Článek
"Oženit se s pěti ženami není žádný hřích, a já to udělal proto, že mít hodně manželek je známkou moci," říká a sedí přitom na divanu ve velkém pokoji plném polštářů ve svém domě, kde na čestném místě visí portrét prvního tureckého prezidenta Mustafy Kemala Atatürka, který v roce 1926 postavil polygamii mimo zákon. "Ale už bych to znovu neudělal," dodává a vyjmenovává problémy, které s tak početnou rodinou má - například musí postavit každé manželce dům dál od ostatních, aby se zabránilo třenicím a řevnivosti, nebo si pamatovat jména všech svých potomků. "Tehdy jsem byl nevzdělaný a Bůh nám velí být plodní a množit se."
Ačkoliv Atatürk zakázal mnohoženství ve snaze modernizovat Tureckou republiku a posílit postavení žen, zůstává všeobecně rozšířené v tomto hluboce nábožensky založeném, zemědělském kurdském regionu, kde žije třetina ze 71 miliónů tureckých obyvatel. Podle koránu je tato praxe všeobecně akceptována.
Muži si druhou manželku pořizují zejména kvůli dětem
Turečtí experti na mnohoženství vysvětlují tuto praxi jako pozůstatek z období existence osmanské říše, kdy harémová kultura vzkvétala a mít několik manželek bylo považováno za symbol vlivu, sexuální zdatnosti a bohatství. Univerzitní profesor sociologie Remzi Otto, který provedl průzkum v 50 polygamních rodinách, zjistil, že někteří muži si pořídili druhou manželku proto, že jejich první nebyla schopna přivést na svět syna. Někteří se také podruhé žení s vdovami a osiřelými dívkami, aby jim poskytli sociální jistotu.
Svou roli může také hrát láska, dodává Otto. "Mnozí muži jsou nuceni oženit se v pouhých 13 letech, takže hledání ženy z vlastní vůle je jakýmsi protestem a vyjádřením nezávislosti," dodává. Isiklar, odlehlá vesnice, v níž je Arslan Agou šéfem, leží na konci dlouhé špinavé cesty, obklopené rozlehlými zelenajícími se poli. Většina zdejších obyvatel sdílí příjmení Arslan, což v turečtině znamená Lev a implikuje mužnost.
Aga Mehmet Arslan prý lituje svých četných sňatků a svým synům zakázal oženit se s více než jednou ženou. Vzdělává také své dcery. "Nedělám nic hanebného," říká. "Nepiji. Ke všem se chovám s úctou. Ale mít tolik manželek, z toho mohou být velké problémy." Největší starost mu působí žárlivost mezi ženami, z nichž první si vzal z lásky. "Mou zásadou je chovat se ke všem svým manželkám stejně," konstatuje. "Ale moje první manželka začala hrozně žárlit, když jsem přivedl druhou. Když si vzal třetí, dvě první se spolčili proto ní. Takže musím být dobrý diplomat," směje se.
Nezákonná polygamie ženám bere veškerá práva
Organizace na ochranu práv žen si stěžují, že polygamie ženy ohrožuje. "Tyhle ženy mohou být týrány, znásilňovány, může s nimi být špatně zacházeno a protože takové sňatky nejsou legální, nemají se kam obrátit o pomoc," vysvětluje ředitelka ženského centra paní Coskunová.
Jednatřicetiletá Songul Fiktanová, od narození slepá a tělesně postižená, vypráví, že ji rodina donutila provdat se za manžela její sestřenice, která nemohla otěhotnět. O svatební noci se dozvěděla, že jejímu manželovi je 65 let. "Nevěděla jsem, jestli je můj muž mladý nebo starý, hezký nebo šeredný," říká. Poté, co porodila sedm dětí, nyní ve věku od šesti měsíců do 15 let, manžel jí řekl, že si nemůže dovolit rodinu podporovat a zmizel, takže byla nucena odejít i s dětmi do města Diyarbakir a žebrat tam.