Těžký život s narcisem

„Nebohý Narcis. Bohové ho odsoudili k životu bez schopnosti lásky k druhému člověku. Zamiloval se do vlastního odrazu na vodní hladině a zemřel marně dychtící po jeho lásce,“ používá metaforu vztahová expertka Darleane Lancerová.

Stejně jako Narcis i lidé s narcistní poruchou osobnosti prahnou po lásce, kterou by jim ale mohla poskytnout jen vlastní dokonalá představa o sobě samém. Na rozdíl od postavy z řecké mytologie ji ovšem nehledají na vodní hladině, ale v odrazu očí ostatních.

Všeobecně mají narcisové tendence obklopovat se lidmi, kteří by je mohli bez přestávky považovat ze výjimečné a dokonalé. Jenže přimět se k tomu, abychom na někom neviděli sebemenší chybku, prostě nejde, hlavně po nějaké době známosti.

„Na začátku je snadné se do narcisů zamilovat. Často v nich vidíme šarm, talent, úspěch, krásu a charisma, které nás okouzlí.“ Pokud je potkáme a zaujmeme, jsou nás schopni zahrnout komplimenty, vedou s námi fascinující konverzace a mají o nás zjevný zájem.

„Díky jejich živé energii jsou k nim lidé přitahováni a vyhřívají se v jejich záři,“ popisuje expertka to, jak mohou působit lidé s grandiózní formou narcismu. Této fázi vztahu s narcisem se říká bombardování láskou.

Ruku na srdce, někým takovým se aspoň na chvíli nechala okouzlit většina z nás. Nebo nás očaroval zájem a obdiv někoho, kdo se nám zdál tak dokonalý. Lidé ale z podobného okouzlení obvykle rychle vystřízlivějí. Prostě proto, že správně tuší, že tu něco nehraje.

„Samozřejmě, mnoho narcisů se honí za bájným jednorožcem,“ říká psychoterapeutka Karen Arlucková. „Vůči svým partnerům mají nerealistická očekávání.“ Také je u nich slabá tzv. vztahová objektová konstantnost, což je víra, že vztah je stabilní i přes nedokonalé a obtížné momenty.

„Hned potom, co pomine prvotní okouzlení, bývají narcisové ve vztazích velice nespokojeni.“

A v tom okamžiku to začnou dávat své „lásce“ dost drsně najevo. Člověk, který si v očích svého nového partnera ze začátku připadal také jako dokonalý, se čím dál tím víc cítí naprosto nemožně. Této fázi vztahu s narcisem se říká znehodnocování nebo také devalvace.

Právě tehdy mnoho lidí od partnera s narcistními znaky osobnosti odejde se zlomeným srdíčkem a pořádně sníženým egem. Jenže řada lidí v takových vztazích zůstane a jsou schopni trápit se další měsíce či roky a marně čekat na původní slunečné dny, jež se už nikdy nevrátí.

Proč tomu tak vlastně je? „Na to, abychom vstoupili do vztahu s narcisem, nás obvykle už někdo musel vytrénovat. Obvykle to bývá jeden z rodičů. Partneři narcisů sice ve vztahu trpí, ale domnívají se, že to ke vztahu patří,“ vysvětluje autorka Lucie Jandová s tím, že jejich schopnosti rozpoznat nebezpečí jsou sníženy, mají tendenci narcise omlouvat i chápat.

„Obvykle volí životní strategii podlézání, což je třeba vedle agrese či zamrznutí reakce na trauma z dětství. Takoví lidé chtějí být se všemi zadobře a mají strach odporovat. Druhým typem těch, kdo žijí ve vztahu s narcisem, jsou hysteričtí lidé. Jejich emoční křivka je protipólem narcisovy citové plochosti,“ doplňuje autorka a novinářka (redaktorka Práva), která se ve svých publikacích zabývá hlavně komplikovanými mezilidskými vztahy.

Ve své letos vydané knize s názvem Život s narcisem - Více než příručka pro srážku s psychopatem zveřejnila příběhy lidí, kteří s narcistními partnery strávili roky a ze vztahů odešli pochroumaní.

„Obvykle zůstávají ze strachu převzít plně zodpovědnost za svůj život a dospět. Ze vztahu s narcisem se musí vyrůst,” vysvětluje Lucie Jandová.

Rozhodnout se, odejít a pracovat na sobě není snadné a ve vztahu s narcistní osobností dvojnásobně. Odchod totiž obvykle svému partnerovi neulehčí - nechce ho pustit. Však se také třetí fáze takového vztahu nazývá vtahování.

Tehdy je snadné hodit za hlavu to, co bylo před chvílí, a cítit se zase jako v pohádce se spanilým princem či princeznou.

„Narcis je schopen vyvinout velké úsilí, aby oběť ve vztahu udržel. Jamile má pocit, že ji ztrácí, neváhá použít velká gesta a stát se tím charismatickým chlapíkem či ženou, jakými byli na začátku vztahu.” V takové chvíli jejich partneři velmi lehce zapomenou na vše zlé a věří, že tentokrát bude toto krásné období trvat napořád.

„Jakmile je oběť těchto manipulací tam, kde ji narcis potřebuje mít, opět nastoupí jeho sobectví. Neváhá použít kontrolu mobilu a e-mailů, zaangažování společných známých či rodinných příslušníků, jimž sdělí svou verzi a požádá o domluvu nezvedenému partnerovi. Vždy se zaštiťují motivací udržení rodiny a snahou o partnerovo dobro,” popisuje autorka.

Pokud se narcisův partner dost pevně nedrží svého prozření a své vlastní vnitřní přeměny, kvůli kterým ho chtěl opustit, začne ho opět omlouvat. Kolotoč trápení se tak točí dál.

„Ale jiná cesta než pochopit, že takhle vztah dvou dospělých lidí nevypadá, a převzít svůj podíl na jeho udržování, neexistuje. Prozření bývá nepříjemné, ovšem pokud vztah s narcisem přerosteme, již nikdy nebudeme stejní jako dřív, kdy jsme dovolili, aby se k nám takto někdo choval,” vysvětluje Lucie Jandová.

Mnozí si v takové situaci navíc uvědomí, že v životě prakticky ještě nezažili zdravé vztahy. Tedy ty, ve kterých se cítíme v bezpečí a respektováni.

„Po zpracování traumat, která nám často uštědří otec či matka, jimž jsem se věnovala ve svých předchozích knihách Temné matky a jejich dcery a První muž, který mě zradil, byl můj otec, jsem pochopila, že takto nedostatečně do života vyzbrojený člověk dost často potká narcistického partnera. Nechává totiž sebou snadno manipulovat a jeho sebevědomí je nízké,” upozorňuje autorka na inspiraci pro svou knihu Život s narcisem, již napsala s textařem a koučem Janem Dvořákem.

„Je opravdu praktická, protože kromě příběhů a zkušeností těch, kdo si peklem s narcistickým partnerem prošli, obsahuje řadu návodů a tipů, jak takový vztah poznat a jak s ním pracovat," uzavírá Lucie Jandová.

Vybral si vás, protože jste skvělí

Po vztahu s někým, kdo vykazuje znaky narcistní osobnosti, je snadné se cítit jako někdo naprosto nemožný a nehodnotný. Jenže proto si narcisové svoje objekty zájmu nevybírají, naopak. Narcis by si přece nemohl zvolit někoho, kdo by ho dostatečně nereprezentoval. Podle odborníků se spíše zaměřují na lidi kteří: