partneři jsou při řešení konfliktů často příliš posedlí touhou vyhrát. Mluví jeden přes druhého, kritizují se a ponižují navzájem. Tón jejich hlasu je nepříjemný často až agresivní a plný nenávisti. Přitom hádka by měla především vést k nalezení řešení, aby se v budoucnu situace neopakovala," vysvětluje na svém blogu psychoterapeutka Elisabeth Lamottová.

Což potvrzují i další odborníci. Každý má svou pravdu a je pochopitelné, že touží po jejím uznání. Nicméně nikdy toho nedosáhne kritickým či agresivním způsobem. Pokud bude druhému vyčítat jeho chyby, ponižovat ho či mu vyhrožovat, těžko se dočká upřímného uznání své pravdy, případně omluvy.

Skutečným vítězem bude jedinec tehdy, dokáže-li na svou pravdu upozornit bez negativních emocí a nebude-li mu vadit, že při snaze vyhrát i něco ztratí.  "V zápalu boje samozřejmě může být velmi složité držet se striktně konstruktivní komunikace a udržet si vzájemnou slušnost k sobě. Člověk se bohužel nikdy neubrání tomu, že řekne v úzkých i to, co by jinak nikdy neřekl a svými slovy opravdu ublíží. Ale mělo by k tomu docházet naprosto minimálně," radí terapeutka.

"Při hádce se snažte popsat své pocity a pojmenovat svou část problému. Mluvte o sobě a vyvarujte se hodnocení toho druhého. Pokud zvládnete mluvit o sobě a nesnížit se k ponižování ega druhého, pak můžete říci cokoliv a dosáhnete svého," dodává Lamottová.

Nezapomínejte, kvůli čemu se hádáte. Neodbíhejte k jiným námětům (loni..., tvoje matka..., celá tvoje rodina...).

Kdykoli druhého člověka označíte ponižujícím výrazem, přispíváte k tomu, aby se takovým skutečně stal. Nakonec bude přesně takový, za jakého jste ho označili. Formulujte své prohlášení podle vzorce: "Když uděláš to a to, připadám si tak a tak..."

Můžete mluvit hlučně a zabíhat do podrobností, ale nenadávejte. Když nám klient říká: "Nemůžu si pomoci, prostě to ze mě vyjede...", odpovídáme mu: "To není pravda. Jsou to vaše ústa a jste odpovědný za to, co z nich vychází."

Všechna vaše nekompromisní prohlášení by se měla týkat přítomného okamžiku: "Teď tě tak nesnáším!", "Zrovna teď ti vůbec nevěřím!"

Vzpomínáte, jak se hádají děti? Vykřikují svá nesmlouvavá stanoviska a o chvíli později na ně zapomenou. Je to jako letní bouřka. Děti to vědí. To, co pustíte ven, brzy pomine.

Vtip je v tom, abyste se vyhnuli slovům "vždycky" nebo "nikdy".

Neodcházejte, netrucujte a nemlčte. Pokud nastal problém, vypořádejte se s ním.

Někdy je hádka příliš únavná, prudká nebo zdrcující, jindy se prostě jen strhne v nevhodnou dobu. Dohodněte se na signálech, kterými hádku okamžitě ukončíte. (Jeden pár používal "přerušovací" klobouk. Visel vždy na věšáku v předsíni a kdokoli z nich si jej mohl nasadit. Zní to divně, ale fungovalo to.)

Zastavení hádky má zajímavé důsledky. V mezičase si člověk uvědomí, co je zbytečné a na čem skutečně záleží. Bude-li to zapotřebí, budete v hádce pokračovat později, ale věci se nepatrně změní. Často si všimnete, že váš vztek poněkud vychladl (pokud musíte třeba do práce), a když budete chtít v hádce pokračovat, budete jej muset znovu oživit. Pocity (na rozdíl od dohod a závazků) jsou nestálé a vrtkavé, nesnažte se udržet je beze změny. Láska i nenávist jsou mezi milenci velmi běžné pocity.

Jakmile přerušíte hádku, najděte si nějakou příjemnou činnost - jděte do kina, snězte tabulku čokolády nebo si běžte zaplavat. Zpočátku to možná nebude snadné, protože na to nebudete mít náladu, ale právě o to jde. Příjemnou činností uklidníte rozjitřené pocity a snáze si uvědomíte, o co vám skutečně jde a co chcete změnit.

Někdy se vaše pocity změní a dokážete ustoupit. Jindy zase zjistíte, že musíte stát na svém - ne kvůli vlastní pýše, ale proto, že jinak byste zradili sami sebe. Přílišné ustupování se vždy vymstí: člověk je rozmrzelý a má sklon hromadit své špatné pocity. Lepší je usilovně na něčem pracovat třeba i půl roku a postupně najít východisko než ustoupit a mít pocit, že jste zradili sami sebe.

Zároveň byste však měli přiznat své chyby a přijmout věcnou kritiku a připomínky. Je to dobrý způsob, jak se dozvědět něco o sobě a o tom, jak vaše činy působí na ostatní. Je-li to možné, chovejte se k ostatním vlídně a laskavě, abyste se dočkali stejného zacházení.

Minulost je pryč a nikdo ji nezmění. Cítíte-li potřebu vyjádřit své pocity v souvislosti s minulostí, udělejte to, ale potom se začněte zabývat přítomností:

V podobných diskusích se vždy vracejte k přítomnosti a k tomu, co lze udělat teď. Na ničem jiném tak nezáleží.

Hádky v důvěrném vztahu jsou zaměřeny výhradně na pročištění vzduchu a odstranění překážek, které brání volnému toku energie a jasné komunikaci. Výsledkem "správného hádání" je srozumitelnost a otevřenost novým možnostem.

Hádky podle pravidel jsou v přímém protikladu se starými a často slýchanými domněnkami:

Hádku si vybíráme dobrovolně s cílem přiblížit se jeden druhému. Vtip spočívá v tom, abychom se naučili, jak dávat najevo silné emoce a nechovat se při tom destruktivně. Člověk se může hněvat, ale přesto se může ovládat. A pokud cítíte, že začínáte ztrácet hlavu, omluvte se, odejděte do jiné místnosti a uklidněte se.

Během přestávky zvládnete své pocity, a potom se můžete vrátit k přerušené diskusi. Zjistíte, že je možné naučit se ovládat, protože ztráta sebekontroly je většinou způsobena strachem.

Úspěšný konec hádky poznáte podle toho, že se oba budete cítit klidněji.